Cirkus Humberto

Moje kruhy.
Copak to nechápeš?
Narodila jsem se mezi nimi.
Vyrostla v jejich obvodu.
Tady jsem poznala, co je to štěstí, smutek, vytrvalost. Láska.
Všechno, co umím, patří sem.
Já patřím sem.
Peníze budou. Nesmíme odejít.
Nějak se protlučeme. Nesmíme toho nechat.
Půjdeme ke konkurenci. Nesmíme se vzdát svého umění.
Náš syn si zvykne. Nesmíme…
Ne. Petříček. Tomu nesmíme ublížit.
Na ničem jiném nezáleží.
Tak do toho.
Znič moje kruhy
Rozptyl semknutý kruh maringotek po světě.
Strhni hamburskou budovu.
Rozfoukej písek z manéže po okolí.
Prodej-
Ach!
Prodej koně.
V mém srdci budou dál běhat dokola a dokola a dokola…

Narodil jsem se v Praze, jako syn mlynáře. Otec mě viděl jako svého následníka, nepřál mému studiu a už vůbec ne snaze o rozmetání monarchie.
V tom nešťastném osmačtyřicátém jsem první stál na barikádě a poslední ji opouštěl. V bezmocném vzteku jsem vystřelil, když už platilo příměří. Po tom jediném mém výstřelu následovala salva děl.
Otec mě proklel, prý způsobím rozbití Prahy napadrť, a nechtěl mě už vidět. Já si přál totéž – zmizet na konci světa.
Teď mi píšou, že zemřel a všechno mi odkázal. Snad mi odpustil. Ale já se vás ptám, přátelé moji, už jsem odčinil své viny?

V dávných dobách pramáti všech slonů, velká slonice Rachana, létala nad zemí na mocných křídlech a na všechno a všechny dávala pozor.
Jednou přišlo převeliké sucho a lidé tam dole na zemi hladověli. Rachana mocně zatroubila a z nebe se spustily provazy deště. Lidé se radovali. Pršelo však sedm krát sedm dní a oni se začali topit.
Rachana s povzdechem zatroubila znovu, na zem přišly stovky jejích potomků a začali lidem pomáhat. Od těch dob chodí sloni po pevné zemi a žijí s lidmi. Ti však vědí, z jak vznešeného rodu jejich pomocníci pochází, a převelikou úctu jim dodnes prokazují.

Osmičkáři – zkrácený výraz pro obyvatele maringotky číslo osm
Vendelín Malina, řečený „táta“ Malina – nejstarší osmičkář, znalec a vypravěč přepestrých historek z života cirkusového
Ferenc Vosátka – dobrodružná povaha, světem protřelý (Mexico, Guatemala, Honduras…), pro slovo nejde daleko
Honza Bureš, pravým jménem Vladimír Smetana – vlastenec, k cirkusu odešel po účasti na revoluci v roce 1848
Karel Kerholec – placmistr, významný člen osmičky, uznávaný i artisty a ředitelstvím
Antonín Karas – poslední (kromě syna Václava), kdo k cirkusu přišel, původně zedník ze Šumavy
Václav Karas zvaný Vašku – nejmladší člen osmičky, později krotitel šelem, skákač, jezdec, manžel Heleny Berwitzové, nikdy nejmenovaný, ale skutečný ředitel cirkusu Humberto

V hospodě U námořníkovy nevěsty zažili osmičkáři nemálo radosti. Vždyť právě tady se prvně potkal Anton s Kerholcem. Tady si plácli, že se otec i syn přidají k cirkusu. U nevěsty zapili první Vaškovo vystoupení na grošované Mary. Vosátko tu potkal jednookého seržána Lebedu, co ho lákal za dobrodružstvím do Mexica. Málem o svého kumpána přišli. Zůstal a později právě tady vyfoukl Kerholcovi tu černou krasavici. Kerholec mu odpustil, vždyť místo ní získal svou půvabnou ženu – krasojezdkyni Alici. Oslavili zde velkolepou svatbu.

Teď tady sedí naposledy. Zpíjejí se rumem do němoty a krvavých slz.
Cirkus Humberto dnes zažil poslední aplaus.

Anton Karas si poposedl na kozlíku. Cirkus vyjížděl na novou štaci. Hlavou se mu míhala slova Vašíka, Bureše, táty Maliny.
„Táto, cirkus a vesnice, to není srovnání. Tady mám lvíčata, můžu jezdit na Mary a naučím se skákat líp než Romeo…“
„Poslyš, drahý krajane, toť chvályhodné, že myslíš na budoucnost svého syna, ale my ti přeci nedoporučujeme, abys z Vašíka vychoval pobudu, my tě nabádáme, abys ho nechal vyučit v mistrovství…“
„No bodejť, ouplně nejlepší je začít vod píky…“
Copa by poudala Márinka, že z nás sou cirkusáci, pomyslel si Anton. Ale ináč to nejde, Márinko moje, muší to bejt.

Gymnasiální profesor matematiky Petr Karas si narovná kravatu a smete z rukávu neviditelné smítko. Spokojeně přelétne pohledem dokonale prostřený stůl, který očekává návštěvu jeho ředitele a kolegů profesorů.
Jak je rád, že otec pozvání odmítl. Ředitel Varieté, to je tak… nevhodné v kruzích vzdělanců. A představa, že by se mohl, nedej bože, zmínit i o své cirkusácké minulosti… Petrovi se udělá nevolno.
Jen koutkem mysli mu prolétne myšlenka, za kterou se hned zastydí, že je vlastně štěstí, že matka zemřela. Krasojezdkyně. Jak by tohle vysvětlil?
Ve své spokojenosti netuší, že mu jeho dcera tyhle úvahy jednou spočítá i s úroky.

Dostalať se k nám zpráva o podivuhodném úspěchu nové lahůdky s názvem TLAČENKA GRÖSSE, kterouž na trh uvedl oblíbený pražský uzenář JAKUB VORLÍČEK. Zdá se vám možná, že mu úspěchu nepřejeme, však souvislost mezi tím, že tento jest přítelem VLADIMÍRA SMETANY, známého pražského mlynáře, kterýž, jak bylo zjištěno, jest bývalým zaměstnancem cirkusu HUMBERTO, jež právě v Praze pobývá, a skutečností, že v onom podniku uhynul slon, jest zřejmá.
Přejme si jen, aby skon onoho nebohého tluskokožce stáří bylo možno přičíst, nikolivěk záhadné exotické chorobě. Ovšem i tak před požitím oné LAHŮDKY důrazně varujeme a vrátit již zakoupené zboží vřele doporučujeme.