DMD Bonus č. 5 pro 20. 4. 2018. Téma: Já nic já muzikant (nekrolog)

Dnešního dne nás navždy opustil trenér sardinčí reprezentace v akrobatickém plavání, pan Blobfish.
Řídil se heslem „malé ryby – taky ryby“. Tak začal trénovat sardinky.
Dokázal světu, že nemusíte mít téměř žádné svaly, abyste se zapsali do dějin sportu – své družstvo dovedl ke zlatým medailím, přestože po většinu tréninku mlčel a seděl u dna. Sardinkám prý postačil jediný pohled na trenéra, aby podávaly neuvěřitelné výkony.
Poslední rozloučení se zesnulým proběhne pozítří, především kvůli nepříjemným pachovým vjemům, jež by mohly o den později přicházet od nebožtíka i smutečních hostí. Na pohřbu též bude pravděpodobně velmi těsno, zvláště dostaví-li se všichni trenérovi svěřenci.

Byl majestátní, hrdý, vznešený a krásný.
Ve svých branách vítal krále, velmože, učence, ale i prosté lidi, zblízka i z daleka.
Obdiv a úctu přijímal s přívětivou pokorou, jako by na nich nezáleželo.
Nenávist, napadání a hádky pozoroval se stoickým nadhledem, jako by se jej netýkaly.
Stál ve středu a střetu zájmů, v samém srdci konfliktů.
Většině z nich nevěnoval pozornost.
Jeden z nich tragicky a krutě ukončil jeho dlouhý, šťastný život.
Celý národ jej bude oplakávat.
Jeho ostatek - drolící se zeď - bude ke vzdání úcty i truchlení přístupná po staletí, pod mohylou ze zlatých kopulí, vystavěnou cizí, uzurpátorskou tradicí.

Nemůžem uvěřit, že jsi pryč. Ale piš si, že po tvym věčnym odchodu nastane chaos.
Vedl jsi Akatsuki dlouhý roky. O tvym životě moc nevim. Když se někdo ptal, vždycky ses zatvářil tak, že bylo lepší zdrhnout.
Během svýho krátkýho života jsi dosáhl mnoha titulů. Rozvraceč klidu, Vrchní prudič. A tvá oblíbená věta: Já nic, já muzikant, já to nebyl.
Nebyli jsme zrovna nejlepší podřízení, ale rozhodně jediní, kdo tě snes. Važ si toho, až budeš tam dole. Jashin na tebe určitě dá pozor.
Loučí se s tebou věrní kumpáni z Akatsuki. Budeš nám fakt moc chybět, Peine. Čestný jashinistický!

Koupila jsem vás plna optimismu, v naději, že budete mé dceři sloužit alespoň rok. Žel, opustily jste nás záhy, v rozkvětu své mladosti. Zjevně zraněny nešetrným zacházením, nebyly jste užívány k tomu, k čemu jste byly vyrobeny. Tak to stálo ve vyjádření k reklamaci, takže to musí být pravda!
Byly jste s námi tak krátce… Nebyla to samozřejmě vaše chyba! Tolik mne mrzí, že jsem se o tom odvážila pochybovat. Dcera, jaká hrůza, chodila ve vás, růžové tenisky, místo aby vaši krásu jen tiše zrakem svým obdivovala.
Buďte sbohem! Ve vašem obchodě domovském nekoupím však již ani tkaničky do bot…

Vzpomínáme na tebe. Jeden každý z nás. Tolik jsi pro nás znamenal.
Byl jsi tu pro nás a byl jsi tu s námi.
Byls dokonalý a jedinečný.
Každá vteřina s tebou byla jako ztělesněná píseň.
S tebou jsme žili mezi tóny a tvými tóny jsme se stali.
Tolik jsme pro tebe znamenali.
Zpívali jsme tě každým svým činem a každým svým slovem.
Byli jsme tu s tebou a byli jsme tu pro tebe.
Teď už nejsme.
Za východu slunce ses zrodil, v západu slunce umíráš.
Vzpomínáme na tebe celým srdcem.
Zbývá jen zvolat: Starý den zemřel, ať žije nový den.

Potkali jsme ho v Měděné čelence; měl loutnu a vypadal jako chlápek do pohody, tak jsme ho vzali s sebou.
Zpočátku to klapalo. Znal několik zkratek Chudinskou čtvtí, o nichž jsme vůbec nevěděli. Prý tam vyrůstal. Taky bezpečně identifikoval několik záhadných předmětů, které jsme prve našli ve stokách. Jenže pak jsme vyšli z města, hned v prvním lese nás přepadli goblini a začala mela, v níž on jen tak stál stranou a drnkal na ten zatracený krám.
„Dělej něco!“ řval na něj náš bojovník.
„A co asi,“ kontroval on, „jsem bard, já nic jinýho neumim!“
Zakopali jsme ho pod jabloní.

Verbíři je sebrali ze dna ulice. Z přístavních stok. Nebyli ničím. Krysy s děravou kapsou. Moře se jim stalo domovem. I vězením. Prolili krev pro krále, ale ani pes po nich neštěkne. Neocení službu, kterou si nevybrali.
Byli naši bratři. V době míru i ve válce. Střidali nás na hlídce. Sloužili jsme u jednoho děla. Jedli u jednoho stolu. Večer si krátili muzicírováním. Dobbs hrál na píšťalu. Tesařův pomocník laskal bubínek z kůzlečí kůže. V jeho rytmu ožívaly obrazy krásných dívek i líté stvůry. Už víc neudeří palička o kozlovinu. Píšťalu přeťali ve dví. Proto teď připijte na naše kamarády!

Albus Brumbál často dělal, že tu vůbec není. Zejména v případech, kdy ho někdo vynášel do nebes. Obzvláštní zálibu v tomto zneviditelňování se měl ovšem v případech, kdy mu někdo spílal.
Také velmi rád předstíral, že v ničem nemá prsty. Přestože všichni dobře věděli, že je to on, kdo tahá za nitky.
Ale vedl nás mistrně. Kroky v partii, kterou rozehrál s lordem Voldemortem, byly dokonale propočítány. Tato napínavá hra, jejíž součástí jsou živé figury, je bezesporu jeho největším počinem.
Ačkoli on sám už se zakončení nezúčastní, šachmat proběhne přesně dle jeho instrukcí.
Mistr je mrtev, jeho odkaz však žije.

Mohl se stát rytířem Jedi, ale on ne, on radši dělal kraviny.
Ať už šlo o klukoviny, například přebarvení stíhačky některého z mistrů na růžovo, nebo o život ohrožující hazardování, například přebarvení stíhačky mistra Windu na růžovo, dělal to s plným nasazením. Žádný div, že si ho nikdo nevybral za padawana a rada ho poslala na Taanab. Ani tam však jeho příběh neskončil, neboť s pomocí pár podobných exotů přečkal válku klonů na Miu Leptonis IV a ještě hodně toho natropil.
Nikdy se nepřiznal, vždycky předstíral, že o ničem neví. Často mu to vyšlo.
Včera při podvádění v sabaccu nikoliv.

Vyrostla v bojových podmínkách výchovy svého otce, vlivu bábinky a s oporou své matky, ve stínu svých bláznivých sourozenců, byla nadějnou tanečnicí, špatnou hospodyní, nepřekonatelnou stenografkou, milující manželkou a dobrou matkou svých dvou dcer. Nesnášela drůbež, překonala těžkou nemoc, žila ve městě, na venkově, dokonce i na ostrově. Byla plná optimismu a z ničeho si nic nedělala, jako by neštěstí provázející její život se netýkalo jí, ale někoho jiného, dokázala životní kotrmelce převést do příběhů, které její životní radost předávají dál. Byla spisovatelkou proti své vůli, ale nakonec tím v srdci nás všech zanechala něco, co nás nutí se smát.