DMD č. 18. pro 18. 4. 2018. Téma: Terno

An explosion shook the room, scaring aliens. Humans just clasped their drinks tighter to prevent spilling.
"Why aren't you afraid?" A multi-legged creature asked. "Whole planets exploded during this war."
"We've got an arrangement," a human answered. "All parties leave us and survive."
"But you're defenseless! All humans do is... nothing."
"We used to be powerful, but did it help us?"
The man counted: "Daleks, Cybermen, Axos, Nestene. Others. If not for the Doctor, we'd be destroyed many times over. Better just dawdle."
Confused, the alien glanced outside: "Look, snow!"
"No, dust from a starship. Someone didn't honour the arrangement."

Demänovská dolina, horný koniec, obchodík s potravinami.
Wandrika: Aha, špekáčky! Mohli by sme si ich opiecť v tom altánku, čo sme objavili minule.
Galahad: Ale sú už po záruke, pozri!
Wandrika: Hm... tak skúsime iný obchod.
O hodinu neskôr a osem kilometrov nižšie.
Dolný koniec, stánok s potravinami.
Wandrika: Tu majú len sladkosti a minerálky. Skúsme to inde.
Galahad: Iný obchod tu už nie je.
Wandrika: A čo vo vedľajšej dedine?
O pol hodiny neskôr a dva kilometre ďalej.
Pavčina Lehota, Terno:
Wandrika: Dobrý deň, máte špekáčky?
Predavačka: Máme tu už len tento grilovací set.
Wandrika a Galahad (nadšene): Berieme!

Už jako malý chlapec mimořádně vynikal ve hře na vojáky. Jeho družstvo vždycky zvítězilo.
Když dospíval, neměli to s ním lehké. Neminul týden, aby ředitel gymnázia nevzkazoval, kde se zase porval. Nutno podotknout, že úspěšně.
Jako legionář v Rusku s vervou vymetal bitvu za bitvou. Odměnili ho hodností podplukovníka.
Když se schylovalo k okupaci, hodlal vyhodit do vzduchu muniční sklad ruzyňských kasáren, aby ho Němci nezískali. Byl souzen a suspendován.
Balabán se na něj zpytavě zahleděl přes stůl. Pak si vyměnil pohled s Morávkem.
Oba přikývli. Oba věděli, že Mašín je pro jejich nově vznikající skupinu přesně to pravé ořechové.

Místo černých skal zeje v lese obrovská jáma.
Na dně leží František a Natálie, potrhaní, potlučení. Kolem nich skupinka koboldů.
"Hloupé děti," šťouchne jejich mluvčí do Františka, v očích se mu zablýskne, "život riskují pro opelichané skřety."
"Hloupí koboldi," oplatí mu to Natálie, "shodí si střechu nad hlavou pro nešikovné kouzelníky. Doufám, že ona je pryč."
"Pryč. Odešlé divoženky jsou tráva, květy, motýli. Ona je teď v bodláku, kopřivách, křoví."
"A co bude s vaším dolem?"
"Obr zbořil, obr postaví. Je teď volný!"
Lesem zazní chór hlasů.
Natáliin smích zvoní, v koboldím se sype štěrk.
Obrův duní jako měděný zvon.

Placatit se v odpolední špičce přes neznámé město, to je fakt zážitek! Ještě že jsem si doma nakopírovala a zvětšila plán a vyznačila cestu. Stejně je to síla. Panebože, další blbec, copak ti Ukrajinci neví, k čemu je blinkr? Až vyjedu z Ternopilu, dám na modlení!
Konečně výpadovka, hurá, čtyři pruhy, musím předjet ten dýchavičnej náklaďák, než se to za městem zas stáhne do silnice, která připomíná naše okresky třetí třídy.
Policajti a stopka.
Jednaosmdesát na padesátce.
Omlouvám se ruštinou plynulejší než u maturity. Vyřídíme to na místě, prosím!
Policajti byli skvělí. Za dvacet dolarů mi práskli další dva radary.

David byl něco neuvěřitelného.
Nedotknutelného.
Školní uniformu měl vždy čerstvě vyžehlenou a když se Bartoloměj náhodou naklonil dost blízko, voněl aviváží a nasládlou kolínskou. Prsty mu dennodenně hbitě tančily po klávesách. Měl sice stydlivý, ale zářivý úsměv, který nutil ledy tát.
Po kumbále Bartoloměj zjistil, že není úžasný jen z dálky. Zlehka se Bartoloměje dotkl, když se nad jejich situací příliš vystresoval. Držel ho pevně za ruku, když se Bartoloměj snažil všechno přelíčit Janě. Bez přestávky hledal způsob, jak je oba vyléčit.
Bez váhání Bartolomějovi pomohl roztřískat to zatracené piáno (své oblíbené), o které se při polibku opřeli.
Byl úžasný.

Myslel si, že tahle kráska je pro něj výhra. Miloval ji. Zahrnoval penězi. Splnil jí každé přání, jednou dokonce i zachránil život. Byla mu za všechno vděčná, ale nemilovala ho.
Byl zoufalý. Když se náhodou setkala se svým bývalým přítelem, zaplavila ho žárlivost. Má dost peněz, aby se toho chlapa zbavil. Když to šikovně zařídí. Nějaká nešťastná náhoda třeba...
Než celou věc stihl promyslet, odešla od něj. Jeho žárlivost už nemohla snášet. Touha po pomstě mu zatemnila rozum.
Když ji a jejího bývalého přítele našla policie mrtvé, dopis na rozloučenou je přesvědčil, že šlo o společnou sebevraždu.
Jeho nepodezříval nikdo.

Bídák po delší době přišel s novou zábavou. Mohli jste vyhrát večeři a deset piv zdarma. Samozřejmě, že si to nikdo nenechal ujít.
Pravidla byla jednoduchá. Každý, kdo se chtěl zúčastnit, obdržel kartičku obsahující náhodná čísla. Stačilo jediné. Být přítomný u losování a nechat si Bídákem potvrdit, že opravdu na kartičce to číslo máte. Komu se podařilo nasbírat tři čísla, ten vyhrál.
Mělo to jediný zádrhel. Bídák nikdy dopředu neřekl, který den a v jakou hodinu bude losovat. Někdy uplynul den, jindy dva týdny. A jediné, jak si zajistit výhru, bylo neustále vysedávat v hospodě. A rozhodně ne na suchu.

Šrámy, které mu s potěšením do těla vyryla Bellatrix, cítil ještě dnes. Oproti těm, jež mu v mysli způsobil Voldemort, však neznamenaly nic.
„Už nebudu čekat! Potřebuji Brumbála odstranit a ty mi k němu prorazíš cestu. Nastoupíš do Bradavic. Jak mi sdělil Lucius, místo učitele Obrany je opět volné.“
Bradavické jezero zářilo v poledním slunci. Věnoval dlouhý pohled Lily, která si na břehu hrála s dětmi.
„S tou šmejdkou to byl chytrý tah. Jako jejímu manželovi ti všichni bezmezně věří.“
Její úsměv potřel jizvy hojivou mastí. O tuhle výhru už se připravit nenechá. I kdyby měl vyložit karty na stůl.

„Evansová, Lily.“
„NEBELVÍR!“ vykřikl Moudrý klobouk, který v Bradavicích studentům určoval jejich budoucí kolej, a Severusovo srdce na okamžik přestalo bít.
Přece chtěli s Lily společně do Zmijozelu…
„Snape, Severus.“
Moudrý klobouk váhal. „Kam s tebou?“
„Zařaď mě stejně jako Lily.“
„Hmmm, Nebelvír by pro tebe nebyl žádnou velkou výhrou. Co Havraspár?“
„Můžeš tam přeřadit i Lily?“
„Ne.“
„Tak chci Nebelvír.“
„Nemů–“
„Ty jsi z vlny, že jo?“ přerušil ho Severus.
„Jak to souvisí?“
„Víš, co s vlnou udělá horká voda?“
Krempa se mírně zachvěla.
„Nebo žvýkačka?“ stupňoval nátlak Severus.
„Zmijozel!“ zaječel klobouk s přídechem hysterie. „Jednoznačně a nezvratně ZMIJOZEL!“
***