Téma č. 00 pro 28. 3. 2012: Zkouška

Zde je neviditelné písmo: čistě bílé jako padlý sníh. A tady už není.

Donna se nudila. Po poněkud nepovedeném přistání (podle Doktora; ona by to nazvala zřícením) zalezl Doktor pod podlahu a už hodiny něco opravoval. Posledních deset minut se alespoň bavila pokusem, kolik sežmoulaných kuliček z papírového kapesníku se jí podaří nepozorovaně hodit Doktorovi do kštice.
Konečně! Doktor vylezl, zaklapl poklop, nonšalantně si prohrábl vlasy, čímž se jakoby mimochodem kompletně zbavil všech kuliček, a zeptal se Donny, kam si zkušebně zaletí. Dobytí Bastily? Fajn.
Za to, že ji za milion let nevykopali jako součást rašeliny, vděčila jen pohotovému zásahu Doktora. Zkouška nevyšla. Doktor opět zalezl pod podlahu. Donna vylovila další papírový kapesníček.

Fandom: Hellblazer - Ďábelský kabát
Varování: V příběhu se nachází jedno sprosté slovo a vražda
Přitahuju jí. Neví, jak je to možné. Ležím vedle muže, kterého srazila motorka. Nebyl mě hoden, už ho nepotřebuji. Je to láska na první pohled. Opatrně mě zvedá a prohlíží si mě, starý kabát ušpiněný od krve. Zkusí si mě obléknout, samozřejmě, že jen na zkoušku. Ale není to ona, kdo zkouší. Věřím, že ho dokáže nahradit. A kdyby ne, po světě chodí spoustu lidí. Zasraných šest miliard. Jeden z nich toho přece musí být schopný. Zkouška může začít. Zkouška, která o pár dní později skončí průstřelem hlavy. Po světě chodí spoustu lidí. Ale jenom jeden z nich je Podvodník.

Psal se rok 1940. Minerva se vracela domů na letní prázdniny. Auto hučelo, vždycky měla z toho zvuku husí kůži. Řidič byl zamlklý, možná tušil, že Minerva nechodí na elitní dívčí školu, nebo jen neměl svůj den.
Z rádia hřměl premiér. Blížila se domů.
Domov. Došková střecha, zdi porostlé břečťanem, kouřící komín, matčina otřesná kuchyně, otcovo věčné kázání a obrovská nemagická nuda.
Auto se zatřáslo. Minervě se udělalo špatně. Zaúpěla. Řidič zanadával.
Mudlovský svět pro ni byl rok od roku větší tajemstvím a celé to vracení domů, ji připadalo, jako otravná zkouška.
To ještě nevěděla, jak velká zkouška ji čeká.

„Proboha kam to vlečeš?“
„Ben říkal, že člověk vydrží pod vodou dvě minuty. Chci to vyzkoušet“ vysvětlila důležitě. Nevěřícně zavrtěl hlavou.
„A máš to jak změřit?“
„Odpočítám si to.“
Nemohl se nezasmát.
„Počkej. Já ti to stopnu“ nabídl a vylovil z kapsy hodinky. „Tak se připrav.“
Z hluboka se nadechla.
„Pozór! Teď!“
Ponořila hlavu do vědra. A počítala. Jednadvacet. Dvaadvacet. Třiadvacet... Třicet. A znova. Jednadvacet. Dvaadvacet... Brzy ztratila přehled. S hekáním se vynořila.
„Tak kolik?“ zaptala se, zatímco lapala po dechu.
„Padesát dva vteřin.“
„Takže si vymejšlel!“ začertila se.
„No... Třeba jen musíš ještě trochu trénovat“ Protáhl a spiklenecky mrkl.

Fandom: Království ostrovů (Originální fandom)
Varování: brutalita
Když detektory začaly cinkat, zastavili se. K okraji Zóny jim zbývalo asi deset metrů. Příliš blízko. Začali vytahovat propriety k pokusu.
„Ty máš myš? Ta je uostomiuá!“
Černý čumáček zvědavě začenichal.
„Myš polní je škůdce. Není roztomilá. Ale teď bude užitečná. Člověk neprojde; co to udělá s ní? Změní se? Nebo umře?“
Lidi obvykle umřeli. Pokud neměli detektory a nakráčeli dovnitř.
Zavřeli hlodavce do krabičky na provázku a tu hodili do nebezpečného pásma. O hodinu a dva sendviče později ji vytáhli.
To, co bylo teď vevnitř, už nebylo roztomilé ani trochu, ale o to to bylo agresivnější.
Umlátili to kamenem.

Brumbálovi jsem věřila. Že kdyby... Že by se o Harryho postaral. Že by ho chránil.
Jenže teď vidím, že pro něj je Harry především Vyvolený. Elitní zbraň proti Voldemortovi. A zbraň je potřeba vyzkoušet, jestli se osvědčí.
Přehlížet přitom, že je to jenom jedenáctiletý kluk.
A teď ten kluk jde chránit Kámen mudrců, protože si myslí, že v tuhle chvíli na něm závisí osud kouzelnického světa. Protože neví, že je to jen zkouška.
Kdybych u toho byla, nikdy bych tohle Brumbálovi nedovolila. Protože Harry není jenom Vyvolený, Harry je sakra moje dítě.
Jenomže já jsem pro svoje dítě nedokázala udělat nic víc, než umřít.

Leandros stál velmi důležitě za skleněným teráriem a v ruce držel kartáč na vlasy coby pomyslný mikrofon. Zpoza terária na něj napjatě hleděla vlkodlačí dvojčata.
„Dámy a pánové, vítám vás u televizních obrazovek!“ zahulákal do kartáče a v očích dětí se zračilo nadšené očekávání. „Jsou to již tři dny, kdy se náš nový křeček Ferda seznámil s původními obyvateli tohoto skleněného hotelu. A proto vyvstává otázka, koho si dnes křeček Ferda zvolí za svoji partnerku? Bude to… nebude to.“ konstatoval nakonec rezignovaně a ušklíbl se na křečka. „Je na chlapy a tohle by se mělo vysílat až po 22. hodině.“

Prásk! Rána, až se stěny otřásly a pavouci vyděšeně vtiskli do svých rohů.
Vlkodlačice vystrčila hlavu zpod peřiny a tiše zakňučela. Možná měla zkušenosti s přeměnami vícero druhu, ale ten, kdo řekl, že „alkohol po malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství“, se zatraceně mýlil. Co to s Liamem včera všechno vypili? A co bylo důležitější - co tam ta její sousedka zase vyvádí?
V příšeří zatažených rolet pozorovala praskliny na stropě. To už byl několikátý drsný budíček za velmi krátkou dobu.
To je pak těžké udržovat s ní dobré sousedské vztahy. Pekelně těžké.
Asi by měla začít uvažovat o stěhování.