DMD č. 2. pro 2. 4. 2020. Téma: Sosáky

Ten rok byl teplý a deštivý. Nikdo nechodil ven. Nikdo si ničeho nevšiml.
Na několik měsíců se přestěhovala k tetě. Ta projevila mimořádnou dávku pochopení. Vyslechla ji, na nic se neptala a slíbila se o dítě postarat. Ze začátku spolu chodily na procházky, později se za dne bála vyjít z chalupy — těhotenství bylo příliš zřetelné.
A tak se každý večer toulala podél Laby a vracela se dlouho po setmění, s rukama pokrytýma množstvím červených skvrnek.

Devětadvacátého července povila zdravého chlapce. Dostal jméno Pavel, po strýci otčestvem Timofjejevič. Dva dny po porodu se vrátila domů, aby provždy zmizela ze synova života.

Dobrý den, milí studenti, milé studentky. Máme dnes krásné ráno, tak krásné, že i v depozitáři panuje klid a výskyt smrtelných jevů klesl takřka k nule. Libo-li prohlídku školní sbírky motýlů?
Velmi rád bych s vaší pomocí započal katalogizaci zdejšího lepodopterologického fondu. Moji předchůdci jej totiž trestuhodně zanedbali. Uvidíte ostatně sami.
Toto je pozoruhodné, dlouhozobka svízelová. Patří do čeledi lišajovitých a mezi nejlepší motýlí letce, jsou schopni vyvinout rychlost padesát pět kilometrů v hodině. Létají dokonce i při kopulaci a kladení vajíček, umí to i pozpátku. Sosák má tento motýl, kterého si lidé často pletou s kolibříkem, delší než hruď.

"Vzduch páchl smrtí. Vlastně byla téměř hmatatelná. Čpící sůl a štiplavý kouř doplněný o tichounké mumlání. Flagelanti odešli před šesti východy slunce a první zrádné kapky se rozesely při ranní mši, když z kazatelny místo slov Ducha zazněl dutý kašel. Černá smrt přišla mezi ně.
Kdo mohl, utekl na samotu a doufal, že průvod mrzáků a otevřených ran se mu vyhne..."
Dveře se rozevřely s dramatickým efektem a v siluetě světla bylo možno spatřiti zobák morového doktora. V místnosti bylo ticho, a než se všichni nadáli, skončili s červenou samolepkou na čele.
Máte mor, zahuhlala Mrs Burnwood vesele zpod masky.

Její matka byla ta největší. O její velikosti nebylo pochyb ani v božském měřítku. Kdo jiný ostatně dokáže vysát studnu té Hvězdooké a zařídit, aby ty odporné stromy musely čerpat sílu jinak?

Protáhla se a vyzkoušela hlídací vlákna. Nic. Nikdo a nic. Kdo by se taky odvážil? Leda nějaký ubohý, zatoulaný místní skřet, vyhnaný pro nějaký prohřešek od útvaru.
Odula zacvakala kusadly a rozhlédla se. Pak nasála vzduch. Kdyby se někdo odvážil mluvit s dcerou velké Ungoliant, mohl by říct, že sosák má po mamince. Něco se blížilo, to poznala z velké dálky. Něco, co nebylo skřet. Něco zcela nového.

Protože Fantázie nemá map ani hranic a její konec může být uprostřed, na břehu Jezera Slz se čtyři poslové znovu radostně shledali a těšili se, že ještě chvíli spolu budou pobývat. Vydali se do hor, aby se Pjernarkrach dosyta najedl.
"Neměli by tu být Achrájové, ti nebozí červíci?" divila se bludička přejíždějíc pohledem prázdné údolí.
"Není je možné spatřit, jsou tak nešťastní ze své ošklivosti..." nedořekla černomůrka a užasle hleděla na pestrobarevný rej. Šlamufové, velcí motýli, jeden za druhým vylétávali z kukel těch, kteří ještě včera byli Achráji.
"Jsou krásní!" vydechla Blubka.
"Ale jsou také dobří?" zamyslel se nahlas Pidiďas.

Okupace, to slovo se Bětce jako ozvěna rozléhá v hlavě. Učila se o německé okupaci.
Z učebnic a vyprávění ví, že to bylo hrozné, ale nezažila to. Neví, co čekat. Má se bát? Ve vsi se život zdá beze změny. Kombajny vyjely do polí, léto má stále příchuť prázdnin.

„Nemluvte, neslyším,“ chraptí děda po operaci hrtanu. Drzé mouchy mu na čele sosáky debužírují pot. Z televize doléhají vzrušené hlasy. Vyzývají k obraně. Děda nervózně poposedává. Chtěl by se zapojit. Má sice schovanou starou četnickou šavli, ale jít s ní proti tankům? Je nemocný, doprava nefunguje, auto nemá, Praha je daleko.

"Mám to! Zalamovák, brčko a jdeme dělat píšťalku."
"Prima, kluci." Klep klep klep.
...
"Moc nepíská, ale voda parádně bublá. Natoč mě, jak cucám vařící vodu."
"Hezký." Klep klep klep.
...
"Jak vysoko jsme schopni vytáhnout vodu do brčka? Mami???"
"Nejvýš deset metrů, spíš míň." Klep klep klep.
...
"Desetimetrovou hadici nemáme. Slepíme brčka?"
"Jasně, dejte jedno do druhého a utěsněte plastelínou." Klep klep klep.
...
"Skoro metr."
"Dobrý!" Klep klep klep.
...
"Mami, nech počítač a pojď taky sosat!"
...
"Brácho, jseš šlejška. O co, že se nenapiješ ani normálním brčkem? Tu máš."
"Jak to, sakra?"
"Apríl!"
"Co si s tím..."
"Stačila úplně malá dírka."

"Mě to tu neba," vrčel Bennar.
"Nikoho to tu neba. Ale nedá se nic dělat, diplomacie je diplomacie," potlapkala ho Gwen po rameni.
"Vy se aspoň nepotíte."
"Ale vždyť ty se taky nepotíš," poukázal Mossi na zjevné zneužití Síly ve formě ochranného pole o příjemné teplotě 18°C.
"Jů, co to je?" Thon zaostřil triedr na protější stranu údolí.
"Stádo."
"Čeho?"
"Mustafarských lávových blech."
"Jo? Ukaž, ty sem ještě neviděl!"
Trins vyrval bratrovi z rukou přístroj a zaostřil na skupinu zvířat.
"Místní je chovaj a dokážou je úplně zpracovat, sem čet."
"Úplně? A co ty sosáky?"
"Co by, dechové hudební nástroje."

„Hele nechte toho, slyšíte?“
„Kruci, kdo mi šlohl můj token? Ho potřebuju, vy trdla! Já se tady s váma nebudu dohadovat, jasný? Koukejte mi ho navalit zpátky, chuligáni!“
Domácí leze po čtyřech, baterkou svítí do všech koutů. Tady je! S úlevou vytáhne token zpoza stojanu na televizi a vrací se ke stolu.
„Koťata! Okamžitě mi přestaňte strkat vaše zvědavý sosáky do mých papírů! To není na okousání, Goliáši! To je bezpečnostní protokol, troubo! Musím ho podepsanej vrátit! Jak já teď budu v práci vypadat?“
Domácí nešťastně rovná okousaný a poslintaný dokument. Že bude home office takový adrenalin, to opravdu nečekala!

Cestování mezi dimenzemi bylo ošemetné. Nikdy nevíte kde se vynoříte, v jakém čase, a jestli to bude vůbec vhod.

Tuhle dimenzi znali, už tu byli dříve. Svět, kde dominovaly ženy. Kde byla Listerová, Rimmerová a Pes.

Kocoura ihned po přenosu udeřil do nosu puch toho hrozného, zablešeného stvoření.

Listera do očí zjištění, že Listerová je po letech furt kus.

A Rimmera do čela časopis Playgirl, který hodila nadšená, zcela opilá Rimmerová.

"Vý... sosáci... jedni..." stačila ještě říct, než se svalila pod stůl a začala chrápat.

Hoši z Trpaslíka usoudili, že tady Kochanskou také nenajdou a s pomocí Hollyhopu zase zmizeli.