DMD č. 10. pro 10. 4. 2012. Téma: Rodinná podoba

Poznámka: Snad se vejdu do tématu...
Upozornění: Těžce BJB...
Jak jen si jsou podobné, a jak se přesto liší.
Umí věci, o kterých rodič netuší, že můžou existovat. Znají kvůli tomu hodnoty, o kterých rodič neslyšel. Liší se.
Dělají věci, které umí rodič, ale dělají je jinak. V důsledku a zájmu svých činností si hodnoty rodiče přizpůsobily k obrazu svému, všechny ale znají ty pojmy. Blíží se sobě.
Něco dělají úplně stejně jako jejich rodič, tedy i jako jejich sourozenci. Stejně tak některé hodnoty prostě zdědily po svém rodiči a nesou si je životem nezměněné. Podobají se sobě.
Všechny tak jiné, tak podobné...
Holt nezapřou, že rozšiřují stejnou třídu.
Nenápadná poznámka: Třetí den sedím nad Javou (nad programováním)...

„Aragorne, drahý...“ zapředla Arwen něžně a ovinula svému vyvolenému ruce kolem pasu.
Zatvrzelé ticho.
„Co za chmury tíží tvé čelo, můj pane?“ Ještě úžeji se přimkla k jeho tělu a zvažovala, co mohlo Aragorna pobouřit tentokrát – založila snad někam jeho oblíbenou tuniku?
„Nic,“ zazněla strohá odpověď z úst budoucího krále.
„Nic? A pro to ‚nic‘ ty se tváříš jako skřet?“
I Arwen už začínala docházet trpělivost; podupávala nožkou.
„Tak dobrá! Budiž!“ Aragorn ji dovedl do domu, kde zastavil před jedním obrazem. „To jsi ty a někdo jiný! Ještě se musíš ptát?“
Arwen propukla v smích: „To je prababička Lúthien, milovaný...“

Nejpříkladnější rodinkou v Ponyville byla jednoznačně rodinka ze Sweet Apple Acres. Granny Smith, Big MacIntosh, Applejack a Apple Bloom měli společnou lásku k jablkům, farmaření a celému slavnému rodinnému podniku. Navíc se vždycky starali i o zbytek městečka, které kdysi založili jejich předkové.
Není proto divu, že když se Apple Bloom rozhodla vydat do světa, aby si konečně vysloužila cutie mark, nikdo nepochyboval, že se za pár dnů vrátí.
Všichni tedy byli v šoku, když jim za měsíc z Fillydelphie přišel pohled, oznamující, že Apple Bloom dostala roli v muzikálu a na rodnou hroudu se tedy hned tak vracet nehodlá.

Nehodili sa k sebe. Dnešná doba síce búra mnohé konvencie a prináša uvoľnenie i vo veciach milostného života, napriek tomu by sa napohľad zdalo, že ich vzťah nemôže dospieť k naplneniu. Ale láska, či skôr vášeň, si navzdory prekážkam svoju cestičku nájde.
Plodu ich lásky som sa ujala a mám ho v opatere už dvanásty rok. Našťastie príroda bola milosrdná a po rodičoch mnoho rysov nezdedil. Popravde sa nepodobá ani na jedného z nich. Je pekne súmerný, nemá pridlhé telo ani prikrátke nohy. Na to, že jeho matka je kríženec nemeckého ovčiaka a otec jazvečík, mohol dopadnúť aj omnoho horšie.

„Že tě chytím!“
Náměstím prchala rozesmátá černooká holčička a za ní muž. Divoký běh mu strhl z hlavy klobouk; zastavil a s dvornou úklonou směrem k nejpohoršeněji se tvářící dámě si jej elegantně nasadil.
„Dívají se...“ Mladé ženě cukaly koutky.
„Však! Ať každý vidí, že je Ivo Karadžič nejšťastnější člověk pod sluncem!“
Když v noci přišel zkontrolovat malou, plakala ze sna. Často plakala ze sna, a od doby, kdy ho jeho matka přiměla, aby ji nebudil, nedokázala povědět proč. Vymínil si alespoň, že k ní bude vstávat on – jednak to Haničku vyčerpává, jednak je ráno nacházel v objetí, uplakané obě.

Margaret vzlykala. Manžel jí nevěnoval jediný pohled; soustředil se pouze na to, že ráno nalezl muže v její ložnici. Když se již zcela klidný vrátil domů, poručil pouze vyčistit svůj kord od krve toho bídáka.
Ještě týž večer přivítala Margaret svého milence horkými polibky. Nečekala, že by ji manžel znovu podezříval. Nazítří však oplakávala i druhého bratra.
Přikradl se k ní, až když pán i služebnictvo dávno spali. Vášnivá noc nepřála odpočinku. Ráno ho manžel vyzval k souboji.
Za týden zemřelo sedm bratrů.
Jack se zasnil. Ještě se nechtěl Margaret vzdát. Zítra přijede jako bratranec a představí se i vévodovi.

A/N: Nemůžu uvěřit, že mě nikdo nepředběhl - co lidé, co žádnou rodinnou podobu nemají?
Když byla malá, každou chvíli se jí líbilo něco jiného – maminčiny vlasy, úsměv moderátorky, oči sousedky…
V pěti letech s ní měla maminka jeden z těch vážných rozhovorů.
Celou školu pak měla zelené oči, hnědé vlasy, malý pršáček a pihy. Jak nenáviděla všechny ty ranní krize, kdy si nemohla vzpomenout, jakou má bradu nebo uši!
V jedenácti přišel zlom – konečně se mohla měnit, jak chtěla, vystřídala všechny možné i nemožné rysy či barvy vlasů, poučila se, že přílišná krása má úskalí stejně jako přílišná ošklivost.
Nakonec se našla v žvýkačkově růžové. Ale stejně to Nymphadora neměla s podobou nikdy lehké.

Cez okno vletela do izby postava. Bol to asi tridsaťročný muž v koženej bunde a klobúku. Pozbieral sa zo zeme rozhliadol sa po okolí. Zozadu sa nad ním vynoril tieň. V rukách držal vázu. Tou praštil muža po hlave.
„Junior, si to ty?” z tieňa sa vykľul starší pán v hnedom obleku s klobúkom.
„Už som ti hovoril, aby si ma tak nevolal.”
„Si to ty, junior!”
„To udieraš každého, čo sem príde? A čo tá váza? Vyzerá ako z dynastie Ming.”
„Myslel som si, že si jedným z nich. A tá váza je falošná.”
„Tati, oni by prišli dverami.”

Album bylo otevřené na zvětšenině snímku dlouhovlasého mladíka v rychlíkovém kupé.
„Pěkný snímek,“ řekl muž s dlouhými černými vlasy, jehož podoba s mladíkem na fotografii se nedala přehlédnout.
„Dík. Tenkrát jsme jeli z Moravy. Usnul jsem a kamarád mě vyfotil,“ usmál se druhý muž, kterého obrázek ve skutečnosti zpodobňoval. „Dneska by nikdo neřekl, že jsem to já, hádali by tebe.“
„Nezapřeme se. Mimochodem, já v tom vlaku tenkrát jel taky,“ prohlásil mladší. „Seděli jsme ve stejném kupé.“
„Počkej. Nejsi ten kluk, který…“
„Tě málem pozvracel? Jsem.“
„Panebože,“ vrtěl hlavou starší. „A já se teď dozvím, že jsi můj mladší bratr.“

Před sprchou se tvořila fronta. Jako každý večer.
„Víš, tohle mě zneklidňuje,“ nechala se slyšet Tess.
„Co přesně? Čekání na sprchu?“ otázala se mistryně Jedi.
„No to taky. Chtělo by to ještě jednu. Ale hlavně to, že už je od sebe rozeznám i beze zbroje.“
„A proč ti to vadí?“
„Protože už nejsou dav.“
„A když člověk sleduje zprávy a vidí, že jich tisíce umírají, uvědomí si, že ta jejich jedinečnost se nedá znovu vytvořit, že?“ Lea se ohlédla za nahými zády posledního klona.
„Já jsem hlavně ráda, že mi taky jednou dovolíte něco vidět. Originál musel být kus,“ prohlásila.