DMD č. 21. pro 21. 4. 2018. Téma: Odteď jsem optimista.

Z pocitu doživotního osamění mě vytrhlo slunce. Nový život. Nová cesta. Radostí tolik, až srdce bolelo. Uspat všechny obavy. Tohle je odměna za všechnu bolest. A radost se najednou zdvojnásobila. Nebo ztrojnásobila? Vždyť najednou bychom byli tři.
A pak ouha. Krev. Spousty krve na bílý koberec a sváteční šaty. Bílý koberec střídaly bílé pláště, laskavá slova a spousty léků. Ale zbyla jenom samota a strach. Strach o život, který rostl a který byl. Neměl pokojík, neměl oblečení, neměl jméno. Ale byl. A pak už ne.
Je to dnes měsíc, co jsem matkou bez dítěte. Věřím, že ne na moc dlouho.

"Vidíš, tatínku, nakonec všechno dobře dopadlo. A jak jsi tvrdil, že všichni pomřeme a lidé zklamou, ale přece se všechno v dobré obrátilo! Středozem je svobodná!"
"Jsem rád, že jsem se mýlil."
Arwen přímo zářila. Místo uvadajícího podzimu byla oděná v barvách jara, její úsměv jako hvězda na nočním nebi.
"Musíš mi teď slíbit, tatínku, že budeš o světě smýšlet lépe. Až odjedeš, už ti nebudu moct připomínat, že všechno není jen černé."
Měl se usmívat, když věděl, že po krátkém jaru už svou dceru nikdy neuvidí? Jak vysvětlí své ženě, že jejich Večernici nechal daleko za mořem?
"Slibuji, Arwen."

„…a pokud chcete měnit svět k lepšímu, je potřeba se rozhodnout teď. Od teď jsem optimista“, prohlásil na závěr přednášky mírně nedůvěryhodně. Ve skutečnosti myslel na to, že má být za hodinu na oslavě narozenin vnuka svojí matky.
To mi bylo jasný, pomyslel si, zácpa. Přemýšlel nad matkou. Co mu do života dala, kolik z toho, jaký je, je vlastně jeho matka v něm.
„Můžu Ti nandat, mami?“ Nejdřív řekla, že by si ráda nandala sama. Pak, že neví, co si může vzít. Nakonec nandával on.
Po obědě koukal na toho dvouletýho prcka. Tak teď doopravdy, od teď jsem optimista.

Pocházím z třídně bezchybného prostředí, otec bezzemek a poválečný partyzán, matka švadlena. Oba po Únorovém vítězství pracujícího lidu vstoupili do služeb diktatury proletariátu. Chtěl jsem pokračovat v cestě nastoupené mými rodiči, po absolvování vojenské základní služby ale přišel krizový rok 1968. Negativní vývoj v naší vlasti se odrážel na mém psychickém zdraví a já se často přiváděl do podnapilého stavu.
Internacionální pomoc a příchod spojeneckých vojsk vše změnily, bezpodmínečně jsem se podrobil abstinentismu a vrátil se ke svému životnímu cíli. Chci být nápomocen při odhalování nepřátel společnosti a naší republiky. Mám zájem o práci u StB.
Čest práci Dušín Miloslav

Věděla, že to jednou přijde
ta osudná chvíle,
kdy bolest rozerve její srdce ve dví,
tak jako mnohým před ní
Všichni jí říkali, jak je veselá a milá
možná kdysi dávno byla
tu druhou nejradši by uhodila
„Kvete růže, podívej.“
„Drž hubu a zalívej.“
„Proč se mnou pořád hádáš?“
„Co se o mě vůbec staráš?!"
„Vážně nevíš?“
„Ne.“
„Co ti na mně tolik vadí?
„Jsi moc živá, hodná – zákeřná.“
„A ty hrozně nevděčná.“
„Super. Tak zalij tu kytku, nebo umře.“
„Vidíš, ty se staráš taky.“
„Ježkovy zraky. Proč se staráš ty?!“
„Starám se, protože jsi já.“
„...Tak to jsem nedomyslela.“

Jason Avery byl smolař.
Hned po příchodu do Bradavické školy zabloudil ve sklepení.
O týden později musel přespat na chodbě, protože zapomněl heslo do zmijozelské společenské místnosti.
Při bylinkářství ho napadl škrtidub.
V lektvarech uklouzl po scvrklofíku a zvrhnul na sebe lahvičku škytacího dryáku.
Při péči o kouzelné tvory se mu do prstu zakousla běhnice.
„A dneska o přestávce jsem omylem vlezl na dívčí záchodky,“ vykládal Severusovi, kráčejícímu vedle něj. „Předpokládám, že nic horšího se mi už nemůže stát,“ prohlásil optimisticky.
Severus mlčel. Neměl to srdce mu prozradit, že dneškem počínaje na hodinách létání začínají trénovat obraty v plné rychlosti.
***

Longbottome,
posílám ti reakce na rozhovor s tvými rodiči.
Ernie Macmillan, šéfredaktor Denního věštce.
"... velmi mě zaujal článek s manžely Longbottomovými o jejich uzdravení. Zvlášť, když ho způsobil elixír Životabudič Všeuzdravovatel od profesora Snapea, který je k dostání v našich lékárnách.... z dopisu Melindy Bobbinové."
"... je hezké, že se profesor Longbottom nikdy nevzdal naděje na vyléčení rodičů. Jeho optimismus je nakažlivý, odteď půjdu v jeho stopách ...od Penelopy Clearwaterové."
"... Longbottom je výborný čaroděj a geniální botanik. Pokud jde o obavy pana Hilla z ohrožení novými rostlinami, bystrozoři zkontrolovali zabezpečení a neshledali pochybení....Harry Potter."
Longbottom se usmál, Snapeův plán funguje.

Zkoušel to tolikrát! Svoje neúspěchy už radši ani nepočítal. Štěstěna ho neměla v lásce a on, bez ohledu na svoji snahu, nikdy nevyhrál.
První prohra ho jen trochu podráždila.
Podruhé ho docela naštvala.
Do třetího pokusu vložil veškeré své naděje. Marně.
Za ta léta už vytrpěl mnohé. Nechápal, proč musí stát svět proti němu. Vždyť co kdy udělal špatného? Nezasloužil si to!
Poslední neúspěch mu otevřel oči. Musí změnit taktiku! Něco tak složitého sám nezvládne...
Z posledních úspor si zaplatil komplice, jeho starý optimismus se vrátil a on znovu pocítil naději.
Tentokrát už to přece musí vyjít.
Jen počkej, zajíci!

"Cítíte se nespokojení se svým životem?"
Zástupce firmy Happy Life, spol. s r.v.o., se usmíval tak, že mu málem odpadla horní polovina hlavy.
"Toužíte po jednodušším životě?"
Marvin přikývl.
"Pak je Optimizér 3000 pro vás to pravé! Stačí ho vybalit, uchopit pevně na označeném konci..."
Marvin tak učinil. Optimizér 3000 měl vzhled, velikost, váhu a snad i jakousi auru baseballové pálky.
"...a opakovaně si ho zprudka přikládat k vaší centrální nervové soustavě! Váš pesimismus se doslova vypaří!"
Marvin se zamračil."K centrální nervové soustavě... centrální nervové..."
Optimizér 3000 odletěl do kouta.
"99,90 kreditů je v háji. Zatracení roborasisti."

Seděla v křesle a zírala do tmy. Tentokrát ale bylo všechno jinak. Neupadala do apatie, dokonce odezněl i ten trýznivý pocit osamění. Po více než deseti letech se znovu usmívala na svět.
Její rod stále sužovala kletba, ale nyní již měla veškerá pojítka k jejímu zlomení. Nedovolí, aby jí nadále řídila život.
Upřela oči na muže, který se převalil v její… ne… v jejich posteli a pomalu se probouzel. Už nebyla na všechno sama… měla jeho, svého nového manžela. Věděla, že jí bude oporou a už nikdy jí neopustí.
„Jsi vzhůru brzy,“ zašeptal Ethan rozespale a Gee se neubránila úsměvu.