Mo Dao Zu Shi / The Untamed

„Wen Ningu, zlato, když jsem řekl, že si máš odložit, myslel jsem to doslovně.“ Nie Huisang mluvil klidně a u toho se sladce usmíval. Horko těžko držel své pobavení na uzdě. Jeho partner je tak nevinný.

Wen Ning se na něj podíval úplně nechápavým pohledem. Byl zmatený. Nie Huisang ho požádal, aby si odložil, tak si sundal vnější vrstvu oblečení. Už jen toto by mu vehnalo ruměnec do tváře, kdyby jeho mrtvé tělo něco takového umožňovalo.

Byli sice s Nie Huisangem spolu už nějakou bodu, ale přece svůj požadavek nemohl myslet doslova?

Nebo ano.

„Chci tě vidět v rouše Evině.“

Wen Ning se ztuhle naklonil a natáhl ruku. Upřeně se díval na své prsty a snažil se pohnout každým zvlášť. Od té doby, co jej Mistr Wei oživil, to byl velmi složitý úkon.

Wen Ning by si nikdy nestěžoval. Jak by taky mohl? Mistr Wei jej zachránil, a přitom obětoval svou reputaci i budoucnost. Wen Ning cítil pouze vděčnost.

Mist Wei si všiml jeho potíží s jemnou motorikou a navrhl malý experiment. Wen Ning teď sedí uprostřed kamenité cesty a všechny kamínky posbírat jeden po druhém, aby prsty rozcvičil.

Zvedl hlavu. Ta cesta je ale nekonečná, povzdech si v duchu.

Skrýt se za starou ochranou masku: "Nic nevím," bylo pro HuaiSanga až přehnaně snadné.
Hrklo v něm až, při oslovení, z dob ještě dřívějšího přátelství.
Přinutil se ke zdánlivému klidu.

"Co přesně se mistr Wei domnívá, že vím?" zeptal se se zájmem.

- "Jistě víc, než vůdce Nie přiznává."

Ušklíbli se na sebe.

"Tedy se mistru Weiovi a HanGuang-Junovi doneslo, co se na hoře Fēng shān stalo?"

- "Potřebujeme detaily, HuaiSangu."

"Ach, ale o detailech toho opravdu moc nevím," povzdychl si.

Bichen, WangJiho meč, povyskočil o půl délky z pochvy.

"Vážně ne!"

Kéž by dostat pravdu z Nie HuaiSanga nebylo tak těžké...

Pří-slo-ví stálo napsáno na svitku papíru před ním. Jejich učitel Lan Qiren byl dnes ve velmi špatné náladě a zadal jim těžký úkol. Lan Jingyi měl společně se spolužáky napsat do dalšího dne esej na téma Pří-slo-ví.

Problém ale byl, že nevěděl, co to vlastně to Pří-slo-ví je. A neměl se doma koho zeptat.

Lan Jingyi se otočil na své spolužáky, jakmile Lan Qiren opustil učebnu. „Kdo z vás ví, co je to Pří-slo-ví?“ zeptal se, když nikdo jiný nechtěl promluvit.

Ostatní tři se na něj dívali, jako by spadl z nebe. Nevěděli.

„Pojďme se zeptat Seniora Weie,“ povzdechl si.

Wei WuXian a Lan WangJi pokračovali v pátrání. Chyběli stopy i svědci.
Měli bychom navštívit Nečistou říši, pomyslel si. Kde jinde by měli mít přehled o tom, co se zde děje?
Když HuaiSanga uviděli, bral to jako potvrzení své domněnky.

Wei WuXian: "Vůdče Nie."
Lan WangJi kývl hlavou.

"E-eh, bratře Weii, HanGuang-June..." uklonil se přehnaně. Kde se vzal, tu se vzal, vějíř v rukou mu z části zakryl tvář.

Wei WuXian: "Víš proč tu jsme?"

HuaiSang: "N-Nemám tušení..."

Wei WuXian: "Pohřbíval si ChiFeng-Zuna, víš v jakém stavu je jeho hrob teď?"

HuaiSang: "N-no... Já nevím - opravdu nevím..."

Wei WuXian: "HuaiSangu!"

Les okolo zlověstně šuměl.
Kde to jsem? Nechápal HuaiSang.

Od incidentu na hřbitově byl jako na trní. Jeho lidi prohledali okolí. Když vyslýchal dva učedníky sekty Feng, cítil hořkost na jazyku.

Sepsal dopisy pro spřátelené sekty.
"Osamělý učedník sekty Lan na území Qinghe musí být okamžitě zadržen!"
Do každé z nich, včetně strážních věží, vyslal posla.

Nemyslel si, že dokáže usnout. Ještě méně pak, že znovu upadne do stavu bezduchého bloumání... Proč by jinak nebyl ve svých pokojích?

Srdce mu divoce tlouklo.

Náhle se v zákrutu cesty objevili staří známí. Wei WuXian a Lan WangJi.
Může to být ještě horší?

„Co-co je to támhle? Tam, na tom dubu.“ Zeptal se Nie Huisang.

Jiang Cheng už několik hodin litoval, že se nechal přemluvit a šel s ním na noční lov. Toto byla katastrofa. Nie Huisang se mu schovával za zády a nadskakoval při každém zašustění listí.

„To je náš cíl.“ Oznámil Jiang Cheng.

Nie Huisang se ještě více přikrčil: „Cože? Taková bestie?“

„Ty naděláš,“ zavrčel Jiang Cheng. Jeho trpělivost byla ta tam. Už chtěl být zpět doma. „Je to jen takový bezvýznamný malý červík.“

„Malý?!“ vykřikl Nie Huisang, „vždyť má alespoň dva metry!“

Jiang Cheng vytasil meč a vyrazil do útoku.

A-Yao věděl kam směřují. XiChen mu to pověděl. Přesto mu ten pohled chtěl vyrazit dech.
Zastavili se před brankou na dvorek. Byla otevřená. Dvorek i veranda zarostlé pelevelem. I ten starý dub s červíkem, kterého právě sezobal strakapoud stále vrhal stín.
Stejné jako kdysi... Bylo to jako sen. Jakoby cestou překročili bludný kořen a vrátili se do dní, kdy ještě vše bylo v pořádku. Vlastně ne! Nic nebylo v pořádku. Byla válka! A-Yao byl zraněný skoro ještě chlapec a ZeWu-Jun...

Dnes nebyl zraněný. Ne fyzicky. Vítr válku dávno odvál. Veverčáci XiChenem zachránění také odhupkali.
Nic není jako dřív... povzdechl si.

Kdyby měl Lan XiChen přirovnat svůj život k písni, co jiného by byla než katastrofická?

První strofa - Mládí. Matka zemřela, otce meditujícího v ústraní téměř nevídali... Vypálili mu sektu a domov.

Druhá strofa - ranná dospělost. Nesla se ve stínu války s Weny a obnovy po ní. Války o moc, Jin ZiXuanovy, Jin ZiXunovy, Wei WuXianovy a Nie MingJuovy smrti...

Třetí strofa - Dospělost. Klid. Jen A-Yao se mu oženil. Wei WuXian se vrátil. Pak chrám Guanyin...

Čtvrtá strofa - Trápil se, zavřel se, Li HuiYin trpěl. Teď je A-Yao zpátky...

Pátá?
Bude další katastrofa?
Ukáže čas.

Zpustlý domek je uvítal stíny nostalgie...

„Ještě! Ještě!“ křičely všechny děti okolo a výskaly radostí. Byl krásný den a v parku byla hlava na hlavě. Všichni rodiče s dětmi se houfovali na jediném místě.

Uprostřed malého travnatého prostranství v roku parku seděl muž v bílém. Jeho vzhled nejdříve děti děsil. Jen do chvíle, než vytáhl obrovskou pružnou obruč a namočil ji do připraveného kbelíku.

Jediný pohybem potom vytvořil úžasnou vznášející se bublinu. Děti na ní mohli oči nechat a rodiče jakbysmet. Bylo to kouzelné.

Povzbuzen nadšeným křikem a potleskem, umělec se usmál.

Přesně v tom okamžiku se Wei Wuxian a A-Yuan do muže v bílém zamilovali.