DMD č. 16. pro 16. 4. 2016. Téma: Dokonalý hostitel

"Přijde, přijde, ona opravdu přijde!" poskakoval Dřevo kolem maringotky. "Cvočku, potřebuji dokonalé pohoštění. Jak se to píše v těch principálčiných sešitkách? Jahody, šampaňské, citron, ústřice!"
"Což o to," zamyslel se Cvoček, "jahody v lese nasbíráme, škeblí je plný rybník, ale kde vzít citron?" Poškrabal se na bradě. "Bude ti muset stačit hrst šťovíku."
"Šampaňské, to je to bublavé, že?" přemýšlel Synek. "Hele, Dřevo, co takhle naštěrchat loňskej rybízák? Měl dobrý grády."
Nastal večer. Napěněné rybízové víno zdobené lístky šťovíku jiskřilo v silných hořčičácích, z otlučeného talíře se smály škeble s jahodami...
Esmeralda jen vzdychla.
"Ach, Dřevo... Proboha, radši mi zpívej!"

Pečlivě naleštil každičkou sklínku.
Z podlahy by se dalo jíst. Na každém stole leželo sváteční prostírání a příbory zářící, až oči přecházely. Že měl dnes téměř sentimentální náladu, přidal i drobné vázičky s čerstvými fialkami.
Zkontroloval, že má dostatek všech osmi druhů piva. Kuchyně svítila čistotou, spižírna přetékala jídlem.
Nové petrolejky jasně svítily.
Rozhlédl se po té kráse. Srdce se v něm zrovna tetelilo. Konečně! Konečně si splnil svůj sen.
Vždycky věděl, že má všechny předpoklady, aby byl dokonalý hostitel – ba, že jednou bude hostinským!
Zaklepání.
Kdepak, holomci! Petlice drží pevně.
To by tak hrálo, aby mi sem lezli lidi!

Začíná pršet a my musíme čekat venku, než se cestující laskavě vypakují. Rampák se schůdkama se prochází jako v létě ve Stromovce. Nikdy nepochopím, proč i za takovýho počasí musíme chodit zadem!
Letuška konečně otevřela dveře a dala nám očekávaný signál.
„Hello, how are you?“ (British accent)
„Hello, I’m fine, thank you. How are you?“ řekl jsem nejlepším přízvukem, jakého jsem schopen. Miluju britský akcent! Na světě snad není víc sexy věc, než krásná letuška s dokonalým přízvukem v uniformě British Airways. Takové přivítání stojí i za to nejhorší počasí. Kéž bych si mohl užívat její pohostinnost i za letu.

Na nebi nebyl ani mráček, když vyšel ze svého londýnského bytu a zhluboka se nadechl. Bělavá mlha se přízračně vznášela na druhém konci ulice směrem k Temži, ale spíš o ní věděl, než že by ji viděl. Z parku k němu doléhalo cvrlikání ptáků, za rohem klapaly podpatky o kamenné dláždění. Dnes by to mohl udělat. Ze všeho nejdřív koupí Clarisse květiny. Předá jí je se slovy „miluji tě“. Nebo… je alespoň napíše na kartičku, kterou mu dají. Pomůže jí s přípravou dnešního večera. Něco za ní vyřídí. Nebo s ní bude společně vítat hosty.
Ale nakonec stejně neudělá nic.

Maminka mě toho naučila hodně.
Jak rozmíchávat správně jíšku, krájet knedlíky nití, vyrábět nadýchané ptáčky z kynutého těsta, souměrné vanilkové rohlíčky, masové placičky, upéct rostbeef do růžova. Jak prostírat slavnostní stůl, jak jíst meloun bez šťávy až v podprsence, jak vhodně konverzovat a nespočet dalších věcí.
Upotřebila jsem to hned, jak jsem se odstěhovala do vlastního. Na oslavu narozenin přišla celá rodina. Jídlo se mi povedlo, všichni se cpali, byl to jasný hostitelský triumf! Dmula jsem se. Jsem dospělá a samostatná!!
„Jednu věc jsem asi dostatečně nezdůraznila," vzdychla maminka, když se vrátila z koupelny. "Příště před návštěvou nezapomeň umýt záchod!!!“

Vévoda Arnulf je znám svou velkorysou pohostinností. Přijal mě ke svému stolu neprodleně. A je to nějaký stůl! Táhne se do dálky a prohýbá se pod nejlepšími lahůdkami jaké jen Arnulfovi kuchaři dokáží připravit. Vždycky se najde místo pro dalšího příchozího.
Všechno má ale háček.
Mladík po mé levici má v osudu vepsáno, že za svou oddanost a místo u vévodova stolu zaplatí jednou životem.
Muž po mé pravici výměnou za své místo ztratil vlastní hlas. Je jen ozvěnou svého pána - vévody.
Arnulf ke svému stolu přijme každého, kdo se mu může hodit.
Děsím se jakou cenu vyměří pro mne.

Debakl s krevetami pro Máňu sice ochladil vzájemné sympatie, ale zažehl v Evženovi vášeň pro vysokou gastronomii. Uvařil z těch nejlepších bio a eko surovin jídlo právě tak lahodné jako pohledné, nakoupil víno, které podtrhávalo jeho chuť a pozval své kumpány na večeři, která by uspokojila nejednoho hipstera. Bohužel hosté nedosahovali kvalit hostitele. Pepa se zlil vínem tak, že nezbylo ani k druhému chodu. Martin po polévce vykrkával abecedu, což bylo to nejdecentnější z jeho repertoáru. Míra usnul s hlavou zabořenou do talíře. Když i Viktor odešel od stolu a chystal se zvracet do mísy s pannacottou, opustil Evžena entusiasmus.

Dveře jí otevřel muž pohledný. Trochu se jí ulevilo.
Uvedl ji do svého bytu, usadil ji na pohovku v obýváku a zeptal se jí, jestli si dá něco k pití. Byl starostlivý, ale trochu ostýchavý. Očividně se mu moc líbila, se zájmem si prohlížel její rezavé vlasy a pěstěné ruce.
Měla červený lak na nehtech.
Připravil jí koupel. Zaskočilo ji to, ale nebránila se. Bude příjemné si odpočinout po několika hodinách venku.
Projevil zájem jí umýt vlasy. Nakonec, proč ne, pomyslela si. Platí dobře.
Ale voda byla studená.
Ani nestačila začít drkotat zuby a už měla jeho ruce na krku.

Interiér domu, prach
VIAGO:
„Prosím, posaďte se! Laskavě omluvte pohovku, trošičku práší. Ošklivá pohovka!“
MUŽ:
„My nechceme zdržovat.“
ŽENA
Drží si kabelku a je ostražitá.
VIAGO:
„Mně nezdržujete, já mám spoustu času. Celé věky. Ha ha!“
MUŽ:
„Přece jen bychom raději šli…“
VIAGO:
„Někde tu mám sušenky!“
Postaví se mezi muže a dveře.
ŽENA:
Nenápadně se přesouvá k oknu.
V okně se objeví PETER. Stmívačka. Ozve se řev, tupé údery a srkavé zvuky, asi jako když dítě pije colu brčkem. Roztmívačka.
Interiér domu, krev
PETER:
Je provinilý
VIAGO:
Rezignovaně svěšená ramena, výraz smutku
„A pak si mám najít nějaké přátele…“

To takhle potká matčina polobuňka otcovu polobuňku a vznikne polocizí buňka a začne se dělit. V době uhnízdění ve sliznici dělohy je to už koule z mnoha buněk, ale jen drobný proužek uprostřed je budoucí človíček, ostatní buňky budou vytvářet prostředí pro jeho růst. Aby imunitní systém matky toleroval z poloviny cizí buňky, exprimují jen určité povrchové molekuly a ve sliznici dělohy jsou predilekčně jen uzpůsobené imunitní elementy. S dalším růstem se vytváří placenta a mění se stěna cév dělohy, což vytváří geniální systém, schopný ve všech fázích vývoje plodu dodávat optimálně kyslík i živiny.
Nový život je prostě zázrak.