DMD č. 27 pro 27. 4. 2011 Téma: Čajové obřady

Nechtělo se mi ani do návodu na použití ani do dadaistické koule, ale myšlenky ze včerejšího dne dostaly konečně tvar, a tak vznikla tahle mimosoutěžní věc. Podotýkám, že ti dva jsou bratři.
Fandom: můj vlastní/Česká kouzelnická škola ve Vídni

Na okna dopadly kapky deště.
"Ještě že jsme to stihli," poznamenal Christoph a vzal do ruky konvici.
"Nechtěl bych být venku," přisvědčil Antonino. Pršelo hustě a štíty přikryla mlha.
Nalévání čaje byla pro oba slavnostní chvilka, tvářili se vážně a nemluvili. Když pak každý pozvedl svůj šálek, pohlédli na sebe s úsměvem. Bylinky příjemně voněly. Christoph tu měl připravenou směsici, která posiluje a bystří smysly, tentokrát však dal přednost meduňce a dalším bylinkám pro zklidnění a pohodu.
Antonino pohlížel na hory v mlze. Dolomity miloval za každého počasí. Ostatně málokdy je čaj tak výborný jako v dešti na horské chatě.

Fandom: Stargate: Atlantis

Rodney nedokázal začít den bez kávy. Respektive bez kofeinu. Ideálně v tekuté podobě. Znal kávy z výběrových, čerstvě pražených zrn. Znal je a miloval. V nouzi se ale spokojil i s instantním Nescafé.
Teyla měla podobný vztah k čaji. Dokázala ale svou závislost elegantně maskovat za kulturně signifikantní rituál.
Navzájem to o sobě věděli.
John s Rononem místo snídaně chodívali běhat.
Tím pádem přivolávání slunce většinou zůstávalo na nich dvou. Sem tam se Rodney po ránu díval do šálku a navzdory vší fyzice měl dojem, že ta temná, pomalu klesající hladina je jediným důvodem, proč se další den obtěžuje začít.

fandom: Alica v krajine zázrakov - originálna kniha
AN: Ja už som taká unavenááá...

"Vstávaj, Sedmospáč," zabúchal Klobučník lyžičkou na čajovú kanvicu.
"Prosím ťa, nechaj ho, aj tak by zaspal nad hriankami s maslom," ozval sa Aprílový zajac akosi skormútene.
"To maslo mi ani nepripomínaj, zničilo mi hodinky," zavrčal Klobučník.
"Veď to bolo výberové maslo," vzdychol Aprílový zajac.
Chvíľu potichu usrkovali čaj a hrýzli hrianky.
Aprílový zajac položil šálku.
"Chýba mi Alica," doznal.
"Ani nedopočúúúúúvala moju rozprávku," zívol Sedmospáč.
"To preto, že si zaspal a nedopovedal si ju," odvrkol Klobučník.
Potom si vzdychol. Bez Alice už ani tie hádanky neboli ono.

Z kanvice sa ozýval Sedmospáčov dutý spev.
"Čaj, čaj, čaj,
zelenaj sa háááj..."

fandom: realita

První šálek voněl nezkušenou nevinností mládí a naivní krásou nedotčeného. Poutal pozornost.
Druhý šálek zněl jako průzračné pramínky vyvěrající z popraskaných skal, spěchající z ledových hor dolů do vzdálených údolí a s řekami do moří. Osvěžoval mysl.
Třetí šálek přinesl svěží vítr zvědavě se prohánějící mezi lístky na zelených a zlatých plantážích vysoko v Darjeelingu. Bystřil smysly.
Čtvrtý zářil sluncem prohřívajícím černou laskavou zemi a slibujícím bezpečí a naději i v nejtemnější noci. Utěšoval srdce.
Pátým šálkem hladily starostlivé ruce zdrsnělé prací, zvrásněné stářím, a přece tak jemné a pečující. Vzbudil vzpomínky.
Šestého stačila kapka. Byl hnusnej, protože se přelouhoval.

Fandom: realita
Poznámka: věnováno Rebelce a Skřítěti. Už je to víc jak rok, co mě odvlekly do lesa a tam provdaly za Severuse. Zatím si nestěžuju a on taky ne 8+)

Když jsem si přečetla téma, dostala jsem ze sebe jen: „Čajový obřad?!“
„Nejsem proti,“ ozvalo se z nástěnky.
„Já píšu! Jestli chceš čaj, uvař si ho sám.“
Pohled. Pak odvlál do kuchyně.
Ještě chvíli jsem se snažila vymyslet aspoň vhodný fandom. Marně. Vzdala jsem to a šla zkontrolovat manžela. Místo očekávaného černého si chystal…
„Rebelka tvrdila, že piješ ovocný čaj a ještě si ho sladíš, ale já jsem jí nevěřila!“
Ukázal mi krabičku.
„Magický moment,“ přečetla jsem. „A citronový by sis nedal?“
Pohled.
Když byl čaj hotov, nastal čas na kouzlo, skutečný magický obřad.
Zkuste něco pít, když jste plakát…

Poznámka k poznámce: ony mi ho totiž holky nakreslily. V životní velikosti.

fandom: ze života

„Mohu vám nabídnout kávu?“
„Ano, děkuji.“

„Dáte si kafe, že jo?“
„No… ano.“

Kafe, kafe, kafe - někde dobrý, někde obarvená voda bez chuti a bez zápachu. Po šesti jednáních mi srdce buší jako o závod a v žaludku mám určitě zaděláno na žaludeční vředy.

Obchodní jednání v Číně. Rozsadí nás kolem stolu, ale kafe nám nikdo nenabízí. Před jednáním se jako duchové zjeví půvabné Číňanky. Nenápadně postaví pro každého na stůl nádhernou porcelánovou misku. Do té nalévají elegantními pohyby zelený čaj. Vypadá to jako magický rituál. Není to běžné občerstvení, tohle je obřad. Jednačkou se s vůní čaje šíří pohoda.

Fandom: Vlastní
Poznámka: Toto je útržek z novelky, která zatím existuje pouze v mojí hlavě (a spokojeně tam hnije). Třeba ji jednou vážně napíšu.
Poznámka dvě: Ono to v těch sto slovech nějak moc nefunguje, no.

*

Paní Aloisie si ze svých bylinek chystala čaj každý večer. Dnes to byla levandule, trocha meduňky a chmele, snítka máty a kousíček ibišku pro barvu. Nápoj voněl, ale paní Aloisie spokojená nebyla.

Vyšla na zahradu, jako obvykle poněkud neuspořádanou, obzvlášť v kontrastu s dokonalým růžovým sadem p. Thorpeho vedle. P. Thorpe seděl na lehátku a se zavřenýma očima chytal poslední paprsky.

Vypadal trochu jako vrásčitý starý leguán.

Aloisie tichounce přicupitala k plotu, natáhla se a opatrně utrhla jediný okvětní lístek čajové růže - přesně to, co jí chybělo.
„Nemyslete si, že jsem vás neviděl,“ prohlásil leguán a zamrkal.
Paní Aloisie zrůžověla.

Charles měl volno po mnoha hodinách na sále. Radar mu donesl poštu. Balíček z domova v Bostonu obsahoval máslové sušenky a krabičku dobrého černého sypaného čaje. Nebyl Angličan a tak nemusel čekat na pátou hodinu. Dal si vařit vodu do plechové konvice. Zatímco se zahřívala, našel gramofonovou desku. Pustil ji. Vytáhl si svůj bílý keramický hrnek, který koupil od korejského prodavače. Do vřící vody nasypal přesně odměřenou dávku čaje. Nechal jej na dvě minuty a třicet devět vteřin vyluhovat, scedil si jej do hrnku a osladil. Vytáhl si oblíbenou knihu, otevřel krabici sušenek a posadil se na postel.
,,Přivážejí raněné!“

Fandom: Národ
Poznámka: Velmi BJB

Dafné upravila kovový talíř s několika připálenými hromádkami. Mohla by ty koláčky vydávat za experimentální humrové. Nebo by je taky prostě mohla vyhodit. Na druhou stranu by se pravděpodobně daly vydávat za Úsporné dobročinné cosi pro Nezasloužené chudé.
Slunce zasvítilo do okna a ona se pokusila roztáhnout svůj slunečník tak, aby více plnil funkci, která mu byla původně určena. Krajky proti tropickému slunci sloužily spíš jako rozptylovač než stínidlo.

Když oknem (a nebohým slunečníkem) proletěl oštěp, usoudila Dafné, že na některé situace ji její babička opravdu nikdy nepřipravila, jakož i že její umění improvizace pravděpodobně bude v této situaci nezbytné.

Fandom: Stargate

„Chtěl jsi poznat nápoj, kterému se jaffové věnují místo alkoholu, O'Neille. Varoval jsem tě, ale tys mě neposlouchal. Pro toho, kdo jednou nastoupí cestu Shak'ran, aby se k nápoji dostal, již není návratu, dokud úkol neukončí.“
„Skvělé.“ Jack se zoufale rozhlédl kolem sebe. Kdyby raděj zůstal u Guinnesse a nesnažil se přijít na kloub tajemnému nápoji jaffů. Nebyl přece žádný botanik, aby znal každý plevel, a bez této znalosti ho bludiště odmítalo pustit dál, třebaže směr by našel.

Když se Jack nakonec s Teal'covou pomocí z bludiště dostal a konečně k ústům přiložil nádobu s nápojem, zjistil, že pije... čaj.

fandom: Avevina totalita
poznámka: Uznávám, že píšu nesmysly, ale ten duben je nějak podezřele dlouhej…
-------------------------------------------------------------
Poslední výnos narazil na nebývalý odpor ještě před svým zveřejněním. Měl původně závazně doporučit čaj jako ranní nápoj pro veškeré obyvatelstvo. „Šálek čaje po ránu budiž vaším každodenním rituálem,“ psalo se původně v dokumentu.
Proti výnosu se samozřejmě postavila nejen Vzora, ale i Gary, který byl jinak Diktátoře ve všem oporou. Když informace pronikla na veřejnost, začaly hrozit dokonce protesty.
Že byla v dobré náladě, povolila Diktátora konání referenda.
Celou zemi obletěla hesla jako „S Diktátořiným čajem na věčné časy“ nebo „Vzora a Ianto vědí, co je dobré“.
Jen malý Juliánek se mračil, protože mu nikdo nedovolil hlasovat pro kakao.

Fandom: Alternativní čajová realita
Poznámka: I v Porcelánové zemi se ctí jisté tradice :D

***

Smuteční síní se ozýval tesklivý pískot varné konvice.
Tuhle tu oktávu, ale neměl děda Green vůbec rád! Měl rád Zelenou ódu pro tři podšálky, tu co mu hráli i na promoci v pětačtyřicátém. A pěkně od podlahy! Žádný cukr!

Celej tenhle obřad by se dědovi nelíbil. Green juniorův junior to věděl.
Prý, všichni povinně naředit černým čajem! Pche!
Slyšel tichounké cinkání porcelánu o kov, to se děda obracel na podstavci, uložen v stále nezakryté čajové plechovce. Obracel se nelibostí, ve svém provizorním hrobě.

Děda - vysušený jako šušeň.
Juniorek věděl, že to děda dokáže, odplavat za pomocí lžičky medovou řekou Styx.

***

fandom: realita (fakt! Znám takové dva!)

Vemte kastrol. Dejte vařit vodu. Zkontrolujte, jestli ty párky nejsou nějaký divný. Jestli jo, radši je opláchněte.
Ukrojte chleba a připravte hořčici. Hořčice je důležitá, obsahuje spoustu vitamínů. Dáváte-li přednost rohlíkům, volte zásadně ty den staré - rychleji zasytí.
Uvařte v kastrolu párky a vyndejte je na poklici kastrolu. Talíře jsou změkčilost, a vůbec, ekolog nádobí zbytečně nešpiní.
Zalejte vodou pytlík čaje v plecháči. Centimetr pod okraj.
Doplňte rumem. Odstraní případné nedostatky chuti a dodá výživné látky.
Zbylou vodu nechte v teple, použijete ji na mytí nádobí, tj. poklice a kapesního nože. Plecháč se nemeje, rum dezinfikuje.
Nechte si chutnat!

Fandom: Doctor Who
Poznámka: Voda z vodovodu by teda byla inspirativnější. Čaj nepiju a v životě mě nenapadlo, že by mě měl zajímat, takže to holt dopadlo takhle.

Rose je tady! Její holčička se zase jednou ukázala doma! Jak jinak ji přivítat než tradičním šálkem čaje?
Rozzářená Jackie postávala nad konvicí, čekala, až z ní začne stoupat pára, a překotně vykládala poslední novinky. Kamarádka je nemocná, představ si to. Na rohu otevřeli novou pizzerii, můžeme tam třeba někdy zajít. V televizi běží nový seriál. Mickey přijde určitě každou chvíli, nemohl se tě dočkat… Po chvíli zmlkla.
Rose ji jako obvykle vůbec neposlouchala. Zírala na televizi. Hlasatel vážně oznamoval jakousi dramatickou událost.
Jackie postavila hrnky s čajem na stůl. Než doběhla pro cukr, dveře od bytu zaklaply.
Měj se.

„Šelý, nechceš se přidat k mému čajovému dýchánku?“
„Nechci.“
„No tak, Šely, já, komtesa Gerbera i slečna Pampelišková bychom s tebou rády vypily šálek dobrého čaje!“
„Ty neumíš udělat správný imaginární čaj tak, aby mně chutnal. A stejně je ten tvůj imaginární čaj jenom imaginární.“
„Šely, nebuť protivnej. Slečna Pampelišková se na tebe těěěšííí...“
„Nech mě pracovat. Mám se svými imaginárními kolegy dost práce, tak nezdržuj.“
„Tak jak chceš, necháme ti jenom prázdné šálky.“
„Pro mě za mě, my tu budeme mít svůj vlastní malý čajový dýchánek, že pane Spocku?“ řekl Scheldon a zvedl ještě zapečetěnou zásilku z jaderného ústavu.