Aldorma/Tristenol

Po několika dnech na Anataresu Viola pochopila, že stojí před rozhodnutím. Neměla sice možnost svatbu odvolat. Měla se však rozhodnout, zda se bude snažit vycházet se svým tchánem, nebo se pokusí získat náklonost svého budoucího muže.

Ne, že by bylo rozhodování tak těžké. Budoucí tchán jí vůbec nepřirostl k srdci. Přesto však nechtěla proti němu vystoupit.

Stála na hranici mezi dvěma muži a nakonec to byl třetí, který za ní rozhodl.

Byla v dětském pokoji a sledovala chlapce hrát si. Ve chvíli, kdy se zvedl a udělal první krůčky směrem k ní, se rozhodla.

Samuelovi matku odehnali. Ona ji nahradí!

Viola viděla malého chlapečka a vyslechla od Seana celý příběh. Bylo toho na ní moc a potřebovala si utřídit myšlenky. Požádala tak o možnost projet se na koni kolem nedalekého jezera.

Sage Antares však považoval za nevhodné, nechat mladou dívku odjet samotnou a nabídl se jí jako doprovod. Viole nezbylo nic jiného, než s úsměvem jeho společnost přijmout.

Viola ale neměla náladu si povídat. Sage však neměl problém vést monolog a seznamovat ji s místem, které bude brzy jejím domovem.

Po dvou hodinách jízdy Viola přemýšlela jestli víc nesnáší ryšáka,, který odmítal poslechnout jakýkoliv příkaz, nebo arogantní hlavu rodu Antares.

Po seznámení s lady Violou byl Sean požádán, aby ji provedl po zahradách. Mlčky dívce nabídl rámě a společně vyrazili.

"Nechcete mi říct, co vás tíží?" optala se Viola po dlouhých minutách ticha.

"Nevím jestli je vhodné vás s tím seznamovat právě teď," podotkl Sean.

"Svatbě neunikneme. Proč to tedy oddalovat," odpověděla klidně Viola. "Ve vašem nitru zřejmě klíčí hněv k vašemu otci. Co jej nechat vykvést? Třeba poté jejho síla poleví a ta jedovatá rostlina zahyne."

"Zřejmě jste slyšela o mé aférce," začal pomalu Sean.

Viola přikývla.

"Svého syna se odmítám vzdát," pokračoval.

"Oceňuji vaši upřímnost," pronesla tiše Viola.

Celý rok se snažil Sage dohodit vhodnou manželku pro svého syna. Sean je však všechny odmítal. Nechápal, proč by se měl ženit s první, která se namane.

"Brzy přijede tvá budoucí manželka," oznámil Sage v den Samuelových prvních narozenin.

"Prosím?" zamrkal překvapeně Sean.

"To dítě je důkazem, že jsi s tou služebnou zašel dál, než jsme kdy chtěli. Uvědom si, že vrháš špatné světlo na celou rodinu!"

Sean mlčel.

"Mimochodem, to potěšení sdělit jí, že bude vychovávat levobočka, jsem nechal na tobě," dodal Sage. "Každý si myslí, že na to dítě jen platíš. Nikdo netuší, že tu s námi žije."

Sean doufal, že proti otcově nenávisti najde spojence ve své matce. Samuela zbožňovala - viděl jí to na očích. Přesto odmítala. Sean nedokázal pochopit proč. Až jednou z ní dostal pravdu.

"Narodil ses a vyrůstal v rodině plné lásky," zašeptala zatímco se skláněla nad kolébkou. "Ne každý měl takové štěstí."

Sean tiše sledoval, jak před ním matka obnažuje své nitro. I kdyby byla nahá, nebyla by zranitelnější, než v danou chvíli.

"S tvým otcem jsem poprvé pochopila, co znamená být milován. Nedokáži se mu postavit. Děsí mě představa, že mne přestal milovat," pokračovala a v očích se jí zatřpytily první slzy.

Povinnosti s narozením syna nezmizely. Sean často opouštěl Antares, aby splnil úkoly uložené králem. Po posledním ho při návratu čekal šok. Samuelova matka byla v jeho nepřítomnosti vykázána.

Sean zuřil. Snažil se zjistit, kam odešla. Vyslechl veškeré služebnictvo. Projel celé panství. Přesto nedokázal nic zjistit.

"Chováš se, jako bys tu couru miloval," pronesl znechuceně jeho otec.

"Neměl jsi právo mého syna okrást o matku!" odsekl Sean.

"Zařídil jsem mu kojnou. Hlady neumře. Víc po mně nemůžeš chtít," odpověděl mu klidně Sage.

"Musíš litovat, že nemám legitimního potomka. Jinak by ses zbavil i Samuela."

"Jednou ho mít budeš," pousmál se Sage.

Utajit nemanželské dítě, zvlášť když se k němu otec hlásí, nebylo možné. A tak na veřejnosti s úsměvem přijímal Sage Antares slova uznání o zodpovědném chování svého syna. Sám jej chválil a tvrdil, že je na svého syna hrdý.

Sladké řeči, které by Seana postupně přesvědčily, že jeho otec změnil názor a malého Samuela začíná mít rád. Kdyby je za zavřenými dveřmi nevystřídala slova, která šla přímo od srdce - plná jedu, který odkapával z každého proneseného slova.

Sean se pomalu smiřoval s tím, že jeho otec nikdy Samuela nebude mít rád. Brzy však měl pochopit, jak hlubokou nenávist otec cítí.

Jako ještě panoše ho rytíř učil, že nikdy nesmí stát s hlavou oblacích, jinak by se mohl přistihnout, že se probouzí ze zasnění, jen aby zjistil, že na něj někdo zaútočil zezadu.

Sean si jeho radu vzal k srdci. Od té doby ho nic nezaskočilo.
Až do chvíle, kdy poprvé v rukou držel svého syna. S hrdým úsměvem se zadíval do očí svých rodičů. Matka byla dojatá. Avšak otec...

Seana čekalo nepříjemné procitnutí z naivní představy, že otec změní svůj názor, až poprvé spatří vnuka. V očích se mu zrcadlil odpor a znechucení.

Znechucení ze syna.
Odpor k nechtěnému vnukovi.

Když se Sean dozvěděl, že služebnou přivedl do jiného stavu, neváhal se přihlásit k povinnosti.

Matka jeho přiznání přijala bez jediné poznámky. Sean však věděl, že s otcem to nebude tak snadné. Moc dobře si pamatoval, jak děsivě umí jeho otec působit, když je rozzuřený. Jako malý si Sean vždy přál, aby byl třeba červem na letitém dubu rostoucím v zahraně, než by musel čelit hněvu svého otce.

"To se vyřeší," pronesl Sage Antares hlasem stěží potlačujícím hněv. "Draci vědí čí ten bastard je. Nikdo jí neuvěří."

"Čeká MÉ dítě! A ty se s tím smiř, otče," ukončil Sean rozhovor.

Zachránil dívku, jak rytíř ji ctil.
Po nocích o ní pak zoufale snil.

Nemohl dostat z mysli vzpomínku na tu dívku. Stále cítil, jak se mu chvěla v náručí...

Na kůži stále cítí dotek jeho dlaní.
Touží, ač ví, že nebude jeho paní.

Jeho úsměvy pro ni byly pohlazením i políčkem. Každý mu vracela...

Touha je spaluje, vyjdou jí vstříc.
Má jeden druhého a chtějí víc.

Neudržel se a políbil ji. A ona polibek opětovala...

Bylo to vášnivé milostné vzplanutí.
A cosi vzniklo z tohoto splynutí.

Když nepřišly její dny, věděla, co to znamená. Mohla utéct. Ale nedokázala mu lhát.