Kočičí historky

Čas od času musí kočičí otrok dopravit své božstvo k veterináři.

Čím více se blíží inkriminované datum, tím méně zmiňujte název oné profese. Kočky  oplývají  nadprůměrnou inteligencí a intuicí. Stačí pouhé zaslechnutí nebezpečného slova a zmizí. 

Druhé úskalí představuje příprava přepravky. Tu doporučuji nachystat hodinu před odchodem a  nechat ji jen tak ležet. Vůbec si ji nevšímat,  vždyť nepředstavuje žádné nebezpečí. 

Když nastane hodina H, mějte připravenou oblíbenou kočičí dobrotu. Přilákejte ji, hned jak přiběhne,  popadněte ji, vstrčte do přepravky a urychleně zavřete. Na její protesty neberte zřetel. 

V případě , že neuspějete, zrušte návštěvu veterináře, naštvanou kočku půl dne neuvidíte.

Se zájmem jsem sledovala, jak dvounožka kmitá. Sundávala záclony, přitom brblala, že jsou samá díra. Nové, že nemá smysl kupovat, dokud kotě nedostane rozum. 
Css, urazila jsem se, já mám náhodou rozumu na rozdávání, jsem superinteligentní kočka, která vše zkoumá a všude vleze. A kotě už také nejsem, už mám deset měsíců.
A záclony, ty padly za oběť, když jsem bránila fóglům vys.. tedy vypustit exkrement na parapet. 

Vůbec si neváží, že jsem kvůli tomu porušila jedno z maminčiných přikázání, že bytové kočky jsou na světě, aby ho zdobily a nikoli makaly, že mají jen jíst, spát a mazlit se.

Koťátka jsou stejná jako ostatní mláďátka a bez pohádky před spaním neusnou. 
K jejich nejoblíbenější patří ta, jak si kočky ochočily lidi.

To bylo tak:
První kočka se toulala po loukách, semotamo si ulovila myšku nebo ptáčka a žila si skvěle. Až jednou uslyšela tklivý zvuk. Vydala se za ním a narazila na uplakanou ženu před prázdnou stodolou.
"Co se ti stalo?" vyzvídala kočka.
"Myši nám sežraly obilí."
"Když mě tady necháš bydlet, ochráním tvé zásoby."
A od té doby žijí kočky s lidmi a navzájem se o sebe starají.
A vy teď rychle spát, nebo si zítra nebudete hrát!

Domem se neslo volání: "Mindo! Mindo!" 
Schválně jsem nereagovala, dvounožka měla u mě vroubek, zabavila mi chřestící míček a já si neměla s čím hrát.

"Petře, neviděl jsi kotě?"
"Do sklepa ses dívala?"
"Nestraš, zase bychom ji museli vykoupat a mně se ještě nezahojily škrábance od minula."

Pochopitelně jsem byla na zakázaném území, hledala jsem novou hračkou. Hele tady něco je. Pocem, neutíkej, to že máš osm nohou, neznamená, že mi utečeš. Pěkně si tě připlácnu. Co je s tebou, jak to že se nehýbeš? Nejsi ty nakonec jídlo.
Právě v tu chvíli se objevila dvounožka: "Fuj! Nežer toho pavouka."

"Ahoj, moc díky za pozvání!"

"Ahój, rád tě vidím."

"Nevadí, že jsem vzal Bruta? Říkal jsi, že tvému kocourovi psi nevadí."

"Jo, je s nimi v pohodě."

"Dobře. Víš, on má Brutus trochu separační úzkost. Snažím se ho zvykat, ale jde to pomalu."

"Jasně."

"Brutus je takový trouba, ale z dobrého rodu. Čtrnáctá generace výstavních psů. Jeden z jeho předků byl na výstavě pořádané švédským králem!"

"Pěkný. Tady můj kocour se našel u popelnice. Ale buď na něj radši opatrnej, je to trochu kretén."

"Ach... aha. A máš ho rád?"

"Zabíjel bych pro něj."

"Kouše mě..."

"Hmmm... líbíš se mu."

Je noc a mě se chce spát

Hřmění. Zvenku. Blíží se a sílí. Místností šlehne světlo, hřmění dosahuje vrcholu a vzápětí se ztišuje.
Ani nehnu uchem. 
Hmmmm to znám.

Štěkot. Zvenku.
Pche, odporný podvraťák. 
Nestojí za pozornost.

Hlasy. Znějí jinak. Hlasité. Nemocné. Nedá se z nich nic poznat.
Nastražím ucho.
Ale můj podnájemník to není, za mnou nemohou a obdivovat mě teď také nebudou. Nechám je být.

Bublání. Skřípot. Ze zdi tam co podnájemník šplíchá.
Ach, to je voda. Netřeba se vzrušovat

Vrznutí. Zvuk tlapek v místnosti vedle.
Jistě, to je jen kočka...
...
Počkat... JÁ JSEM TADY PŘECE JEDINÁ KOČKA!!!!

Pusť mě tam!

Snažím se ignorovat randál nesoucí se celým domem.

HÉÉÉÉÉÉÉJ!

Přidávám hlasitost televize Nebudu teď vstávat

POMÓÓÓÓÓÓÓÓC, TÝRANÉ ZVÍŘÉÉÉÉÉÉÉ!!!!

TVL to se fakt nedá... Vstávám z křesla a jdu za autorem kraválu k oknu. 

"Fouká tam."

Já tam musííím

"Prší tam."

Honéééééém

"Už jsi tam dneska byl čtyřikrát."

Otevřííííííí

"Vážně myslíš, že se počasí za půl hodiny změnilo?"

Ty jsi jen člověk, tomu nerozumíš!

"No jak myslíš... tak prosím. Padej ven!"

To NÉ, vždyť je tu šílená zima, co to má být! Pusť mě hned dovnitř!

Chtěl jsi tam, tak si to teď užij. Nashle za půl hodiny!

"Tak tady ho máme, paní Vomáčková, tohle je Bruno. V celé své kráse!"

"No ty jsi ale chlupatý mazlík! Tebe je teda kus, no ňuňu ťuťu. Na fakturu jsme se domluvili, že ano?

Co má být tohle za místo? Cítím tady kočku!

"Pojď ven, vyndáme tě z přepravky."

Zapomeň babo!

"Ty jsi mi ale kus kocourka."

No ovšem, že jsem. Ještě bys mi měla pochválit drápky.

"A koukej koho to tu máme. Tvoji nevěstu. No pojď se s ní seznámit. To je Violka, milý Bruno."

Ňuch Hmmmm já si tě opatrně přečtu...

No tak na to koukej zapomenout frajerech! CHSSSSSSS!!!!!

"Děkuju moc za hlídání."

"Ale to nestojí za řeč. Nám tu spolu bylo dobře, viď chlupáči?"

Jako moc jsi se nepředřela, že?

"A bylo všechno v pořádku? Nezlobil?"

"Kdepak. Jen teda vstával pravidelně v pět hodin a bušil packou do okna."

Protože tam byl ptáček a já bych ho jedl!

"A konzervy Vám stačily?"

"Stačily. Já mu dala občas na přilepšenou trochu masa, víte?"

"Masa?"

"Však víte. Třeba kuřecí..."

"Aha."

Málo...

"A hovězí..."

"Vážně?"

Nic moc...

"Rybu!"

"Opravdu?"

"Ale po té mi ani nezapředl"

Drahý...

"Inu kamaráde, měl jsi se tedy náramně, teď budeš asi muset trochu shodit"

CO PROSÍM?!?!?!