DMD č. 10. pro 10. 4. 2012. Téma: Rodinná podoba

Pozn: ještě jedno... navíc
------------------------------------
Za normálních okolností by je nenapadlo do čarovného háje chodit, ale zoufalá doba si žádá zoufalé prostředky. Potřebné bylinky rostly právě tam, takže nezbývalo nic jiného.
„Ty toho strážce znáš?“ zeptala se Irena čarodějnice.
„Myslím, že jsem se s ním nikdy osobně nesetkala. Prý je hodně starý a dokáže se měnit ve zvíře i bez lektvarů, ale kdo ví, co je na tom pravdy.“
Strážce háje je nakonec překvapil obě. Blonďatá hříva, náznak povědomých rysů...
Chalupu měl nacpanou až pod strop hrníčky s medem.
Irena se zamyšleně podrbala na hlavě. „Vando, opravdu jsi mi o těch vašich sabatech řekla všechno?“

Nesoutežní, jen tak pro radost. Za inspiraci děkuji neviathiel.
----
Asi to byl jejich osud. A nebo snad trest za lidskou pýchu? Oba jeho mladší bratry pohltily hlubiny. Ten starší se nedožil ani konce své první plavby, toho mladšího semlelo koleso války. Zůstal sám. Sám brázdil oceán. Plnil přání lidí a sám si přál jediné. Zase potkat své bratry. Zatroubit jim na pozdrav... Ale věděl, že to se nikdy nestane. A tak jen čekal kdy i jeho dostihne jejich osud. Jejich prokletí. Snad po něm i toužil. Jenže ono nepřicházelo. Jeho život plynul v jednolité šedi plaveb a konec se skrýval kdesi v nedohlednu. Olympicu nebylo souzeno odevzdat se hlubinám.
----
Být lodí tak sešrotování považuji za velmi, velmi nepěkný konec

(4k)
„Mám radost, chlapče,“ zahlaholil mohutný a mohutně zarostlý Rus, načež dopil šestou lahev vodky.
„Jsem odpočatý a s pomocí tvých schopností a hvězdných korábů ovládnu galaxii!“ Edvin jen přikyvoval a kroužil prstem v prázdném panáku.
„Co to je, Wookiee?“ zeptal se tiše Magnar, který právě vstoupil, a přisedl si ke kolegům na druhé straně jídelny.
„Grigorij Jefimovič, šéfův prapraděda.“
„Nejsou si moc podobní,“ podivil se Viking a nalil si medoviny, aby nezaostával.
„Upíří, vole,“ vysvětlil mu Alko.
„Aha. Takže sedmá generace? Proč nedostal kolík?“
„Kdo ví, jsou to totální mešuge, oba dva,“ mávl Fin rukou a pozvedl číši k přípitku.

Byl jsem podobnej rodičům.
Moc jsem si je nepamatoval, ale věděl jsem to.
Dědeček mi to řekl.
Časem vzpomínky vybledly úplně.
Myslel jsem na to, jestli jsem podobnej dědečkovi s babičkou.
Přál jsem si to.
Když jsem byl dospělej, vracel jsem se na Cestu,
poslouchal ptáky, ryby v potoce, ticho v horách.
Měl jsem psa, kterýmu jsem říkal Modráček.
Pak jsem jednou šel Cestou,
vedle mě dívka jménem Bee.
Když jsem ji vzal kolem pasu a řekl jí
Sme svý, Včeličko
stáli za mnou všichni.
A já věděl, že jsem v nich
a oni jsou ve mně.
Pochopil jsem Cestu.

Varování: Tohle není laskavý fandom.
V tomto Chrámu jsem Ženou slunečního Boha. Jako takové mi při každé oběti přísluší místo po levici Prvního.
Když krev přestane téct, podá mi misku.
Patří to k mému úřadu. Nevšímám si záblesku soucitu v jeho očích.
Přede mnou zastávala úřad má matka. Před ní její matka... Jsem jedenáctá Žena v jedné pokrevní řadě.
Jako dítě mě První houpal na kolenou a smutně šeptal, jak moc se podobám své babičce.
Když se miska s krví dotkne rtů, ucítím v lůně první kopnutí.
Nepláču. Slzy znamenají slabost. A já jsem Žena slunečního Boha.
První krev, kterou jsem pila, patřila mé matce.

„Bude to blonďák.“
„Nebude.“
„Ale jo bude. Celej dědeček. Teda prapradědeček.“
„Taky může být po tobě, tati.“
Leandros si změřil oba své blonďaté syny i dceru pohledem. „Bude blond.“
Athena otci pohled oplatila a pohladila své zvětšující se bříško. „Někdy to přeskočí generaci. Nemusí být nutně blonďatý jen proto, že je blonďatý András.“
„Zlatovlásko,“ zadíval se na ni Leandros s lehkým ušklíbnutím, „Geny tvého pradědečka jsou ještě víc alfa než on. Bude to blonďák.“
Iason pohladil sestru po zádech a zadíval se na otce. „Moje Cyra taky přece není blond.“
Leandros se zamračil. „Jestli to nebude tím, že je adoptovaná!“

V Cardiffu bylo asi milion obchodů s oblečením. Některé byly skvělé, jiné slušné, pak průměrné, samozřejmě ty špatné, hodně špatné... a Debenhams. Pan Jones byl nicméně loajální zaměstnanec a byl-li požádán, šel za šéfem i do pekla. Nebo do Debenhams.
Zrovna se zpruzeně probíral ramínky, když jej oslovila starší paní: „Kdepak máte župany?“
Ianto vyděšeně odpověděl: „Nemám tušení, madam.“
„Pardon, vy jste zákazník,“ odtušila a zmizela.
Vzápětí se objevil Harkness.
„Jacku?“
„Mno?“
„To vážně vypadám, že tady pracuju?“
Kapitán naklonil hlavu a zhodnotil situaci: „Upřímně? Vypadáš. Zřejmě rodinná podoba.“
Ianto zbledl. Ta historka se zakázkovým krejčím asi nebyla úplně věrohodná.

Domov na konci světa byla nejdřív kniha, podle ní vznikl film a pak přišel český distributor a pojmenoval to Tři do páru (ach, jak mohl?) To jen pro úplnost.
Prvního jsem poznala Jonathana.
Líbil se mi. Moc se mi líbil...
Milovala jsem ho a on mě! Jenže ne tak, jak bych chtěla… Byl na kluky.
Zatraceně! Proč zrovna on musí být na kluky? Dělali jsme spolu všechno.
Courali venku, pouštěli desky, dělali večírky pro kámoše… Shit.
Pak za ním přijel Bobby. Utíkal mi čas, Jonathan mě nemohl mít a Bobby byl… drahoušek.
Zamilovala jsem se.
A teď, já Clare, mám dítě!
Prohlížím si naši dceru a hledám rodinnou podobu. Nacházím ji.
Ona je střípkem každého z nás. Jsem šťastná.
Vím, že Bobby mě miluje stejně jako Johnatana! Možná víc!

Když jsem se zmáčený vrátil z prohlídky mostu, stál v chodbě Milouš. Řekl, že když se křičí do lesa, ozve se ozvěna a že co je doma, to není pro něj. Když jsem na něj zůstal zírat s otevřenými ústy, oznámil, že kdo kam chce, máme mu tam pomoci a nadutě odešel.
Při svlékání jsem pak přemýšlel, jakým omylem se Milouš dostal do mé, jinak docela normální rodiny. Asi je pravda, co se říká. Jablko nepadá daleko od stromu.
Večer jsem se z čirého zoufalství přidal k dědečkovi na Saturninovu lekci džiu-džitsu. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.

Začal sa Štvrtý vek.
Ľudia bojovali proti posledných rozpŕchnutým zástancom čiernej moci.
Páni z Gondoru, Rohanu a Osgiliathu podnikali spoločné výpravy.
„Čo to je? Nevyzerá to ako skřet,“ zamračil sa Éomer.
„Je to rovnako škaredé,“ vypustil Faramir. „Ale nesmrdí to.“
„Nebude to skřet.“
„Podobá sa na Gluma,“ skonštatoval Aragorn.
„Na toho snoriaceho Frodovho sprievodcu?“
„Toho som nevidel... S kým by sa asi mohol skrížiť?“
„Fuj, nechutná predstava...“
„Akoby mu z oka vypadol.“
„Že by to bol jeho syn?“
„Neverím.“
„Ak ti je život milý, tak povedz, kto si!“ Aragorn mu držal meč pod krkom. „Tak hovor!“
„E.T. telefoniert nach Hause...“
A/N1: Crossover. Dúfam, že fandom je zo záveru jasný. Že to bol taký legendárny film, že ho poznajú všetci:)
A/N2: Keď používam českého prekladu Glum miesto Gloch, Smíšek miesto Chicho a ďalších výrazov, ktoré sa mi v češtine zdajú lepšie, tak si dovolím používať aj skřeta miesto ohyzda... Ďakujem za pochopenie:)