Mo Dao Zu Shi / The Untamed

Wen Qing mne dnes zase nenechala dokončit můj experiment. Vůbec nechápe, jak úžasnou věc právě vymýšlím! Takový kompas, který dokáže vyhledat zlo, je naprosto nezbytná věc.

(Jak bych mu měl říkat? Kompas zla? To nezní špatně…)

Jenže, problém je, že on zatím tak úplně nefunguje. Nic s čím bych si ale neporadil.

(musím jej udělat ve větším provedení, tak se mi bude lépe vyrývat jednotlivé znaky)

Wen Qing nikdy nemá pochopení pro to, co chci dělat. Že prý jsem teď jen obyčejný člověk a věci, které jsem dělal dřív dělat nemůžu. Ha! Co ona o tom ví!

(Kompas zla… Bingo!)

15. 12.

Dnes jsem přivedl HanGuang-Juna s mistrem Weiem do Nečisté říše.
- Ach, vždycky bolí vidět jej v A-Yuově těle... -

Chtěli vědět, co se událo u hrobu mého bratra. Tak jsem jim ukázal, že opatření na místě byla v pořádku.

Souhlasili s mojí domněnkou. Řekli mi o učedníkovi, který miloval bratra XiChena a před pár dny zmizel.
- Bolí pomyšlení na něj. Na to, co jsem způsobil... -

Pomsta mi nic nepřinesla. Jen prázdnotu.
Ve slabé chvilce já slíbil, že odvolám pátrání. Jen vědět bych si přál, jak se bratr XiChen ohledně Třetího bratra rozhodne.

- Blíží se konec. Musím zvolit svého nástupce... -

Ukázalo se, že se HuaiSang dostal "pouze" dva dny cesty od Nečisté říše.

Všem se ulevilo, když přišel domů. Vzhledem k jeho doprovodu se ale chovali korektně.

Nie ChengMin, starší paní správcová, věnovala klanovému vůdci jediný starostlivý pohled. Pochopila nevyřčené a všechny projevy starostlivosti ukočírovala do ztracena.

"Strýčku!" vrhla se k HuaiSangovi jedenáctiletá Nie YinLing.

"Chovej se slušně!" okřikla ZongHuiovu dceru správcová.

Dívka řádně pozdravila vůdce i hosty. Tím však slušnost skončila.

"Kdes byl?! Slíbils, že mě vezmeš na Noční lov. Chtěla jsem tě vidět bojovat..."

Wei WuXian se uchechtl.

"Náhodou klanový vůdce Nie je velký bojovník se zlem!"

Určitě...

Jin Guangshan pozoroval sourozence, které jeho stráže srazily na kolena před jeho trůnem. Nebyl vůbec spokojen, ba dokonce byl se dalo říct, že byl rozladěn. Velmi.

Jin Guangyao se zapřísahal, že Wei Wuxian by nikdy nenechal jít nikoho místo sebe. Sliboval, že Wei Wuxian se vydá dobrovolně i se svou Tygří pečetí potom co nevybíravě zabil Jin Zixuana. Aby ochránil ostatní Wenskou chamrať.

A Jin Guangshan mu bláhově uvěřil. Už si mnul ruce, jak bude Pečeť jeho.

Tak proč teď před ním klečí Wen Qing a Wen Ning? Nemá chuť si s nimi špinit ruce.

„Na hranici s nimi!“ rozkázal.

Lan XiChen se zastavil. Jeden krok a byl by na pozemcích domku. Ruce se mu třásly, čelo prázdné, srdce přeplněné.
Nedokáži to.

A-Yaoův návrat byl šok. Než dostal šanci jej zpracovat, už ho bezděky chránil. Usiloval o čas, přesto cestou nepřekročil hranici chladného odstupu. Jediné ochrany, kterou měl. Přemýšlel.

Je to má vina... Kdybych se neuzavřel, Li HuiYin by žil, nebo kdybych vyšel dřív... Kdybych víc naslouchal, věděl bych o A-Yaových zločinech... Kdybych mu dříve vyjevil svůj cit, mohl jsem ho zachránit...?

Udělal to alespoň nyní, ale co když to ON necítí stejně?
Byla v jeho očích vždy jen lež?

XiChen odešel.
A-Yao za ním dlouze hleděl, ale pak mu nezbylo než si připustit, že zůstal sám. S těžkým srdcem si obvázal čelenku nad zápěstím a pustil se prohlídky a zútulnění domu. Vše bylo, jak to zanechali. Jedinné slaměné lůžko v rohu na podlaze, nádobí v kuchyni, které nyní musel umýt, oblčení, které jim tehdy obstaral...
To použít nemůžeme, konstatoval zjevné.

Trvalo dlouho, než byl s úklidem hotov. A to pořád připravoval jen vnitřek domu. Když nanosil vodu na koupel i vaření, slunce již zapadalo. XiChen stále nepřicházel...
Emoce potlačované prací nabíraly na síle, na srdci obavy.
Kde můžeš být?

„Mistře Weii, co to…“ Lan Xichen ani nemohl dokončit myšlenku. Byl příliš překvapen a nedostávalo se mu slov.

Wei Wuxian, který stál předním, byl úplně jiný než ten, kterého viděl před několika hodinami.

To, že jeho oblečení bylo mírně začouzeno a že měl na obličeji zbytky sazí, by ještě bylo docela normální. Stávalo se to. Obzvláště, když se některý jeho nedokončený vynález ne úplně povedl.

Ale tohle bylo něco úplně nového. Zřejmě se mu z rukou vymklo více věcí, než bylo zdrávo.

„Bratře Xichene, co se děje?“

Jak mu toto má Lan Xichen vysvětlit? Jeho vlasy jsou teď úplně zrzavé!

Nebylo to tak, že by XiChen nepomyslel na stav domku. Neznal však lepší úkryt...
Vešli do dvora. Dělá dobře, či se žene do záhuby?

Celou cestu přemýšlel o vinách a faktech, která mu neposkytovala nic než chladný mráz čepele. Věděl jedno. Potřebuje znát odpovědi. Pokud na ně nejsou připraveni, potřebují čas.

Rozhodl se. Nebude opakovat své chyby. Ty, které si vyčítal tři měsíce v ústraní.

Rozvázal si čelenku klanu Lan. Než odešel shánět rýži alespoň pro dnešní den, vtiskl ji A-Yaovi do dlaně.

Takto to je, říkal mu tím, vždy bylo.

Otázku, zda smí jeho láska kvést, už však nepoložil.

Manželé si vyměnili pohledy.
HuaiSang je ujistil, že jim vše vysvětlí. Chtěl se jen vrátit do Nečisté říše. Potřeboval zjistit, jak daleko se dostal tentokrát. Rozhodně to bylo dál, než by býval dojít chtěl...

Nelětěli. Nikdo z nich o to neprojevil zájem.

Wei WuXian překvapivě mlčel. Neměl z HuaiSanga dobrý pocit. Co dělal tak daleko od sídla své sekty a ještě sám? Proč pokud jim chce vše říct, nevyužije příležitost cestou? Co se mu doopravdy honí hlavou?

Lan WangJi šel kupředu, jakoby se ho nic netýkalo. Myslel na bratra. Co udělá až se dozví pravdu? Co to udělá s ním?

HuaiSang panikařil.
Mám vědět, proč jste tu? Nevím ani proč jsem tu já!
Přélétl je pohledem.
Jistěže vím v jakém stavu je bratrův hrob, proto pořádám ten šílený hon! Zda o něm vědí či ne, to z nich nedostal.
Měl bych jim o něm říct?
Koneckonců už jednou byli nástroji jeho pomsty, mohli by být znovu? A chce se vlastně znovu mstít? Pokud však něco zjistit nesměli, byl to jeho skutečný stav! Mohl jim odhalit mnoho pravd, kromě této. Teprve kdyby zjistili, že zapomíná, ztrácí se a umírá, byl by před nimi docela nahý...

"Dobrá, on... Třetí bratr... je zpět..."