DMD č. 16. pro 16. 4. 2016. Téma: Dokonalý hostitel

V jeho pokoji zatím nebyl nikdo. Služebnictvo chystalo na stůl prostírání.
U dveří na stolku stála láhev s jeho každodenním lékem.
Místnost byla pečlivě uklizená a temná.
Kuchaři se v kuchyni otáčeli a snažili se připravit co nejlepší jídla pro Vůdce a jeho hosty.
Dnes měl na programu důležitý oběd.
Oběd, na kterém se rozhodne o budoucnosti celé Evropy.
Měli dorazit všichni. Manstein, Guderian, Rommel, Bock a Paulus.
Všichni velmi schopní generálové.
Hitler je chtěl přesvědčit o nutnosti napadnout Rusko.
Musel. Chtěl uskutečnit svůj plán.
Naposledy vše zkontroloval a vydal se ke dveřím uvítat první hosty.
Oběd mohl pomalu začít.

Marta obratně porcuje jehněčí. Nůž zprudka zajíždí do masa, ruka se chvěje, šťáva teče. Marta pevně svírá rty, pěstí si z koutka oka vymne osamělou slzu.
Tolik se snažila! Tolik se naběhala! Všechno jen pro něj. Nejdřív načerpat ze studny vodu, chladnou, osvěžující - přece mu nedá odstátou. Jehněčí do česneku a bylinek naložit. Čerstvé chlebové placky upéct, potom do sklípku pro sýr. Nějaké fíky v sadě posbírat. Mezitím maso na rožni otáčet. Hlídat, aby se nepřipeklo.
Myslíte, že jí Mařka s něčím pomohla? Ani jí nenapadlo! Všechno je jenom na ní.
A když si Pánovi postěžovala, ještě se Marie zastal!

Naše výběrové řízení podléhá přísným pravidlům.
Nejprve ta z nás, jež je právě v pořadí, vhodí džber do Studnice moudrosti a vylosuje jednu Myšlenku.
Poté se vydáme do světa hledat vhodné Kandidáty na Hostitele této Myšlenky.
Každá ostatním představí zvoleného Kandidáta, rozebereme jeho vyjadřovací schopnosti, seznámíme se s bohatstvím jeho metafor, případně zhodnotíme úryvky z jeho dosavadní tvorby.
Posléze přistoupíme k hlasování. Shoda nebývá okamžitá, ale nelze to uspěchat. Myšlenka nesmí padnout do nesprávné hlavy.
Ta, jejíž Kandidát je vybrán, smí provést akt Vnuknutí.
Bohužel ne vždy je to považováno za výsadu.
Jen uvažte, koho všeho jsme už musely políbit.

Starosta přístavního města byl zprávou o likvidaci upířího hnízda nadšen natolik, že si tři hrdiny nechal pozvat k sobě do sídla a náležitě je pohostil. Edvin se obával, že to bude šaškárna, Edwinovi se to zas nehodilo do plánů na ovládnutí světa, nicméně šli a nelitovali.
Byl totiž rozeným hostitelem a Edvin skoro litoval, že už se sem nejspíš nikdy nevrátí. Místo vína jim rovnou nabídl medovinu, očividně poznal stále ještě nepředstaveného mága v družině a Edwin ho idiotem nazval pouze dvakrát.
Ale hlavně měl pod palcem dost lodí na to, aby jim jednu menší půjčil k cestě přes moře.

Celý roztřesený zaklepal na dveře Snapeova kabinetu.
„Dále,“ ozvalo se a on na sucho polkl. Opatrně vešel dovnitř. Výjev před ním ho ale překvapil. Snape se na něj zeširoka usmíval.
„Dobrý večer,“ řekl a pokynul mu, aby se posadil do pohodlného křesla.
„Omlouvám se za nepříjemnosti, které vám školní trest s mou maličkostí přinese, ale snad vám to vynahradí čokoládové keksy, které jsem upekl. Speciálně pro vás,“ mrkl na něj Snape.
„Smetanu?“ zeptal se, když mu podával šálek čaje.
S přikývnutím mu poděkoval. Celý večer strávili v příjemném rozhovoru.
Když odcházel naplněn příjemným pocitem, Neville se ze svého snu probudil.

Byl by býval dokonalým hostitelem – se svou modrou krví, úctyhodným sídlem, andělským vzhledem a francouzským šarmem vynikal nad všemi těmi upjatými churavými Brity. Dokonce ani neměl manželku, která by odrazovala případné mladé koketky od nějakého toho ukradeného polibku. Dokázal se bavit s kýmkoli a naprosto o čemkoli. Každý ho miloval, jinak to nešlo.
Jenže potom se v jeho domě objevila ona, vlasy černé jako uhel, oči zelené jako had, rty rudé jako krev a pleť bílá jako nejčistší mramor. Okouzlila ho. Uhranula.
Dostala vše, co si žádala.
Víno z krve novorozence.
Pečeni z nedotčené panny.
Jeho srdce na stříbrném podnose.

Tma.
Hmmm,tady by se mi mohlo líbit. Teplota je dobrá, nepáchne to tu, strava také nevypadá špatně. Dokonce tu nechal i párečky!
Sakra, nějak se to tu třese! Už je čas jít! Ok, tak kudy? Kdyby se tu dalo trochu rozsvítit. Tak moment, tudy ne, tudy ne. Jo tady!
KŘUP.
"JÁU!" Sakra, co to bylo?! Proč musíš mít žebra zrovna tady? No neřvi, vždyť už jdu. Ták, ještě kůže...
KOUS KOUS.
"ÁÁÁÁÁÁH!" No, a je to! Jé, no ty vypadáš... Tak já raději mizím.
NA LODI NOSTROMO SE PRÁVĚ Z TĚLA JEDNOHO ČLENA POSÁDKY PROKOUSAL VEN ZÁHADNÝ TVOR VETŘELEC

Jsou nedočkaví. Vlastní mrtvé použijí k ostřelování obleženého města.
Jsou hamižní. Pro bohatý náklad východního brokátu a koření si vpustí do přístavu loď duchů.
Jsou pohybliví. Za obchodem nacestují tisíce kilometrů.
Jsou vynalézaví. Topí, větrají, bylinky pěstují. Nic mi do toho není.
Jsou bezuzdní. Scházejí se k bláznivým veselicím. Zítra může být pozdě.
Jsou podezíraví. Svalují vinu na ty, kdo se jim nehodí.
Jsou pověrčiví. Nesezdané páry spěchají k oltáři.
Jsou neopatrní. Věří, že zástup zbožných s krvavými zády je zbaví boží rány.
Jsou ustrašení. Utíkají přede mnou, utíkají se mnou.
Yersinia Pestis si zamnula tyčinky.
Lidé jsou prostě báječní.

"Ahoj," usmál jsem se. "Co si zajít na drink?"
Nechala se chvilku přemlouvat, než kývla. U místních holek to tak většinou bylo.
Když jsme vešli dovnitř a posadili se, bylo mi už jasné, že tu není poprvé. Ta přehnaná výzdoba a křišťálové lustry ji nechávaly zcela chladnou. Tím líp pro mě.
Po pár skleničkách se atmosféra uvolnila a bavili jsme se jako staří známí. Těžko říct, jestli mi říkala pravdu. Já samozřejmě lhal. Vždycky si vymýšlím. Pravda by je nezajímala.
Holka je pryč, peníze jsou v kase. A já zvracím, než sem půjdu nalákat nějakou další. Hlavně nezapomenout na žvýkačku.

„Vítejte u dalšího dílu Dokonalého hostitele. Dnes – doktor Hannibal Lecter!“
Střih na muže v krvavé zástěře. „Je mi ctí vás přivítat ve svém domě.“
Střih na pozvanou ženu. „Jsem tu poprvé, ale už se nemůžu dočkat. Přátelé pořád básní o chutích, které jinde nezažili.“
Střih. Doktor Lecter dohlíží na prezentaci. „Zásadní je odvést hostovu pozornost, aby neměl všetečné otázky... Recepty si nechávám pro sebe.“
Střih. Večeře pomalu končí. Dříve zpovídaná žena do kamery: „Musím zjistit, jaké maso jsme dnes jedli! Bylo fenomenální!“
Střih na doktora Lectera. „Asi ji budu muset sníst... Ale až po dezertu.“ Pobavený smích.
„Příště – Baba Jaga!“