Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Abbath, Demonaz a Horgh vyšli do lesa, aby si spravili pár fotiek.
-Tie pásy s nábojmi ti pristanú k tej sekere, povedal Demonaz.
-Náboje sú módny doplnok, vysvetlil Abbath.
-Ale k strelnej zbrani by pasovali lepšie.
-Strelnú zbraň nechcem, Dead jednu dostal na Vianoce a zastrelil sa s ňou.
-Ty sa predsa nepovažuješ za nemŕtveho ako on.
-Načo by mi vôbec strelná zbraň bola...
-Kde je Horgh?
-Ja neviem.
-Asi zablúdil.
-Zavolám mu.
-Dobre.
-Horgh? Kde si? ... V lese? Kde v lese?! ... V Nórsku? Aj ja som! ... Stromy? Aj okolo mňa sú stromy, helvete!
Abbath sa obzrel.
-Demonaz? Kde si?
Jestli pak si ještě někdo pamatuje můj fandom z minulého DMD? Anežka vzpomíná na dny před tím, než magie zmizela... (viz shrnutí fandomu)
Na začátku byli tři. Jak často příběhy začínají podobnými slovy.
Vzpomínala na to jako na nejúžasnější léta svého života. Spaní pod hvězdami, vůně lesních bylin a horkého vývaru, skvrny od inkoustu, když jí vedl ruku a učil jí psát.
Pak přišlo pronásledování. Jiskry v temnotách. Dveře se zavřeli.
Byli dva.
Výkřiky plné bolesti a vzteku. Boj, ve kterém nešlo vyhrát.
Zůstala sama.
Jak vůbec můžete jít dál, když se kolem vás svírají chladné zdi a vše je plné beznaděje?
Ale na to, aby člověk přelezl zeď, přece magie není potřeba. Stačí provaz, dostatek odhodlání a možná pomocná ruka.
Byli dva.
Šla.
Šla dívka a s ní šla naděje a šla s ní víra.
Šel.
Šel chlapec a s ním šla bolest a šel s ním strach.
Šla dívka tmou.
A v té tmě ztratila svou víru.
Šel chlapec tmou.
A v té se přestal bát.
Šla dívka pouští.
Šla v té poušti sama.
Šel chlapec pouští.
A šel tou pouští sám.
Šli.
Každý svou cestou.
A setkali se v půlce.
Odevšad daleko a všude blízko.
Bez společníků.
Bez iluzí.
Bez soudů.
Dívali se
jeden druhému do očí.
Každý sám za sebe.
Každý jen sebou sám.
Nakonec vždycky stojíme sami.
Oba.
Pro Regi s díky za pomoc s vymýšlením Jakobovy práce.
Vozka si nervózně žmoulal zvětšené klouby na rukou. „Vídám tam... divný věci, pane.“
„Při průchodu do Mezisvětí člověk vídá paobrazy běžně,“ snažil se ho uklidnit Jakob. „Než si oči zvyknou...“
„Ale... Já tam vidím sám sebe, pane. Dvakrát. Jeden ten já je mladší, cápek, takovej vytáhlej a vykulenej...“
Jakob si podepřel bradu rukou. Tohle bylo opravdu podivné. „A ten druhý?“
„Staroch, pane. Shrbenec.“
Jakob si zamyšleně mnul tvář.
„A víte co, pane? Když jsem vyjížděl teď posledně, mladej mně zmiz. A při návratu, víte, jak to bylo těžký, že? Tam mě vopustil i staroch.“
Jakob kývl. „Chápu. Přestanete jezdit. Okamžitě.“
Možná si pamatujete, možná ne, že gildovní vozkové jezdí na svých cestách Mezisvětím. Součástí Jakobovy práce je kontrolovat, jestli jsou tak náročných cest stále schopní - aby gilda zbytečně nepřicházela o lidi a náklad.
Celý den mě napadala jen samá "vážnější" témata... a nebylo to ono. Až se mi zase začali do myšlenek vkrádat moji milí koňoušové... a hele, nápad je tu :D
Takže, dovolte mi představit soutěž "Mini-Maxi" (princip soutěže viz poznámka dole ;))
Oči všech diváků se upírají na hnědáka cválajícího k překážce. Kůň se odrazí, ale málo. Zavadí zadním kopytem, břevno letí na zem.
,,Jezdkyně Ivana Karásková s koněm Charlie bohužel shodila, vypadávají tedy ze soutěže," komentuje hlasatel z věže rozhodčích. ,,Do dalšího kola postupují už jen tři dvojice!" Překážka je postavena, o 5 cm vyšší než před tím. První dva jezdci šli čistě. Třetí dvojice. Ryzák však, navzdory energickým pobídkám svého jezdce, před skokem prudce zabrzdil.
,,A bohužel, Fantom odmítl poslušnost, tedy konec pro Pavla Turečka. A jdeme do finále!"
Bělouš najíždí na skok. Shodil.
Poslední jde hnědák.
Čistě!
,,Máme vítěze!!"
Mini-Maxi je velmi oblíbenou soutěží, hlavně jako doprovodný program např. na Hubertových jízdách, jezdeckých dnech/hrách apod.
Její princip je velmi jednoduchý; dvojice přihlášené do soutěže postupně překonávají jednu jedinou překážku. Začíná se na určité výšce (např. 50-60 cm) a skok se postupně zvyšuje. Kdo shodí, popř. nepřeskočí, vypadává ze hry. Počet soutěžících se tak postupně se zvyšujícím se skokem redukuje, až jeden zvítězí ;))
Bylo jasné, že na akci se nabalí spousta nepoučených civilistů, najmě rodinek s dětmi a sportuchtivých důchodců.
Tříčlenná družstva byla vypuštěna a tři přátelé Jalovec, Maštal a Bažina, byvše patřičně vybaveni medvědími pastmi a strychninovými cukrátky, způsobili zajití dalších dvou skupinek.
Když vyřadili i zbytek závodníků, nebyl už žádný spěch. Konečně si našli čas na pivo ve Vařicákově hospodě.
Pak už hráli jenom proti sobě, což bylo mnohem zajímavější.
Za několik hodin dva ze tří udolal příliš uleželý pivní sýr...
Do cíle došel pouze Bažina, jsa vycvičen přespolními běhy z hospody a zpátky. Naštěstí v tom tentokrát nefigurovala kremžská hořčice*.
*Pro neznalé cituji:
Kolega Bažina je alkoholik, grafoman a duševně nemocný člověk (věřte mi, i tolik koníčků se dá stihnout, pokud máte tak trochu renesanční povahu a při slově polyhistor se vám nezvedá žaludek). Je znám zejména příhodou z Houslového Ostrovce, kde jsme ho jednou nalezli v psychickém šoku. V ruce držel uši od tašky, byl příšerně pořezaný a celý umatlaný od kremžské hořčice. Blábolivě nám vysvětloval, že nesl v tašce hořčici a láhev vína a v tom náhle spadl v lese z nějaké skály či zdi, přitom propadl taškou (takže mu v ruce zůstaly jen její uši) a dole se pořezal o rozbitou láhev a ještě navíc umazal hořčicí.
When you realize you wrote half of your drabble in Czech and the other one in English :D
The existence of bad has its reasons. The good can’t exist on its own.
Maybe it’s true.
The two of them against one. They needed to find him. To catch him. And they knew, they will have to find another enemy, after this ends. There wouldn’t be any meaning in their work, if they haven’t.
As long as they are alive. As long as they are together.
But the „bad guy“ had his own plan. One shot through his skull was enough.
“Goodbye, John.“
Sherlock didn’t think twice before jumping. To protect his John.
“One more miracle, Sherlock. For me.”
Pořád mě nepouštěj ven a já se nudím. Takže koukám voknem, co kde lítá. Tudle přišly vony. Nevim, co jich je, tak počítám..
Jedna noha, druhá – to je první.
Jedna noha, druhá – to je druhá.
Jedna noha, druhá – třetí.
Jedna noha, druhá – todle číslo už neumim, takže hlásím: „Přišly k nám tři srnky.“
„Ty trumbero,“ povídá Kája, „srnka není kos, má přeci čtyři nohy. Jsou pouze dvě.“
„Jé,“ volá panička, „oknem kouká srnka.“
„Vidíš, Kájo. Vona to musí vědět líp. Je tam jenom jedna.“
„Houby jedna. Dvě tam jsou. Počítat umí, ale je slepá jako krtek. Přehlídla tu za borovicí.“
A to byste se divili. Vony k nám opravdu chodí. Bydlíme u lesa. Ale jsem docela ráda, že ještě nedorazili divočáci.
Na začátku šli tři. Vlastně dva. Ale o tom později.
Deuce a Shady Jeff. Škoda jen, že o dva roky později už nebyl ani jeden. Ale zatím je máme na pódiu. Přijali nějaké ty členy, přeci jen hrát na bicí, kytaru, upravovat živě muziku a do toho zpívat opravdu nezvládnou.
A tak tu bylo šest. Tři krát dva. Vlastně dvě trojky. Matematika pro ně nebyla důležitá, tak co.
A tak jich tu bylo šest. Bez Deuce, bez jeho spoluzakladatele – úplně nová kapela, která byla založená cizím umělcem. Ale jméno zůstává.
A teď je to jedno srdce. Jedna myšlenka. Jen jeden.
„Start gettin' loud, I wanna party now. If you hate on Undead that's a party foul.“ - Hollywood Undead
Slibovala jsem valčík, místo toho dostanete hymnu!
A konečně něco jiného než hladce plynoucí romanťárnu. Doufám.
Mächtig durch des Glaubens Stütze
Führt er uns mit weiser Hand!
Císař nečekaně poctil divadlo svou návštěvou. Proto všichni stáli a naslouchali první z mnoha slok Lidové hymny. Wilhelm a Aneta byli v rohové lóži, těsně za nimi stál Alexandr.
Laßt uns seiner Väter Krone
Schirmen wider jeden Feind:
Už dlouho si připadal jak páté kolo u vozu. Sestřenka byla v očích Vídně vážná známost pana soudce, on byl nikdo. Věděl, že to jinak být nemůže, ale to vědomí nijak nepomáhalo. Když uviděl, že se ti dva drží za ruce, vyběhl ven.
Innig bleibt mit Habsburgs Throne
Österreichs Geschick vereint.
Během svého hluboce hlubinného studia jsem se mimo jiné seznámila s hymnou Rakouska-Uherska a věděla jsem, že ji musím někdy použít v příběhu, protože se mi strašně líbí. Bohužel jsem umístila děj do naprosto špatného roku, kdy původní hymna měla už daleko méně fantastický text, ale melodie zůstala. Původní hymnu si můžete poslechnout tady, celý text verze použité v drabble zde.
Anketa: Které postavy NKMD (ha, mám zkratku) umějí zpívat?
