Hostinec u Bídáka

Už to byl rok, co Hora pracoval pro Bídáka. Myslel si, že už zažil vše. A stejně ho pokaždé něčím překvapili.
Naposledy to bylo staré hospodské rčení. První sud se naráží až když slyšíš zvony lítat. Vrtalo mu to hlavou už několik dní.
"Tak co? Už tvůj geniální mozek přišel na to o jakých zvonech je řeč?" zasmál se Bídák. "Jestli ne, tak se na chvíli zastav a poslouchej."
Oba se zastavili uprostřed lokálu a čekali. Najednou se ozval zvuk připomínající peklo. Vyděšené krávy utíkaly před známým nepřítelem. Byly tři odpoledne, kravské zvony ohlašovali konec ranní směny. Čas narazit sudy.

Tak, jako snad každý večer, bylo u Bídáka plno. Jednonohá Lily po dlouhé době sešla dolů a dělala chlapům společnost.
Najednou se dveře prudce rozletěly. Dovnitř vběhl malý kluk, který sloužil jako poslíček.
"Šťára! Budou kontrolovat noční hlídku," zaječel z plných plic. Nikdo se nezvedal. Na tohle už byli zvyklí. Vždy se z toho dalo vykecat.
"Nedělám si legraci. Dneska s nima jde i Šár!" zařval znovu a konečně se dočkal reakce. Noční služba se začala zvedat a utíkat na svá stanoviště.
"Tu nohu chci ráno zpátky," zaječela jednonohá Lily na cotase, který utekl s její umělou nohou na ramenou.

zaplivaný lokál, štamgasti popíjení s nemrtvými zlatavý mok. Bídák stojí za pultem, Hora vše z kouta pozoruje.
nemrtví: "Život je přežitek. Život jen bolí!"
štamgasti: "Nehučte, nebo vás bacíme holí!"
nemrtví: "Bát se jen života. Bát se jít spát. Tomu se musíme hlasitě smát."
Hora: "Mám tu já do huby někomu dát?"
hospoda utichá. Bídák roznáší další rundu. Colleen schází do výčepu. Veškeré zraky se k ní otáčí.
nemrtví: "Nakonec hladoví přeci jen nebudem. Horu si nedáme, dívčinu dobudem."
štamgasti: "Tak to vám přejeme hodně štěstí."
Coleen : "Však brzy dostanou jednu pěstí." zpívá si pro sebe zatímco Bídák roznáší piva
nemrtví: "Ach krásko spanilá posad se k nám. Polibek do vlasů za to ti dám."
štamgasti: "To bude úpění, to bude skřeku, jen co jim slečinka dá deku."
nemrtví jsou zařazeni a dožadují se pravdy o Colleen.
Hora: "Pravda je krásná, pravda však bolí!"
štamgasti: "Colleen vás po jednom zmlátí holí!"
Hora: "Miluje maso a to čerstvě stažené."
štamgasti: "Nemrtvé možná, hlavně ne zkažené."
nemrtví: "Ať pravda zošklivý, ať je spíš praktická!"
Colleen: "Pravda je taková, že je až komická."
Všichni společně (třikrát za sebou): "Raději bez pravdy budem žít. Sedět tu ve tmě, pivo pít."
Bídák naráží sud piva.

Kreuge se vždy vyznačoval tím, že poznal, když se před ním někdo snažil něco skrýt. A v tomto případě šlo o další sud speciálu. A tak bylo jasné, že dojde ke konfrontaci.
"Kurva Horo. Nalej mi korbel nebo to do zítra všem vykecám," vyhrožoval naštvaně.
"Zkus si zavolat klidně šára, a dostanete po držce oba dva," zareagoval klidně Hora.
"Ses posral. Zmlátil bys šéfa?" rozesmál se.
"Jo. Vaše zákony jsou směsný, takže jsem se rozhodl zastávat zákon silnějšího. Chceš to zkusit?" Hora se ironicky pousmál a Kruege pochopil, že tuhle bitvu prohrál.
"Tak mi nalej aspoň obyčejný pivo," vzdal to.

Každý ví, že nic netrvá věčně a každá radost skončí. I tak ale byli štamgasti Bídáka zklamaní. Jeho černý speciál nevydržel ani dva dny a veškeré zásoby došly.
"Tos nemoh objednat víc?" smutně si povzdechl Hora, na kterého nezbyl ani korbel na ochutnání. Ve službě nepil a pak nebylo co.
"Hele, já nemůžu za to, že tu mám žíznivý a nenažraný sarančata," bránil se Bídák.
"Vím. Ještě před zabijačkou to tu překřtili. U vyžranýho chudáka."
"Vyžranej možná, ale nikdy vychlastanej. Vyhoď toho posledního vobudu a zavři. Já načnu poslední sud speciálu. Ten je pro nás."
Hora měl hned lepší náladu.

Od chvíle, kdy se Bídák vrátil z cest, neopustil své místo u píp a blaženě se usmíval. Poetovi se ale něco nezdálo.
"Kluci, všimli ste si?" kývl směrem k Bídákovi. Kruege se jen posměšně uchechtl a dál se věnoval korbelu. Zato Maller se začal soustředit.
"Prostřední pípa," zašeptal najednou.
"Přesně! Čtyři mu furt jedou a jen z jedné netočí," souhlasil Poeta.
"Konečně si někdo všimnul!" zakřičel na ně Bídák, který je celou dobu poslouchal. "To je pípa na speciál z dovozu. A pro vás dva už se točí. Zbytek si může dát až zítra. Černá osmnactka je na cestě, pánové."

Poeta s Mallerem se pomalým krokem blížili k Bídákovi. Když konečně zahli do ulice, na jejímž konci byl hostinec, vyděšeně se zastavili.
"Co to kurva je?" vydechl vyděšeně Poeta.
"Někdo musí mučit nějaké nevinné zvíře, jinak fakt netuším," hlesl Maller.
V tu chvíli se k nim přidal Hora. "Mluvíte o tom libém zvuku, který ve vás vyvolává touhu utíkat k jeho zdroji?" Oba na něj čuměli jak blázni.
"Pokud tomu tak je, doporučil bych vám koupit Kruegemu pořádnou porci jídla. To ho na chvíli umlčí."
"Kámo, už sem začínal mít strach, že se ti ten jekot líbí," uklidnil se Maller.

Poslední šestnáctka Kruegeho pekla skončila s prvními ranními paprsky.
Teď se blížilo k poledni a Kruege pomalu usínal s korbelem piva. Chvílemi se probral a pronesl nějaké moudro nebo dotaz.
"Ty vole, Vyžle, co to máš na sobě za hadry?" stěží vyslovil otázku a doprovodil ji mávnutím ruky s korbelem.
"To jsou noční legíny," pronesl mírně přiopilý kluk.
V tu chvíli si ho vzal stranou Hora. "Kamaráde, jestli budeš pokračovat takhle dál, tak už nikdy víc nebudeš Vyžle, ale Buzna." Mladej kývnutím naznačil, že chápe.
"A co mám teda říkat?"
"Dokud si nekoupíš něco jiného, tak jsou to sražené tepláky!"

Kruegeho krutý trest pomalu končil. Dnes měl poslední službu se zobáky a už se nemohl dočkat až se jich zbaví. Neskonale mu lezli na nervy. Až na jednoho. Nejmladšího a nejhubenějšího z nich.
"Vyžle, nezajdem po šichtě na jedno? Stejně mi ho dlužíš," pronesl s úsměvem. Stále si pamatoval, jak mu první den ukradl schované pivo. A že to se povedlo málokomu.
"To by nesmělo být zavřeno," zareagoval mladej.
"Neboj, Vyžle, neboj. Mám to s Bídákem domluvený," usmál se Kruege.
Bídák si svojí pomstu už užil. A svině rozhodně nebyl. Otevřít dopoledne se mu vyplatí. I kdyb Kruege chlastal sám.

Nestává se často, že by Bídák opustil pevnost Northgard. Vlastně se to od otevření hostince nestalo nikdy. Proto taky byli všichni v šoku. Ale jen na chvilku...
"Hustý, velký béčko je pryč. Anarchie propukne!" zaječel radostí jeden z cotasů.
"Budiž ti připomenuto, že výraz anarchie znamená bezvládí," odpověděl mu Hora.
"No a?" nechápal mladík.
"No a za pípou jsem momentálně já. Takže ano, je tu absolutní bezvládí majitele. Ale ten je relativně v klidu, protože začala absolutní diktatura mé maličkosti," dodal Hora a čekal než všem dojdou jeho slova. A nemusel čekat dlouho. Vše se rychle vrátilo do starých kolejí.