DMD č. 18. pro 18. 4. 2018. Téma: Terno

Sam was drinking something that looked like a coffee. "Morning Sumshine, you looked that you didn't have too much sleep. What is bothering you? Something I can help with?"
Sam looked at his archangel and with a straight face asked. "Why did you choose me? Why are you with me?"
Gabriel's jaw dropped. "Are you serious? You're a keeper Samkins, I hit the bloody jackpot with you. If I'm not gonna count that you are tall, handsome and charming? You're smart, loyal and ready to take a bullet for me... And did I mention that you are sexy as hell?"

Za soumraku třetího dne se Ilya a Alexej vrátili na základnu. Zamířili do budovy velení.
„Máme důležitý report z průzkumu, pane!“ spustil Alexej. „Našli jsme nepřátelskou základnu. Vypadá dlouhodobě osídlená, mohli by mít dost zásob a vybavení. Odhadujeme v táboře 50 mužů. Tábor má dvě strážní věže a v širším okolí chodí hlídka.“
„Tak to je terno. Zásoby se budou hodit.“ uchechtl se velitel. „Viděl vás někdo?“
„Nebyli jsme si jistí, tak jsme hlídku zneškodnili. Nastražili jsme to jako útok divoké zvěře.“ odvětil Alexej.
„Dobrá tedy, vypravíme družinu a zjistíme, co tam mají.“ prohlásil velitel a mávnul na svého kolegu.

Jak Patrik řekl, tak se taky druhý den stalo.
Společná akcička byla tu!
Tak dlouho plánovaná výprava do míst až kdesi daleko na sever,
asi kilometr od Severních Skladů, které byli prozkoumávat včera.
,,To bude terno!" mlasknul si v duchu Patrik a mrknul na své dva kumpány,
téměř si jist tím, že oni mu s tím ternem pomůžou.
Nějak se mu to cikánské slovo líbilo, přestože byl blonďatý gadžo.
Ale k cestování tedy slabost rozhodně měl.
A nejen k tomu.
Už si v duchu představoval Marka, jak mu někde v lesíku
u řeky na kolenou bude svými ústy dávat lásku.

"Hele, Eugene, ten Pacifik, to je prostě terno!" zahlaholil Jack a poplácal svého přítele po rameni, "samé nahé domorodkyně, budeš se celé dny válet na pláži a chytat bronz."
"Když to říkáš," usmál se Eugene a bezděky sevřel znak Sboru našitý na své parádní vycházkové uniformě. Těšil se, až se vydá na největší dobrodružství svého života.
Krčil se v díře, kterou si včera v noci sám vykopal, a těžko potlačoval paniku. Džungle kolem se třásla, jak se japonské lodě snažily pomocí granátů smazat 1. divizi námořní pěchoty ze zemského povrchu.
"Snad se máš v té Evropě dobře, Jacku," zašeptal tiše.

Začátek dalšího pracovního dne.
Jako první se ke kase přiloudal "Koktal" a poprosil o d-d-dvě k-k-krabičky m-m-máček.
Hned za ním stála nachystaná "Jedubába". Dneska si mne jenom prohlédla od hlavy k patě, ale neřekla nic. Třeba jí konečně zdřevěněl jazyk.
Další na řadě "Dědek Slizák". Nejspíš mi propálil díru do zaměstnanecký vesty. Nojo a na odchodu volal "Frantovi Hnusákovi":Můžeš pžijít, dneska pjacuje ta Kozatá. Blbec.
A to dneska určitě příde "Loudivej Petr" a pozve mne k sobě domu na sklenici něčeho vostřejšího, háháhá. Legranda hahaha.
Na závěr? Sprdunk od vedoucího: Jestli se ti tu nelíbí, můžeš jít do Flopu!

Dva schlíplí princové zadumaně hleděli na inzeráty v seznamce Modrá srdce.
"Tady kletba, hrad obrostlý trním a... Eh, to je staré snad sto let."
"Kletba, pokus o otravu, sedm patronů..."
"Člověče, to bude nějaká mafie."
"Tuhlenc... Ta je nějak vysazená na boty a vypadá to na děsnou tchyni."
"Tahle vypadá dobře. Ne, počkej, musíš zabít sedmihlavou saň. To snad není možný, že tam toho draka zmíní jen tak na okraj. No: Podmínkou drobný zkušební úkol ve sluji!"
"Počkej... Tohle vypadá dobře, ne? To zní jako terno!
*
"Tak co?"
"Celou schůzku vykládala o nějakým Solovi a o republice," znechuceně zavrtěl hlavou.

Student bývá z principu druhem velmi nenáročným.
Občas nalézá své neskonalé štěstí ve formě zásuvky, kterou objeví přesně ve chvíli, kdy mu jeho notebook ukazuje poslední žalostná procenta.
Jindy dokáže potěšit podivná kombinace ořechů a čočky v karbanátku.
Když si člověk láme hlavu nad tím, jak ze staroslověnského mūsis vznikla myšь, škodolibou radost vyvolává představa, že češtináři se toho musí učit mnohem více.
Úleva po zaslání zadaného úkolu přesně 23:59 je nenahraditelná. Stejně tak úleva po zjištění, že jsi to sice do termínu nestihl, ale to ani tvoji tři spolužáci.
Také se ovšem naučí ocenit spánek. Takže dobrou noc.

Jí bylo teprve osmnáct a jemu čerstvých dvacet. Svoji byli krátce, když si uvědomili, jak růžově jejich budoucnost nevypadá. Časy byly těžké. Peněz bylo málo a práce v továrnách byla náročná. Musí najít plán B, pokud chtějí děti.
Přišel den, kdy se rozhodli a museli se rozloučit se svými rodinami. Už je neuvidí. Čekal je nový svět, kde každý začíná na stejné startovací čáře. Stačí tvrdě pracovat a úspěšný život je zaručeně nemine.
Terno se nakonec nekonalo. Byli v jedné z prvních lodí, které do Ameriky dorazily. Čekal je tam hlad, nemoci a útoky místních domorodců. Naprostá většina osadníků nepřežila.

Pokračovali podél říčky.
„Podívej“ vyhrkl náhle Vran. „Tohle poznám! Je to... udělátor! Zařízení.“
„To máš pravdu. Přesně tak vypadá.“
Liška do zpola zarostlého předmětu kopla. Zaduněl.
„Podívám se na to.“
Po chvíli mocného lomcování byla turbína venku.
„Dobrý. Vem to a jdem.“
„Cože?“ podivila se Liška.
„Já jsem ten, velitel. Neseš to ty.“
Liška se na metrákový kus oceli zadívala.
„Klidně to ponesu,“ řekla opatrně. „Ale co si o tobě lidi pomyslí? Že všechno necháš oddřít slabou ženskou? To seš chlap?“
Vran se zamračil.
„Naval to!“
Popadl turbínu a vykročil.
Liška za ním, ruce v kapsách a úsměv na tváři.

„Budu slavnej a ty mi k tomu pomůžeš.“
Mladík v kapuci se nechápavě zatvářil na svého společníka.
„Podívej se, v dubnu se taková banda individuí schází na internetu a píše ptákoviny, každej den jednu. Dostávají bodíky a předhání se, kdo dostane víc. A ty mi pomůžeš vyhrát.“
„Proč?“
„Je to hotový terno! Ti, co jsou fakt dobří, dostanou placku a uznání komunity!“
„A co chceš po mně?“
„Jen se tam drobně nabouráš a připíšeš mi pár bodíků.“
O pět minut ťukání na klávesnici se hacker obrátil na kamaráda: „Hele sorry jako. Jsem se tam nabořil a asi to drobně zbořil.“