Dabing street

David:(vyzývavě) "Vážně to chceš vyzkoušet?"
Pavel: "Rozhodně. Jsem si stoprocentně jistej."
David: "Dobře, ale zhasni. Nemám při tom rád zavázaný oči.
Cvaknutí vypínače.
Zacinkání lžičky v hrnku.
David: "Mícháš kafe v tom modrým šálku. S mlíkem, mám pravdu?"
Pavel: "Jseš vážně dobrej. Teď?"
Zašustění látky.
David: "Tsss, s tímhle na mě nechoď, víš, kolikrát jsem to slyšel? Sundal sis tričko."
Pavel: "Šikovnej. Co tohle?"
Vzdalující se kroky, pak zvuk zipu, neurčité rachtání a nakonec trhnutí suchého zipu a tichounké zašustění.
David: "Taky lehký, vyndal jsi--" (Odmlka)
David (rozhodně): "Ty jsi vytáh z peněženky kondomy!"
Pavel (rozechvěle) "Bingo."
Zvuk polibku

"Davide, jseš si jistej, že to zvládneš v tom převleku celý dopoledne?"
Zpoza šály a kabátu se ozvalo souhlasné zahuhlání.
"Jak myslíš."
"Sto dva, sto tři, ty si zase vem to tričko, ne, teď nepotřebuješ mít volnější hrudník,"
David v převleku rozdávál konkurzová čísla.
Davidovi bylo horko, pomalu se mu začínala motat hlava.
"Dvěstě třicet čtyři, jo, pěkný, teď se zase obleč."
"Davide, počkej," Pavel se k němu prodíral herečkami, aby mu nabídl záskok.
"Davide!" Poklepal mu na rameno.
David se mechanicky otočil.
"Dvěstě pět," řekl a vrazil mu do ruky číslo na konkurz hlasu.
Takovou příležitost Pavel nedokázal odmítnout.

"Nechci s tebou bydlet, protože jsi prostě moula."
"Jsi fakt hrozná kráva, Evo."
Facku si uvědomil vlastně až o vteřinu později s pálením tváře.
Pavel stál v dešti a možná cítil, že se konečně probral, jak ho Eva tolik měsíců žádala.
Probudil se. Eva byla svině, jak si toho mohl nevšimnout? A Karel, kterého znal nejdéle, jí jen podlézal.
Probudil se a najednou si všiml Davida. Davida, se kterým byla legrace, který měl dobré nápady (když zrovna netrousil šprcky), Davida s šikovnými prsty, křivým úsměvem a uhrančivým pohledem.
Probudil se a zjistil, že Davidovy rozpustilé úsměvy a pohledy platily jemu.

Zachmuřeně a sám stál nad hroby svých kamarádů. Už nyní mu děsně chyběli, oba dva, a to znal Pětiprsťáka jen krátce.
Mohli - měli - to někam dotáhnout, ale místo toho jako jediný sotva přežil.
Ale jaký život mu teď zůstal? Kapitán byl bez kapely, bez kamarádů, bez fanoušků, a dost zásadně mu chyběly chlupy.
Vlastně litoval, že nezahynul taky. Velmi pochyboval, že si ještě někdy najde nějaké kamarády. Již nikdy si ho nikdo neposlechne a vydepilovanost celého okolí byla příšerná. Dělalo se mu z toho zle.
Kapitán Filcka zůstal ohromně sám ve světě, ve kterém rapidně ubývá ochlupení. Netušil, co dál.

Jsou tři a život je fajn.
Teda, umřel mu šéf. Ale Pavel má pro sebe ženu, kterou miluje, a s Karlem určitě vymyslí, co se studiem teď.
Pavel se snaží.
S Davidem a Ladou dělají, co můžou, aby jim studio nespadlo na hlavu - bohužel vždy končí neúspěchem: nahé holky v novinách, kondomy na mixáku, zlomená ruka, Filcka na černém trhu, neposlaný film.
Karel drží s Evou, která všechny pokusy odsuzuje jako hlouposti.
Je konec. Studio je namáčklé v Pavlově dodávce, režisér mrtvý, Karel v cizině a David… kde jen je Davidovi konec.
Pavel s Ladou zůstanou sami dva.
S Paštikou.

"Eva vám říkala, že Němci vyhlásili konkurz na dabing filmový Včelky Máji."
"To říkala? Kdy?" Lada se překvapeně rozhlédla po zasedačce.
"Možná, když jsi zrovna spala s tím týpkem od televize," utrousil Karel.
"Kreténe," Lada Karla pořádně dloubla loktem.
Pavel zavrtěl hlavou ale pokračoval.
"Je to obrovská šance! Musíme to dostat, potřebujeme to a uděláme všechno, aby jsme to vyfoukli Míchačce."
"Ale Míchačka má novej mixák" skepticky prohlásil David se založenýma rukama.
"No jo, to má," Pavel na okamžik nechal povadnout své nadšení.
"Ale za pokus nic nedáme."
"Tak všechno nebo nic?" Zamračil se David.
Pavel přísahal, že ho zabije.