DMD Bonus č. 7 pro 25. 4. 2021

Geralt rád trávil čas s Regisem, opravdu, ale občas ho jeho přítel svou přemoudřelostí a upovídaností doháněl k šílenství.

Jako právě teď. Regis zdlouhavě řečnil o tom, jak jsou vztahy mezi lidmi a upíry nerozumné. Geralt ho přestal poslouchat už před dvaceti minutami.

"Geralte!"

"Hmm."

"Nudím tě snad?"

"Promiň, Regisi, ale když přijde na vztahy mezi lidmi a upíry, nemáš patent na rozum."

Regisovo obočí se vyšplhalo vzhůru. "Opravdu? A co tě vede k tomuto tvrzení?"

Geralt se na něj ušklíbl. "Třeba to, že tu jen tak sedíme, i když bychom mohli děalt něco lepšího?"

Víc Regise naštěstí pobízet nemusel.

Nakonec začal vnímat Michaela Kahnwalda jako útočiště. Pomáhalo představovat si, že to, co se odehrává, nemá s jeho životem nic společného. Je to cizí život, Michaelův život. Michael do této doby patří. Nemá tam někde, o třiatřicet let jinde, sourozence a rodiče, kteří ho zoufale hledají. Být Michaelem tolik nebolí.
Byly chvíle, kdy se objevila otevřená skulina naděje na cestu zpátky, jen aby se vzápětí s třísknutím opět zavřela. V takových chvílích se choulil v nejtemnějším koutě své mysli a Michael Kahnwald jím prorůstal jako plíseň.
Mikkel Nielsen, zašeptal jednou při pohledu do zrcadla.
Byl překvapen, jak cize to zní.

O panenství koluje mnoho nepravdivých mýtů. Jakkoli se odborníci snaží o osvětu, bývá to marný boj. Než společnost jeden mýtus opustí, vytvoří si přinejmenším dva nové.
Například v dnešní době, kdy jednorožci jsou již kriticky ohroženi vyhynutím [1], objevuje se často tvrzení, že jednorožci vyhledávají jak panny ženského pohlaví, tak i panice [2]. Proponenty genderové rovnoprávnosti musíme zklamat - lichokopytníkům na politické korektnosti nesejde. Jednorožčím hřebcům (a ano, jedná se vždy o hřebce) záleží na jediném - na věnečku slizniční řasy, kterým si ozdobí roh, čímž k sobě lákají klisny.

[1] Beagle, Peter S.: Poslední jednorožec.
[2] Asprin, Robert: Další prima mýtus.

Albus si všiml, že se mu slabě třesou ruce. Pořád se to snažil svést na stáří a chřadnoucí tělesnou schránku, ale tušil, že pravda bude jinde.

*

Harryho neobyčejné nadání připlést se k jakémukoli problému mu aspoň trochu odvedlo myšlenky jinam. Přesto se přistihl, jak nervózně poklepává prsty.

*

Půlnoc. Nedokázal se ponořit do světa snů. Bloumal chodbami u kuchyně, ale narazil na paní Norrisovou a vzápětí ho stálo dost sil setřást Filche i Protivu.

*

"Vzdávám se," řekl konečně zoufale.
Minerva se ušklíbla.
"Nevydržíš ani malý půst, protože...?"
"Chsem zhávishlý na shukhru," přitakal za spokojeného šustění pytlíku s bonbony vážený ředitel Bradavic.

Jsou jich tu tisíce! Tisknou se jedna k druhé a výhružně mlčí.
Mám chuť křičet: “Která je ta pravá?” Jenže vím, že mi neodpoví. Jsou přece mrtvé. Mrtvé schránky tajných zpráv.
Musím hledat. Doufat, že naleznu schránku, jež patří zprávě, na kterou čekám.
Dívám se na ně a ony se mi vysmívají svou nehybností. Sbírám odvahu.
Chodím od jedné k druhé, beru je do ruky, vybírám podle různých kritérií. Když nevím jak dál, pláču.
A pak to přijde, vezmu jednu z nich do rukou, čtu a mrtvá schránka ožívá.
Našel jsem v knihovně přesně tu knihu, kterou jsem právě hledal.

Je jako velká hadrová panenka, jako loutka, kterou nikdy nebyl, protože musel držet provázky jiných loutek. Nepustí je, ještě ne, hra není u konce, ale on právě dohrál a v tu prchavou vteřinu s drtivou jistotou ví, že sám sebe prohrál už dávno. V jediném krátkém výdechu vidí matku, otce, bratra i sestru a ví, že to, co dopadne na zem, bude jen skořápka, iluze a lež. Desítky let prožil jako někdo jiný, ale nestačilo to.
Studený noční vzduch mu sviští kolem uší a je v tom zvláštní svoboda. Poslední, co se mu ještě mihne myslí, je Gellertova rozesmátá tvář.

"Míro, prosím, buď tak hodnej, podej mi tu složku. Míro? Ty mne neslyšíš? Bože, ty jseš nejenom línej, ale už i hluchej, jo?“

*

„Kájo, nech ho, nemá dneska svůj den.“

„No mně připadá, že nemá svůj tejden.“

„Spíš bych řekl, že nemá už svůj měsíc.“

„A tebe to neštve? Že se takhle chová? Mne už to nebaví koukat na ty jeho kyselý ksichty. Někdo by mu asi měl vysvětlit, jak se chovat ke kolegům.“

„No jo, je nepříjemnej, ale já se mu nedivim. Chodit měsíc s ischiasem v zadku, když jsi zarytý odpůrce léků proti bolesti, by podráždilo i buddhu.“

„Co jste s ním udělal, zvíře!” sykla Machatá, když se policista marně snažil zastavit kolegu Káju.
„S hloubkou noci, roste má moc,” usmál se spokojeně. „A teď za Führerem, dokud si nás nevšímají!” Chytil Machatou za ruku a vpluli do budovy.
„Tady to nevypadá jako na Gestapu,” utrousil zklamaně.
„Jsme ve svobodné zemi,” syčela žena podrážděně.
„Každá svoboda má své řetězy, aby držela pohromadě,” odvětil prostě. „Svoboda jen pro vybrané lidi. A pokud tu velí Führer vím přesně, jakých lidí se týká.”
Zazubil se na přicházejícího blonďatého policistu a ukázkově jej pozdravil zvednutou paží.
„Sieg heil!” zařval na celou stanici.

Pouta tiše cvakla a Kasandr měl ruce zase volné.
Všechen šepot v tu chvíli nahradilo mlčení, přestože ještě před několika okamžiky jeho snahu o osvobození se sledovala většina kouzelníků skepticky.
„Když budeme spolupracovat,“ řekl Kasandr šeptem, ale důrazně, „tak se odsud můžeme dostat všichni. Mám akkarový prsten, který zvrátí účinky protimagického lektvaru. Kdo z vás by se dokázal zbavit všech těch pout magií?“
Po krátkém zaváhání zvedla ruku dívka se šrámem na tváři. Řasy měla stále mokré od slz, ale v očích odhodlaný výraz.
„Bude to trochu zvláštní pocit,“ řekl Kasandr a opatrně jí navlékl prsten. Vzduch okamžitě zavibroval magií.

Do nečekaných problémů se dostal jeden z hroších fotbalistů před zápasem s nosorožci.

"Vsadil jsem své boty, že zajíc zvítězí v běžeckém závodě nad želvou," vysvětluje hroch. "A naprosto nepochopitelně jsem prohrál. Skoro si říkám, zda závod nebyl zmanipulován."
Kvůli své nezodpovědné sázce musel hroch před zápasem narychlo sehnat novou obuv. Protože neměl náhradní, musel si boty vypůjčit. Žádné padnoucí však nenašel.

"Ty boty neskutečně tlačily. Přestože mám hroší kůži, měl jsem za chvíli nohy plné puchýřů. Nemohl jsem ani chodit, natož běhat," popisuje fotbalista, který se po deseti minutách musel nechat vystřídat.

"Takovou botu už v životě neudělám," dodává.