DMD č. 8. pro 8. 4. 2018. Téma: Už nejsem dítě!

Dům pod hladinou rybníka byl zvláštní. Na policích místo knih porcelánové hrnečky s pokličkami, světlo z koutů nevyhánělo stíny, naopak je prohlubovalo zelení. Karl s Česťou se bavili na druhém konci místnosti. Až po tom, co ji jako dvě kvočny zabalili do dek a uvařili jí bylinkový čaj.
"Co se stalo s dědou?" Zeptala se přiškrceným hlasem. Teď už jí to přece řeknou, ne? Musela to vědět!
"Verunko, prosím tě..."
"Řekněte mi, co je s dědou! Není mi pět!"
Posadili se k ní, každý z jedné strany. Nemuseli nic říkat. Věděla, už věděla.
Objali ji, stiskli. Ale utěšit ji nemohli.

Jindřich opatrně objímal pokousané tělo vrbové dívky.
"Jsem v pořádku," zašeptala Salix a pokusila se vstát.
"Jen odpočívej," odpovídal stejně tiše Jan a hladil ji po zlámaných vlasech.
"Budeš v pořádku," pronesla Salix a zadívala se Janovi do očí. Nemusela nic říkat. Janovi to bylo dávno jasné. Získat klíče nebylo nic snadného a tentokrát pro něj bude muset jít on.
"Nemusíš mě utěšovat. Už dávno nejsem ten vystrašený chlapec," pousmál se, ale úsměv mu nedošel do očí.
"Vím. Ale dokud tě utěšuji, nemusím myslet na bolest," přiznala Salix.
"Jak ti můžeme pomoc?" zeptal se Jindřich.
"Netuším," rozbrečela se vrbová dívka.