DMD č. 20. pro 20. 4. 2020. Téma: Magické proužky

"Zdirade, musíš být zásaditý!" nabádá syna Pankrác.
"Říká se zásadový, nepleť, tatínku, kluka svým slangem," reaguje Jenovéfa.
"To je pravda, kromě zásad morálních máme také zásady chemické; těch se právě týká slovo zásaditý," uznává Pankrác.
"Co je to chemická zásada?" zajímá Zdirada.
"Opak kyseliny."
"Ještě mu řekni, že kyselina je opak zásady," zaráží Jenovéfa Pankráce.
"Tak jinak, kyselina odštěpuje kationty vodíku, zásada je naopak přijímá. Předvedl bych ti to, Zdirádku, kdybych měl indikátorový papírek. Takový proužek papíru bych ponořil do kapaliny, on by změnil barvu podle toho, zda je to kyselina či zásada."
"To vypadá magicky."
"Ale je to racionální."

Když toho rána spatřil Azirafala uprostřed ulice celého od barvy, zmohl se Crowley jen na povytažené obočí.
"Někdo s tím musí něco udělat," obsáhl anděl rozrušeným gestem prázdnou cestu. "Je to čím dál nebezpečnější. Včera večer se mi přímo před obchodem prořítil nějaký šílenec v černém autě a málem mě srazil, určitě jel aspoň třicítkou. Takový šok jsem nezažil od roku 1815!"
Crowley účastně přikývl. "Tohle k ničemu nebude," zhodnotil umělecké dílo na vozovce. Luskl prsty a dlouhý varovný dopis se změnil ve dva úhledné bílé pruhy.
Byl hrozně rád, že své včera zakoupené bentley zaparkoval o dvě ulice dál.

Konečně pro Risu nastal čas odjezdu. Do té doby než odjela s Brentem, nebyla nikdy odloučena od své rodiny a zjistila, že se ji moc stýská. Ale chápala, že pro změnu Brent bude ten, komu bude po odjezdu smutno. Ačkoliv byli jeho rodiče šokováni zjištěním, koho si Brent vzal, chovali se k ní moc hezky. Jak ji jednou řekla jeho máma, děti nemůžou za chování svých rodičů a ona doufá, že budou spolu spokojeni. Když dračí kněz přišel požehnat jejich odjezdu, najednou se nad nimi objevili magické proužky v sedmi dračích barvách, které dokazovaly, že oni dva jsou vyvolení draky.

Albus vešel do salónu a nalezl Gellerta s Tomem zabořené do pohovky, kterak listují pestrobarevným objednávkovým katalogem.
„Vida,“ pronesl Gellert. „Co objednáme Albusovi?“
„Co mi chcete objednávat?“ podivil se Brumbál.
„Spoďáry,“ zachichotal se Tom.
„V tom případě bych prosil černé, bílé a šedé.“
„Nebuď takový suchar, Albusi. Viděl bych tě na pole vlčích máků nebo kouzelnou zahradu,“ zasmál se Gellert.
„Nejsem prateta Batylda, abych nosil květované bombarďáky.“
„A co tady!“ vypískl nadšeně Tom. „Magické proužky! To bude přesně pro tebe!“
„Proužky se snad nedá nic zkazit,“ usoudil Albus.
Když o týden později rozbalil fialovozelené plavečkové spodky, poněkud svého rozhodnutí litoval.

„Co bečíš?“ zeptala se babička.
„Nebečím,“ zasupěla Peťa a vyrazila ze dveří koupelny. „Zuřím.“ Rozbalila tmavou zmuchlaninu. „Pračka mi roztrhala jediný slušný kalhoty.“
„Neprdol. Máš kalhot.“
„Tyhle jsou běžecký! Zítra mám závody!“
„Tak si vemeš nějaky ty leginy.“
„Byly značkový. Je to pohár. Budou tam děcka z půl republiky. Všichni budou samej Nike a Puma a…“
Babička se chopila košíku se šitím.

Peťa se postavila na start. Nervózně se poplácala po bocích a zavadila prsty o tři proužky na nohavicích. Na jedné z přišitých stuh byl rádoby lidový motiv. Bylo to praštěný, ale bude to brát jako amulet pro štěstí.

„Prvotřídní zboží,“ vytahoval se chlapík. „Tři slonovinové kroužky požehnané knězem Trhače, tygra léta.“
„Ukaž to,“ nařídila Pazderka. „Hm, nevypadají špatně. Kolik za ně chceš?“
„Tři… tři sta zlatých radů,“ vykoktal stařík a byl šokován, že ta nadsazená cena byla bez námitek přijata.

Pazderka byla pro změnu překvapena, když si náramky nasadila. Měla najednou pocit, že má větší sílu než Anomander s Caladanem Chmurem dohromady. Po chvíli ale sykla.

„Jsou zatraceně těsné!“
„Neboj, třeba ti ruka neupadne. Třeba se ti ta paráda podaří sundat a budeš mít paži báječně magicky pruhovanou,“ zasmála se Mizela a, jak bylo jejím dobrým zvykem, zmizela.

Kolejový pás je kouzelný prostor, který se vyznačuje nadpřirozenou schopností přitahovat k sobě nekolejová vozidla.
Všichni jsou jím vábeni, všichni do něj chtějí. Bez ohledu na to, jestli se zrovna jedná o asfalt nebo otevřený svršek (rozuměj z hromady štěrku trčí pražce).
Síla jeho magické moci se nejčastěji projevuje v Plzni. Ale Praha nikterak nezaostává.
Nedávno nám auto vletělo 250 metrů daleko do kolejiště modřanské trati, kde na několik hodin uvízlo s proraženým chladičem a zlomenou přední nápravou.
Řidič se dušoval, že ho ze silnice určitě vyhodil výmol.
Ocelové pruhy mizející v oblouku před Pobřežní cestou se mu tiše pochechtávaly.

Pruty, kladené do vody, aby ovce a kozy vrhaly pruhovaná mláďata.
Suknice, která vyvolává závist svojí barevností.
Pás suché země uprostřed moře, která vede do bezpečí.
Pruhy látky, které se stanou příbytkem Nejvyššího.
Sloupy ohně a dýmu, které drží nad národem nepřetržitou stráž.
Řada pochodujících za Archou Úmluvy, kteří pozvedají polnice proti hradbám.
Řemínky, omotávající hlavu a ruce, které nedovolí zapomenout na Zákon.
O spoustě z nich se dá říct, že byly nadpřirozené.
Ale pak přišly ty krvavě vepsané bičem na kůži.
Ty, které měly rozdírat naši duši.
Ty, které nás uzdravují.
Jeho jizvy, nastavené našim nedověrným očím a prstům.

Holčičce jsou teprve dva. Ještě nechápe, že stromeček znamená svátky a dárky, ani nedokáže ocenit historické slaměné ozdobičky. Základní životní zásady si ale osvojila, a tak si o to víc všímá těch čokoládových.

Je tu ale komplikace - Nepřítel, zákeřně používající krycí jméno maminka, zakázal ozdobičky sundavat. „Maximálně jednu!“ Do jedné počítat umí - a vůbec se jí to nelíbí.

Naštěstí není hloupá. Každá z ozdobiček má přece po straně ten kouzelný proužek. A když je šikovná, dostane se díky němu přímo k čokoládě.

Když Nepřítel odpoledne najde prázdné obaly visící na háčcích, holčička pokrčí rameny.
Chtěla jsi inteligentní dítě, nebo ne?

Pořídili jsme si novou "hračku". Pro děti, samozřejmě. Všechny tyhle věci se přece pořizují pro děti, lhostejno, že jsme to plánovali už v době, kdy byla nejstarší batole. Stále se to ale odkládalo. Spouštěčem nakonec byla potřeba nové hadice na zahradu.
„Koukni v Lidlu mají v akci mikroskop. Osm stovek, to je super cena.“
Nečekali jsme za ty peníze žádný zázrak.
Dneska přišel. S bohatou výbavou, včetně vzorků a násadky, díky níž se dá všechno pozorovat přes foťák telefonu. No bomba!
„Co to je? Vidím takový proužky.“
„To je kapradí. A tohle muší noha“
Zvětšené čtyřicetkrát je to skoro magie.