Autorův výběr 2020

Hudba byla vždycky velkou součástí našeho života. Velkou. Člověk si ani neuvědomí, jak je hudbou odmalička masírován, dokud není zavřený doma s dítětem a manželem na homeoffice.
Tavaszi szél vizet áraszt, virágom, virágom... zní od manžela a jeho maďarština je strašná.
Du og meg e like som et par dråper vann... jedu já a moje norština není lepší.
Mama, just killed a man... zpíváme oba a není to zlé, jen falešné.
A. je ovšem dítě s názorem a nebojí se použít všech prostředků (především nemelodických) k jeho prosazení. Takže už tři týdny zpíváme Já jsem chňapík maličký krokodýl...
Mně jebne.

Ráno vstát před zazvoněním budíku.
Vypravit děti do školy.
Sbalit jídlo připravené den předem.
Snaha soustředit se na cestu z Ostravy na hematoonkologické oddělení Fakultní nemocnice Olomouc.
Předat sestřičkám balíček, možná se s ním vidět, cestu zpět do Ostravy jako by odřídil někdo jiný.
Osm hodin v práci.
Vyzvednout děti z kroužků.
Udělat s nimi úkoly.
Uklidit.
Uvařit večeři.
Uspat děti.
Připravit jídlo na zítřek. Vysterilizovat to.
Dodělat resty.
Umýt se.
Ležet sama v posteli a bodavě cítit to prázdné místo vedle sebe.
Děsit se dalšího okamžiku.
Snažit se usnout. Marně.
Vypsat to do veršů.
Dvě hodiny spánku.
Vstát.
Opakovat.

Zašel si na oběd do nejbližší hospody. Objednal si pečínku a pivo a sedl si do rohu. V hospodě někdo vystupoval, jeho zpěv se rovnal Marigoldovu, ale bard to nebyl.

Šenkýř mu donesl jídlo a než si stačil kousnout, muzikant odhodil loutnu a vytasil meč. Celé obecenstvo vyjeklo. Zaklínač tušil, že tu něco nehraje. Potichu zaklel. Útočník se oháněl mečem a začal zabíjet lidi kolem sebe.

Zaklínač neváhal, vystartoval a tasil meč. Běžel k němu, aby mu zabránil v dalším zabíjení. Osoba se zazubila a hned se po něm ohnala. Zaklínač všechny rány vykryl a přiložil mu meč k hrdlu.

Pracovní smlouva se uzavírá na dobu jednoho roku. Bude-li po uplynutí této doby zaměstnanec stále schopen výkonu práce, je možné pracovní poměr prodloužit o další rok.
Pracovní pokyny zadává zaměstnanci ředitel školy nebo Harry Potter (pokud bude opět potřebovat pomoci s otevřením Tajemné komnaty nebo jiným bojem proti Voldemortovi) nebo Hermiona Grangerová (bude-li Potter v bezvědomí).
Zdravotní pojištění se nehradí.
Pracovní poměr zaniká, vyroste-li zaměstnanci ze zátylku Voldemort...
Remus zvedl obočí.
„To jsem tam musel přidat po Quirellovi,“ vysvětloval Brumbál.
Remus se suše uchechtl a podepsal. Vždyť… jaká byla pravděpodobnost, že se Harry do něčeho namočí tři roky po sobě?

Lina Sternbachová celý svůj krátký život sledovala rodiče při vítání hostů, obvykle tajně, s jistotou tedy přistoupila k roli hostitelky v dětském pokoji.
„Jak se jmenujete?“ pronesla důležitě k návštěvnici.
„Jak se jmenuješ ty?“ řekla návštěvnice a rozšlapala společenskou strukturu.
„Já se ptala první!“
„Já se ptám druhá,“ založila si podospělácku ruce.
Lina si ji pečlivě změřila. Porušení etikety vyžadovalo netradičních řešení. „Dáš si čaj?“
Pokrčení rameny. „Mám radši kakao.“
„Hm... Chceš si vyrábět masky zvířátek?“
„Tak dobře,“ souhlasila nepředstavená. „Budu kočka.“
„Ne ne! Já chci být kočka!“
Vetřelkyně výhrůžně zamňoukala. Sepraly se. Ale nakonec v pokoji byly kočky dvě.

Jsou zelené, modré, červené, jednou za uherský rok se zjeví fialový. Magické proužky na doporučených dopisech, elegantně osekané na doručenkách (pokud je někdo nerve jako vlkodlak ovci). Barvy do papírování vnáší trochu té radosti. Někdy až moc.
Kolegyně Veronika, pohybově nadaná mladá babička s rudou trvalou, stála ve frontě na kulaté razítko. Za horkého dne se ovívala svazkem pestrobarevných doručenek a tichoučce si cosi prozpěvovala pod vousy. S postupujícím čekáním rostla hlasitost.
„Jsem poštovní víla...“ Mávání doručenkami jako vějířem.
Vedoucí směny třikrát pomalu zamrkala. „Jdu pro testr.“
„Jsem poštovní víla!“ Baletní poskočení.
Vedoucí pobočky nemrkala vůbec. „Snad je pod vlivem.“

Plešatý tlouštík, kterého jsme potkali v hostinci U křivého kotlíku, byl sice odpudivé individuum, ale ukázal se být velmi silným kouzelníkem. Bohužel. Mudly nenáviděl víc než všichni čistokrevní britští kouzelníci dohromady.
Kouzlit dokázal i v silné opilosti, jen sebeovládání měl v těch okamžicích menší.
„Zabiju je, všechny je vyhladím…“ blábolil.
„Jak?“ zeptala jsem se opatrně.
„Pošlu na ně děsnou chorobu. Kouzelníci jsou na to odolný, ale voni vychcípaj. Sem ji vynalez.“
Máchl hůlkou.
„KOrona PRopukne!“
Na poslední chvíli se mi povedlo seslat zpomalující kouzlo. Odhaduji, že opozdí účinek o nějakých dvaapadesát let. To už si s tím mudlové určitě poradí.

Pražské povstání, osvobození Prahy, oslavy vítězství… To všechno známe, o tom všem jsme se učili, to není nic nového.
Tak jenom pár jmen: Generál Sergej Nikolajevič Vojcechovskij (zemský vojenský velitel v Brně). Kníže Petr Petrovič Dolgorukov (politik). Geograf Petr Nikolajevič Savickij (člen eurasijského hnutí). Kníže Konstantin Alexandrovič Čcheidze (spisovatel). Plukovník Sergej Alexejevič Fjodorov (publicista). Architekt Nikolaj Pavlovič Paškovskij (projektoval například kostel sv. Anežky a patronů českých v Praze na Spořilově).
Ve skutečnosti byly po osvobození Československa do SSSR odvlečeny stovky emigrantů (z nichž část měla československé občanství (!)). Vrátily se jich řádově desítky. Někteří později spolupracovali s STB. Jiní raději zemřeli.

Nakoukla jsem do otevřených dveří kavárny, které momentálně slouží jako výdejní okénko. ,,Čaaau!" Kolega se rozzářil. ,,Dáš si kafe?" ,,Jasně!" ,,A chceš si ho udělat sama?" Nejkrásnější věta dnešního dne. Vzápětí jsem za kávovarem.

Sedím na stole, houpu nohama, usrkávám cappuccino a nemůžu být šťastnější. Kecáme, co je nového. ,,Hele já si odskočim, když tu jsi, jo?" Kolega zmizí v útrobách kavárny.

,,Dobrý den, já mám u vás objednaný dort. Na jméno Hrušková."
,,Dobrý den, prodáváte i zrnkový kafe? A namelete mi ho prosím?"
,,Poprosím vás jedno latte, děkuji!"
,,Zabalíte mi dva kousky toho cheescaku?"

Jsem opět ve svém živlu.

Táta s mámou to nějak popletli.
Já seděla s pusou dokořán vedle rýsovacího prkna a poslouchala tátovo vysvětlování o normách pro zavěšení izolátorů na sloupech vysokonapěťového vedení a nebo s ním diskutovala o logice posloupností pracovních operací při zhotovení krmítka pro sýkorky.
Brácha šťastně v kuchyni hnětl těsto na koláče a nebo pekl křehké čajové banánky a linecké na vánoce. S mámou probrali uliční politiku i nákupy na příští týden.
Já se to vaření a pečení nakonec doučila.
Ale bráškovi ta ženská role nějak zůstala.
Když jej, pro jinou love, opustila žena, dokázal se sám postarat a vychovat svoje děti.