DMD Bonus č. 5 pro 20. 4. 2018. Téma: Já nic já muzikant (nekrolog)

He was a great person. Both mentaly and physically.
When his parents died in the Northridge earthquake, which was, as you all know, caused by evil that is magic, he changed his life completely, trying to get revenge. Last month he was a valuable addition to the organization until yesterday, when he was run over by a train.
May he rest in pieces.
Thorne made an awful noise on his guitar. People were ignoring him and his hat begging for money.
Another day, another identity.
He will not miss his life as Darwin.
Tomorrow, he will not miss this life.

Je naší smutnou povinností oznámit odchod drahého kolegy, chovatele, pěstitele, letce, vlastně skoro našeho dítěte.
Jeho život připomínal pohádku, kterou si sám psal. Miloval zvířata a ještě víc své květiny, které se bez jeho péče opravdu neobešly.
Pohádkový život ale neznamenal pouze klid a práci jen když se zachtělo. Pokud se pro něco nadchnul, ihned vystartoval. Například létání. Začal s ním již v dětství, protože mu nikdo neřekl, že létat nemůže.
A pokud mu někdo něco vytýkal? S úsměvem zabzučel "Já nic, já muzikant."
Za týden bude poslední možnost rozloučit se s Čmelákem, poté ho už nikdy nezahrajeme.
Divokej Bill

Nedávné temné noci nás opustil
STRAŠLIVÝ HMYZ
který bzučel, bzíkal a pískal, nedal se pomlátit plácačkami, rozséval bolest a zkázu, žil špatně a špatně zašel ošklivou smrtí, sražen křídlem brutopýřím, nabrán ocasní blánou a sežrán, případně nemilosrdně sezobnut vlaštovkou a v jejím zobáku zmáčknut na placku.
Vzpomínáme na něj s třesem lístků okvětních i zelených a s povznesenými zelenými srdíčky myslíme na čas zúčtování.
Květiny z tajné dimenze
Nevzpomínáme na něj, protože se nám okamžitě vybaví bolavá ramena z mávání plácačkami.
Strážci tajné dimenze
Ještě se olizujeme a spinkáme na boku, protože na bříšcích nemůžeme.
Netopýři a vlaštovky z Budče

Milan Tichý prožil svůj život tak, jak se jmenoval. Tiše.
Kdybyste se ho někdy zeptali, kdo za války rozdával hladovým spolužákům chleba namazaný tenkou vrstvičkou sádla, pokrčil by rameny.
Kdybyste se ho zeptali, kdo v 50. letech po nocích stříhal na Vojně ploty, mávnul by rukou a zavrtěl hlavou.
Kdybyste se snažili ocenit, jak obětavě se staral o vnučku, pousmál by se.
Takový Milan Tichý byl. Kouzelník, čestný muž, otec, manžel, dědeček... Nikdy nechtěl od života víc, než být dobrým člověkem a vidět svoje milé šťastné.
Byl dobrý člověk.
A ačkoliv zemřel strašnou smrtí, zemřel čelem k nepříteli jako hrdina.

Honil mě a kousal do hřbetu. Přesto jsem ho měl rád. Když spal, nebylo hodnějšího kocoura. Nelezl mi do postele na mé místo jako někteří jiní. Je pravda, že s ním byla sranda. Kožich na hřbetě už mi dorostl.
Čeněk.
Mně chybí. Nemám se s kým honit po schodech. Když jsme lítali kolem gauče, príma ječel. Bezva byly hry na schovku, ty mi chybí hodně. Na okně, kde jsme spolu vyhlíželi ptáčky, jsem sama...
Jo, Tobiáše jsem měla ráda.
Rozárka.
Mně chybí v kuchyni. Vždycky mu zbylo maso a já měl co dojídat. Byl hodný a nechával mě žít.
Jája.

"Odešel...Nečekaně... napořád... Zanechal po sobě dva milióny dětí... a jednu ubzu... správně dotěrnou mouchu. Panečku, jak ten se uměl bravurně vyhýbat mucholapkám! Párkrát jen o chloupeček, ale přesto! A jak mu šlo vytáčet toho starouška z čísla popisného šest! Často jsem s ním býval na těchto výpravách za poznáním a musím konstatovat, že jsme se smíchy kolikrát málem počůrali, když nás začal starý pán chytat! Žádná plácačka na něj neměla! A srolované noviny? Vždycky vedle, jak ta jedle!... Jen ta hovna mu byla osudná! Já mu říkal, ať se na to vys... vykašle, ale bylo to silnější než on.

Dne 10. listopadu 1982 zhynul náhle veliký pokračovatel Leninova díla, generální tajemník ÚV KSSS, předseda prezídia Nejvyššího sovětu, čtyřnásobný hrdina Sovětského svazu a třínásobný hrdina ČSSR, hrdina socialistické práce, dvojnásobný držitel nejvyššího československého státního vyznamenání Řádu Klementa Gottwalda − za budování socialistické vlasti, velký geroj a přítel všeho československého lidu, vůdce mezinárodního dělnického hnutí, jedinečný člověk a zanícený bojovník za mír a komunismus, vždy věrná hráz imperialistického běsnění a kapitalistického vykořisťování, inspirátor všeho pokrokového lidstva, míza národně osvobozeneckého hnutí, mimořádně čestný, principiální a důsledný obhájce každého pracujícího člověka, Leonid Iljič Brežněv. Jeho smrt neohrozí naše úsilí hájit mír, humanitu a komunismus!

Vážení hluboce a upřímně truchlící,
připadl mi čestný a tím více nelehký úkol pronést pár slov na rozloučenou s úžasnou ženou, která nás náhle opustila v rozkvětu sil a v plné práci, kterou vždy tak nadšeně vykonávala pro své spoluobčany. Není snad na světě slov, která by vyjádřila žal nad nenadálým odchodem ženy tak starostlivé, s takovým zájmem sledující životy spoluobčanů, vědkyně vždy ochotné poradit či podat pomocnou ruku. Uprostřed pilné a obětavé práce vykonávané s nesmírným entuziasmem byla nám nepochopitelně vyrvána.
O absurdnosti této tragické situace svědčí i poslední slova Matky národa: „Soudruhu Ceaușescu, oni nás snad vážně zastřelí!“

Země se nad ním zavřela, nebe zmizelo.
Není již možnosti navrátit se zpět.
Nepocítí teplé ruce, jež jej laskaly, neprohne se pod nohama, co po něm šlapaly.
Nepojme více kořínků šimravých, nevydá živin svých.
Záhon náš zahradní, buď mu navždy Ámen.
Proto zapišme do kroniky domácí:
Každoroční invazivní podvratná činnost hmyzu názvem krtonožka, kdy docházelo k zcela decimujícím úbytkům na rostlinách pěstovaných, vedla s konečnou platností k rozhodnutí zrušit veškeré pěstební plochy na zahradě. Rozloučení s námi milovaným záhonem proběhlo v úzkém kruhu rodinném.
Hlubokou soustrast projevili zástupci košťálovin, kořenové zeleniny i samotných škůdců zahradních, jež se posléze dojemně rozloučili.

Neštěstí seslalo slunce na klan Carja. Náš Dlouhý krk byl včerejšího rána nalezen rozpadlý na části nedaleko Štítu. Tento gigant kroužil v terénu již dlouhé generace. Žádná zbraň mu nedokázala ublížit, žádný oštěp mu neodlomil jedinou hoblinu, elektrické šoky ho nezpomalily. Kráčel krajinou ve stejném rytmu a jako jediný stroj nikdy nikoho nezabil. Ne záměrně.
Dlouhý krk začal před nedávnem sloužit jako externí vysílač, proto je z jeho zničení podezřelé hnutí Zatmění. Nedávno se o něj rovněž zajímala potulná lovkyně klanu Nora, Aloy, která přislíbila jeho znovusestavení. Snad bude úspěšná a náš Dlouhý krk bude zase zcela nezaujatě bloudit krajinou.