DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2016. Téma: Laskavá invaze (Pověst)

Severus Snape. Nejušlechtilejší profesor z dávných dob. Panují legendy, že byl tak dobrosrdečný, že vychoval tisíc sirotků. Zrušil strašlivé vězení Azkaban, osvobodil všechny mozkomory a mocnými kouzly je proměnil v lidi a zvířata. Vedl výpravu o země obrů, vyzbrojen pouze svým úsměvem, laskavostí a moudrostí.
Říká se také, že když byla jeho výprava završena úspěchem, vedl další, za nejhorším čarodějem na světě. Dokázal ho přimět k soucitu, odpuštění a nakonec i rozplakat. Svojí laskavost rozšířil i do cizích zemí. Sám a jediný domluvil Smlouvu Nilskou a Brazilskou. V záři jeho laskavosti a mírumilovnosti se koupal celý svět.
(informace jsou nepodložené)

Kdysi dávno, tak dávno, že už ani otcové našich otců tomu nepamatují, přišel poprvé do našich zemí stařec. Jeho róby měli barvy nebes, v ruce nosil dřevěnou hůl a znal mnohá tajemství a kouzla. Začali mu přezdívat Aina, laskavý, neboť měl pro každého vlídného slova a moudré rady.
Mnozí náčelníci mu naslouchali. Jednou jim poradil, ať vyšlou své slony a muže bojovat proti Západu a oni šli.
Vrátilo se jich příliš málo. Avšak když starce hledali, zmizel beze stopy a více se v Haradu neobjevil.
Říká se, že když odcházel, jeho plášť ztratil barvu nebes a zbarvil se do krvava...

Bylo či nebylo za časů dávných,
klíč hladce vklouzl prý do dveří správných.
Tam zámkem otočil a vpustil nezvané,
alespoň tak si to vypráví krajané.
Zrádný Vokoun vpustil Švédy do Nového hradu,
jeho strážci netušili vůbec žádnou zradu.
Když to přišlo, bylo pozdě i hodit si mašli,
pobili a uloupili vše co v hradu našli.
Jidáš Vokoun stříbrňáky vesele si cinkal,
nebylo mu přáno aby v klidu s nimi spinkal.
Vesničané doslechli se o té jeho podlosti
a že prý ho okamžitě z Olomučan vyhostí.
Lítý dav se žene lesem, laskavosti prosti,
Vokoun padá do propasti, kde si zláme kosti.

Stalo se to v době, kdy se začaly proslýchat první zkazky o bílých mužích, kteří unášejí ženy i děti. V okovech je odvádějí neznámo kam. Z kouzelných holí sesílají hromy. Veliký náčelník zvěstem nevěřil. Lidé nemohou být bílí. Slunce by je sežehlo. Tehdy se u jeho vesnice zjevili bledí bojovníci. Odložili hole. Náčelník z nich učinil hosty. Věřil, že nemají zlé úmysly.
Pak náčelníkovu ženu schvátila horečka. Náčelník cizince vyhnal. Nemoc však nepolevovala. Byl to trest za náčelníkovu důvěřivost.
Co se stalo s cizinci, není známo. Někteří tvrdí, že i je schvátila choroba. Jiní říkají, že se vrátili do vlasti.

V dávných dobách pramáti všech slonů, velká slonice Rachana, létala nad zemí na mocných křídlech a na všechno a všechny dávala pozor.
Jednou přišlo převeliké sucho a lidé tam dole na zemi hladověli. Rachana mocně zatroubila a z nebe se spustily provazy deště. Lidé se radovali. Pršelo však sedm krát sedm dní a oni se začali topit.
Rachana s povzdechem zatroubila znovu, na zem přišly stovky jejích potomků a začali lidem pomáhat. Od těch dob chodí sloni po pevné zemi a žijí s lidmi. Ti však vědí, z jak vznešeného rodu jejich pomocníci pochází, a převelikou úctu jim dodnes prokazují.

Když ještě národ s prorokem Mošem putoval pouští, stalo se, že se lidu jídla nedostávalo. Tehdy se rozlítili všichni a žehrali na proroka, že je vyvedl na pusté místo, kde nebylo života. Darmo jim prorok dokazoval nesčetná dobrodiní, kterých se jim od Hospodina dostalo. Nechtěli slyšet a rozzuřeni již chtěli vztáhnout na proroka ruce.
Tehdy se Hospodin slitoval nad svým služebníkem a seslal množství ptáků, aby svévolníky zahubili. Násilníci se velmi zalekli a rozprchli se. Moše však vstal a prosil Hospodina o milost pro své bratry. A Hospodin jej vyslyšel.
Ptáci zpívajíce popadali do písku a lid měl co jíst.

Psal se rok devatenáctého století, když malý chlapec studovat chtěl na škole umělecké. Ale jeho otec chtěl ze syna úředníka míti, proto nesvolil. Adolf, ten malý chlapec, pak s politikou začal, a na post kancléře dotáhl postavení své. Začal osvobozovat státy evropské od ras špinavých, svou invazí snažil se zachránit poslední kousky hrdého národa německého. Prokazoval všem službu přeci, když bohatým bral a jejich těla v prach měnil. Jméno Schutzstaffel nesla jeho garda, která chránila práva norimbersky čistého člověka.
A tak stalo se léta Páně 1945, že vůdce si svůj život vzal. Ale ideál nadřazenosti, ten v lidech přetrvával dál.

Žily byly dva národy, Kruťasové a Brutálníci. Dlouhá desitiletí spolu válčily všechny generace. Nikdo si už nepamatoval, proč, ale boje neustávaly.
Až jednou k Brutálníkům zabloudila skupinka žen. Jedna se jejich vůdci zalíbila a začal jí naslouchat, přišla s novým bojovým plánem.
Oba národy byly známy svou necitelností a odstupem, se svými ženami sdílely lože jen v nejnutnějších případech, žádné objímání a tak dále.
Nový plán byl, udělat útok naopak. Jak naopak? Zaútočit na ně láskou! A tak se další bitva odehrála mezi květinami, které pršely z nebe, Brutálníci házeli pralinkami a s otevřenými náručemi se hnali k prchajícím Kruťasům.

Žila byla jedna malá zemička. Tato krásná země se zpočátku chovala zcela spořádaně a správně. Byla pokorná a poslouchala moudré rady svých vůdců. Ale jednoho dne se na popud zlých a zkažených lidí rozhodla vzbouřit. Chovala se vyzývavě, zpupně a myslela si, kdovíjak není moudrá. Ten rok zjevovalo se v této zemi mnoho ďáblů ze západu. Děly se tam všelijaké hrozné věci. Ale ona byla nepoučitelná. Proto se hodní lidé, jimž leželo na srdci dobro všech, jednoho léta sebrali a jeli zbloudilému národu této země jejich chybu vysvětlit. Nenazval bych to invazí. Byla to spíš laskavá pomoc. Ryze bratrská pomoc!

Kdysi putoval světem velmistr černých kouzel. Nikdo nesměl znát jeho jméno ani kouzla. Lidé z města Hameln však byli neuctiví a pyšní. Žádali spoustu nečisté práce, ale zaplatit nechtěli. Nocleh našel u vdovy, která ho okouzlila svou krásou a laskavostí. Radní se záhy zeptali na jeho kouzla. Na prosbu vdovy jim odpustil. Když podruhé přišel za radními, chtěli znát jeho jméno. Velmistr na přímluvu vdovy dal radním tři dny. Pak už nedal na její slova, rozezlil se a odešel. Vrátil se na nedělní mši. Očaroval měšťany, aby nemohli opustit kostel. Pak odvedl všechny děti a hamelnští už je nikdy nespatřili.