Autorův výběr 2016

Na místě protočit své tělo, aby všechno v jediné se slilo.
Stát v ledovém větru, dokud tváře neshoří teplem krve. Dokud ve mně netepá život a nade mnou je čisté nebe.
Hádat se, křičet na všechny kolem tebe. O slovu, o trýzni, dokud nezpochybním sebe.
Lehnout k spánku, kámen na rty. Ať kočky kolem bloudí, než se mé tělo zhroutí.
Stromy-
Do plic mi vnikl dým ze zhaslé svíčky. Víčky překvapeně mrkám a pohledem hledám, kdo zhasl svíc.
"A pro co všechno?" Pro krásné nic.
"Nevzchopíš se - nikdy víc."
Času mám však stále dost, pro nic, a i pro radost.

Ovládl tě strach a to je zlé. Paralyzuje tě, ale to není zdaleka to nejhorší. Relativizuje.
Existují věci, pro které stojí za to zemřít? Tážeš se na otázku, kterou jsi nikdy dříve nepoložil.
A strach odpovídá rozhodně: ne. Nenaslouchal bys mu, ale jeho odpověď je podepřena realitou hlavně, jejíž ústí spočívá na tvém zátylku.
Zaslechneš zuřivou otázku a víš, že se musíš rozhodnout. Z nadcházejícího bezvědomí tě probere záblesk vzpomínky na den, kdy ses Mu odevzdal. Na nesmazatelný kříž na tvém čele.
Odkudsi tiše, chraplavě zazní: "Credo... Credo in unum Deum."
A ty se modlíš, aby ten hlas byl tvůj.

Návraty. Zpět. Ke křižovatkám, kdy.
Pravou, levou, prostřední. Vydal se jednou, která vyústila.
Vaře se v kotli, vzpomínal.
Ale kde první chyba, fatální omyl?
Rozpraskané rty. Chtěl je políbit, jizvy zacelit svými slinami.
Je hříchem povznesený, ješitný soucit?
Nejdete dohromady, děly růží nezastřené brýle přítele.
Je zločinem slepota?
Nesnáším omezení, pravila, když přespala u spolužáka.
Nebo hluchota?
Hluchý, slepý, pyšný?
Není teď?
Zajat v minulém, svou potencí dalšího vyčerpaném?
Ale poručte Rakovi.
Stopy korýšů nevymýtíš myšlenkou.
Kdo se ohlíží, není způsobilý, pravil plod dávného tudy, a ne tudy.
Spásná to idea nácků a estébáků!, oponoval.
To je z Bible, otče.

„Holky, jak funguje ta nová seznamka pro princezny,“ zeptala se Locika.
„Zadáš si inzerát v Královských novinách, odpovědi ti chodí esemeskou. Ale je to podvod,“ odpověděla Zlatovláska. „Já to zkusila a tohle je výsledek.“
Pět hlav se sklonilo nad mobilem. „Tenhle se už vidí na svatební hostině,“ konstatovala Růženka a četla nahlas. „Na svatební přípitek prosím Martini. Protřepat, nemíchat.“
„Jé, někdo poslal fotku i nějakého stromu,“ rozněžnila se Popelka. „A napsal k tomu já jsem Groot.“
„Tady se do tebe už zamiloval,“ vykřikla Lada. „Oslovuje tě můj milášku!“
„A co teprve tohle,“ řekla Zlatovláska. Na displeji svítilo jediné slovo. Hodor.

Po šíleném úniku z létající pevnosti a hladkém přistání na jezeře se Kirštana cítila opět paní situace. Vytáhla pistoli a vystřelila do vzduchu. "Tady rozkazuji já!"
Trup malého letadla se rozkymácel. Vynořili se Ohmu, obrovští korýši, strašliví vládci Pustiny.
Kirštaně se zvedl žaludek. V bitvě s Ohmu kdysi přišla o ruku a nohu a málem vykrvácela.
Princezna Naušika roztáhla ruce a šeptala slova omluvy. Ohmu jí zkoumavě ovíjeli zlatými chapadly.
To není možné, pomyslela si Kirštana, copak se s těmito tvory dá vyjednávat?
Konečně Ohmu stáhli chapadla a odpluli.
"Tu pistoli si, s dovolením, vezmu," řekl jeden z princezniných mužů.

Dny v Saint-Rémy utíkaly pomalu.
Vincent byl letargický, celé dny ležel na svém kavalci a četl si nebo pozoroval ostatní pacienty ústavu. Měl pocit, že tam nepatří. Oni byli skutečnými šílenci, které sem příbuzní odložili, on byl v pořádku. Nebyl šílený, jen v jeho záchvatech občas probleskl náznak běsnosti.
Chtěl vyjít ven a ponořit se do svých barev a pláten.
Doktor mu to ale zakázal. Měl strach, co by s ním další vypětí udělalo. Ne, Vincent se rozhodně nesmí znovu vysilovat.
Dovolil mu psát aspoň dopisy, do kterých občas kreslil perem. Těšil se, až zas bude malovat nádherně žlutá pole.

Vidíš nebe a na něm hvězdy. Nekonečný prostor sahající až tam, kam nedosáhne tvoje představivost. Bledá světýlka, která se mihotají v atmosféře. Nekonečně možností. Nekonečný život. Hledíš na minulost, protože hvězdy zářící na obloze už miliony let neexistují.
Přemítáš nad tím, že tam venku někdo je. Že možná stejně jako ty hledí na noční oblohu a pátrá očima po světle, které taky ochraňuje živé bytosti. Oba máte svázané ruce, protože vám nezbývá, než fascinovaně hledět do temnoty a přát si, že jednou nastane den, kdy se podíváte vzájemně do očí.
Vidíš nebe a je za tím celá existence našeho života.

Jasné světlo nocí padá
Jasné světlo - máš mě ráda?
Jasné světlo přinesu ti
Jasné světlo hrstku suti
Jasné světlo krásná paní
Jasné světlo kočkování
Jasné světlo bílý koník
Jasné světlo špatný podnik
Jasné světlo temné čáry
Jasné světlo hromy v dáli
Jasné světlo blesků lovci
Jasné světlo stádo ovcí
dusá tmou.
Jasné světlo valčík tančí
Jasné světlo štěstí značí
Jasné světlo pěší cestou
Jasné světlo za nevěstou
Jasné světlo stát se darem
Jasné světlo bloudí ránem
Jasné světlo chybí víra
Jasné světlo síly sbírá
Jasné světlo láskou září
Jasné světlo čáry maří
Jasné světlo konec cest
Jasné světlo hvězda hvězd

Lightness
My parents
Eternal holidays
More holidays!
The opposite of darkness!
White dwarf
Curtains open
On the roof
Middle of the day
Polished windows
White dress
White lemonade
Lightness
My parents
Totally broke…
“Argh! That’s so lame!” Batman head desked and pulled at the hem of his white lacy dress. His white fluffy ears hit the floor. Mum’s going to be mad when they’re dirty. Again.
There it came. From the inside. And he cried.
“I can’t do this anymore!”
He tore up the first sheet of paper and started another…
Darkness
No parents
Continued darkness
More darkness
Get it?

Moje děti sedí za stolem a kreslí pastelkami obrázky. Nakreslíme ti kočičku, mami. Kreslily opravdu dlouho a důkladně. Želvovinovou kočku a modrého kocoura. Červená, černá a modrá pastelka byly znatelně kratší než ostatní v krabičce.
Při pohledu na obrázky náhle zatoužím po opravdové kočce. Kde ji vzít? Cestou z práce promýšlím možnosti. Nejlépe bude zajít do útulku. Hned při vstupu do bytu depozita, jehož adresu jsem našla na internetu, se ke mně ženou dvě kočky. Překvapeně na ně hledím. Modrý kocour a želvovinová kočka!
Doma horečnatě hledám obrázky dětí. Nejsou k nalezení. Zato v krabičce… Všechny pastelky jsou stejně dlouhé.