Dabing street

"Davide, jseš si jistej, že to zvládneš v tom převleku celý dopoledne?"
Zpoza šály a kabátu se ozvalo souhlasné zahuhlání.
"Jak myslíš."
"Sto dva, sto tři, ty si zase vem to tričko, ne, teď nepotřebuješ mít volnější hrudník,"
David v převleku rozdávál konkurzová čísla.
Davidovi bylo horko, pomalu se mu začínala motat hlava.
"Dvěstě třicet čtyři, jo, pěkný, teď se zase obleč."
"Davide, počkej," Pavel se k němu prodíral herečkami, aby mu nabídl záskok.
"Davide!" Poklepal mu na rameno.
David se mechanicky otočil.
"Dvěstě pět," řekl a vrazil mu do ruky číslo na konkurz hlasu.
Takovou příležitost Pavel nedokázal odmítnout.

Zachmuřeně a sám stál nad hroby svých kamarádů. Už nyní mu děsně chyběli, oba dva, a to znal Pětiprsťáka jen krátce.
Mohli - měli - to někam dotáhnout, ale místo toho jako jediný sotva přežil.
Ale jaký život mu teď zůstal? Kapitán byl bez kapely, bez kamarádů, bez fanoušků, a dost zásadně mu chyběly chlupy.
Vlastně litoval, že nezahynul taky. Velmi pochyboval, že si ještě někdy najde nějaké kamarády. Již nikdy si ho nikdo neposlechne a vydepilovanost celého okolí byla příšerná. Dělalo se mu z toho zle.
Kapitán Filcka zůstal ohromně sám ve světě, ve kterém rapidně ubývá ochlupení. Netušil, co dál.

"Eva vám říkala, že Němci vyhlásili konkurz na dabing filmový Včelky Máji."
"To říkala? Kdy?" Lada se překvapeně rozhlédla po zasedačce.
"Možná, když jsi zrovna spala s tím týpkem od televize," utrousil Karel.
"Kreténe," Lada Karla pořádně dloubla loktem.
Pavel zavrtěl hlavou ale pokračoval.
"Je to obrovská šance! Musíme to dostat, potřebujeme to a uděláme všechno, aby jsme to vyfoukli Míchačce."
"Ale Míchačka má novej mixák" skepticky prohlásil David se založenýma rukama.
"No jo, to má," Pavel na okamžik nechal povadnout své nadšení.
"Ale za pokus nic nedáme."
"Tak všechno nebo nic?" Zamračil se David.
Pavel přísahal, že ho zabije.