DMD č. 16. pro 16. 4. 2016. Téma: Dokonalý hostitel

Jan Cimburský ztěžka poklekl u lůžka a opřel se čelem o pelest. Hlavou mu letěla slova bratra Metoděje: "Hledejte Hospodina všickni tiší země, kteříž soud jeho činíte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova."
Zašeptal: "Hospodine, Otče milosrdný, jak se mám skrýt před hněvem tvým? Vím, byl jsem pyšný, zakládal jsem si, jak můj dům poskytuje pohostinství mocným tohoto světa i útočiště pronásledovaným. Přesvědčen o čistotě svého smýšlení hřešil jsem pýchou. Teď už to vím... Proto snad jsi na mne seslal trest? Uvidím ještě někdy svou Kateřinu?"
Pohled dívčích očí mu nešel z mysli. Ta podoba...

„Vypadáš ustaraně,“ řekl Maedhros a objal Fingona kolem pasu. „Stalo se něco u vašich?“
„Znáš to… Tatínek není nadšen, že žiju s tebou. A Aredhel je nemocná,“ řekl a opřel se o linku.
„Co jí je? Je to vážné,“ ptal se ustaraně Maitimo.
„Má malárii. Byla v Africe lovit a nenechala se očkovat, tak si přivezla trofeje dvě. A to může být ráda, že má jen tu malárii,“ pověděl mu Fingon.
„Ta je blbá,“ ohodnotil ji zrzek. „Naprosto dokonalá hostitelka.“
„Očkování se jí zdálo drahé a zbytečné,“ dodal Fingon.
„Možná by příště mohla tady ulovit jelena. Z toho se nají.“

Vítr k ní zanášel vzkazy od vědmy na břehu potoka: Je jaro, voda stoupá vzhůru, raduj se!
Hovor bratrů odnaproti zněl den co den živěji a jemněji.
Na rameni jí přistála zmatená mladuška, ještě celá rozcuchaná, jak se nedávno prokousala z buňky. Olizovala ji svým jazýčkem s ploškou na konci, ochutnávala její kůži. Lechtalo to. Pak přiletěla stará včela a mladušku si odvedla. Je příliš brzo, hlupáčku.
Na plotě se usadil kos a začal ladit staronové písně.
Chystala se pomalu. Matka sadu nespěchá. Zato její hostina bývá bohatá.
Teď nakrmí včely, od podzimu do zimy bude živit sýkorky a kosa.

Milý Leonarde,
děkujeme za pozvání na svačinu s tvými přáteli. Jen několik drobných doporučení pro příště:
1) Opravdu není nutné, aby se limonáda tak dlouho odměřovala do kádinek, až z ní vyprchají bublinky.
2) Sice jsem ocenil přednášku o škodlivosti kouření, nicméně skutečné plíce k demonstraci opravdu nebyly potřeba.
3) Nemyslím si, že po té července na okně bylo nutno střílet. Stále ještě nacházím ve svých vlasech kousky skla.
4) Nebere Sheldon drogy? Možná by měl.
Všechno je relativní, jak jsi nás učil. Od té doby předstíráme, že jsme nikde nebyli a že Sheldon je dokonalý hostitel.
S láskou,
otec.

Poslední dobou jsem si všimla jistého trendu v naší komunitě. Týká se výběru toho pravého. Na pravidelných konferencích se setkávám s názory, že by měl být takový jedinec fyzicky zdatný, pohledný, se správnou kvalitou vlasů a perfektním zažíváním. Naprosto chápu, čeho se mí kolegové obávají, ale nevidím v takovémto přístupu žádnou srandu.
Jako příklad perfektního souznění bych ráda uvedla svou poslední kohabitaci. Daný vzorek disponoval naprosto podprůměrným vzezřením. Za pobytu v jeho těle jsem si mohla vyzkoušet práci v katalogu knihovny, což považují za jedinečnou poživotní zkušenost, nemluvě o blahu z trpících výrazů studentů ztraceně pátrajících po zdrojích k bakalářkám.

Nesměle zaklepala. Tiché kroky a dveře se otevřely.
"Pojď dál," vyzval ji vlídně stařec: "už tu na tebe čekám."
Beze slova ukázal na křeslo, a když se posadila, položil před ni šálek. Pak usedl naproti ní a němě ji vyzval, ať poví, co má na srdci.
Mluvila a mluvila. Občas se jí hlas zadrhl a ona potřebovala najít starcův pohled, aby dokázala pokračovat. Skončila s očima sklopenýma.
"Už je to v pořádku," řekl laskavě hostitel. Když na něj pohlédla, pochopila, že je to pravda.
"Mohla bych tu zůstat už napořád?" zašeptala.
"Přirozeně," usmál se muž: "proto se tomu říká nebe."

Robin stáhl brýle, zaklonil hlavu a prohlížel si věže Trosek. Pak se na mě
otočil.
"Viděl jsem zblízka syrské kraky. Vaše pevnosti nemají tu mohutnost, ale jsou ve své strohosti elegantnější."
Potěšil mě tón jakým to řekl. Zdánlivě lhostejně, ale znám ho a poznám, kdy je nadšený, jen to trochu skrývá. Becky se ale nezapřela, více než hrad ji zajímala zvířata v ohradě.
Minule u večeře ji kolega omylem obřadně oslovil "Rebecco". Ona, jmenujíc se Beckaran, mlčela, neb netušila ke komu se hovoří. Nejsem zkrátka dokonalý hostitel, zapomněl jsem je představit plnými jmény.
Ale bezpečné koupání v řece oba nadchlo.

Velká síň na Himringu se pomalu plnila. Maedhros sedě pod zástavou s ostnatou osmicípou hvězdou, vítal hosty. Maglor zasmušile stál po jeho pravici; jen bledé ruce s dlouhými prsty prozrazovaly nervozitu.
„Přicházejí Bór a Ulfang!“ ohlásili hosty.
Maedhros vstal a obřadně přivítal muže z Východu.
„Azaghâl z Belegostu!“
Trpaslíci z Ered Luin se uklonili před pánem marky.
Začala hostina.
„Dobrý pivo!“ vykřikoval Azaghâl, když hodina pokročila.
„Myslel jsem, že elfi žerou jen kořínky!“ chechtal se opilý Uldor a cpal se soleným vepřovým.
„Dej si tuhle klobásu!“ křičel Borlag.
„Vypadají spokojeně,“ pošeptal Maglor bratrovi. „Mohlo by to vyjít.“
Unie byla stvořena.

Obálka hlásala: „Majiteli“.
Nechápal, kdo mu může psát na tak luxusním papíře. Dychtivě ji otevřel.
Milý Alexi Morriseyi,
dovolujeme si Vás, jménem asociace Umění hostit, pozvat na každoroční ples, kde bude vyhlášen nejlepší, nejdokonalejší hostitel pro Noční Stranu. Vy jste nejvhodnější kandidát.
Doprovod bude vítán. Společenský oblek nutností, nezapomeňte vzít láhev nejlepšího vína. Poslouží jako dárek v exkluzivní tombole.
Váš Hostitel
Walker
„Exmanželka?“ zajímal se Mrtvý chlapec, když Alex kulil oči.
„Čti.“
„Průser.“
„Odmítnout Walkera nejde, jít tam taky ne.“
„Říkám průser. Vědět to ti dva…“
Náhle se v baru objevili John a Tommy.
„Záchranná kavalerie dorazila.“ poznamenal Mrtvý chlapec.

Nedůvěřivě se rozhlíželi. Nikdo nepromluvil.
Teprve malý zjizvený muž prolomil ticho. “Všichni víte, proč jsem uspořádal tuhle hostinu. Je načase se osvobodit, abychom se konečně nemuseli obávat, co na nás číhá za rohem.”
“Doufám, že nahá ženská a pivo,” ucedil ozbrojený dlouhán, který stál malému muži po boku.
“Později,” odbyl ho trpaslík. “Jak chcete postupovat?”
“Co ho prostě zabít?” navrhla mladičká hnědovláska s mečem v ruce.
“Nějaké jiné návrhy?” Všichni mlčeli. “V tom případě můžeme začít!”
***
George R. R. Martin včera záhadně zemřel ve věku 67 let. Očití svědkové potvrdili, že z jeho domu viděli vycházet skupinu středověce oblečených lidí.