Anne s E na konci

"Stůj, dál nesmíme," pípla Diana a zarazila se uprostřed cesty.
"Proč ne? Cíl naší dobrodružné výpravy leží tam za tím kopcem. Kdo vysvobodí princeznu, když ne největší hrdinové?" povzbuzovala ji Anne.
"Bez dospělého doprovodu smím pouze do školy či na návštěvu k přítelkyni. Váš pozemek tady končí, dál nesmíme."
"Ale Diano, my nejsme děti, jsme rytíři." Anne byla podmanivě přesvědčivá. Diana kývla. Toho dne osvobodily princeznu, zabily draka a ještě stihly odpolední čaj.
Paní Barryová považovala Anne za podvratný živel, ale Anne jen kousek po kousku posouvala hranice Dianiny mysli, aby ji nakonec zcela osvobodila.
Připravila Dianu na 20. století.

Gilbert plnil úlohu všech mužů u porodu - nepřekážel. Tvrdil, že jako lékař by měl být u toho, ale ženy ho vykázaly. Seb a Delphine se ho snažili všelijak zaměstnat, ale posledních pár minut už zase přecházel po chodbě u dveří Anniny ložnice. Zevnitř se ozýval nezaměnitelný zvuk zrození. Klidný hlas Marilly, křik prvorodičky a... a dětský pláč.
Po nekonečných minutách byl vpuštěn a pohleděl na dvě největší lásky svého života. Anne se vyčerpaně usmála: "Je to syn."
Gilbert ji políbil do vlasů a připravil náruč na prvorozeného. Tmavé oči a zcela jednoznačně zrzavé vlasy. Byl okouzlující.
"James Matthew, co říkáš?"

Za okny udeřila zima silou nevídanou, ale u Josephine Barryové bylo horko k zalknutí. Chystal se tradiční květinový večírek pro všechny podivíny a blázny. Čtvrtý, který Anne zažije, první, na který se nemusela dovolovat Marilly.
Hudební představení bude letos patřit Dianě a bude to neskutečně úžasné a dojemné, to Anne věděla dopředu.
Směle zaklepala, a jakmule se dveře otevřely, vypískla radostí: "Cole! To je tak ohromné!"
"Tenhle večer bych si nenechal ujít, i kdybych měl doplavat."
Vpustil ji dovnitř a ometl z ní sníh.
"Vypadáš nádherně, jako bys rozkvetl," vydechla Anne.
"Myslíš? Děkuji, to bude Davidova zásluha," začervenal se Cole.

Když došlo na výběr vysoké školy, měli studenti z Avonley prakticky na výběr ze dvou možností. Buď zůstali na Ostrově a zapsali se na Královskou v Charlotte, nebo na Svatou Máří v Novém Skotsku. Ostatní univerzity ležely zcela mimo časové i finanční možnosti většiny Ostrovanů.
Jen Diana Barryová pocházela z rodiny tak majetné, aby ji přijali na dívčím internátu v Anglii, což trhalo Anne srdce. Když ale vyšlo najevo, že Gilbert získal prostředky na studium medicíny na Sorbonne, trhalo to srdce všech. Bylo totiž jasné, mladík jeho talentu a bez rodiny, ke které by se toužil vrátit, opustí Ostrov navždy.

Eva Barryová slyšela z ložnice dívčí hihňání a pískání Minnie May. Zavolala je na čaj, ale zábava byla natolik hlasitá, že volání nenašlo cíl. Vešla tedy k Dianě do ložnice a s údivem hleděla do prázdného pokoje. Další salva smíchu ji nasměrovala do dámského pokoje.
Otevřela dveře ve chvíli, kdy Anne coby Lancelot pronášela dvorná slova k Dianě představující lady Elaine. Obě měly oblečené nejlepší kousky Eviny garderoby.
"Držím vlečku," pištela Minnie May.
"Okamžitě to svlékněte a přijďte do salónu na čaj." Potlačovala vztek.
Sice se zlobila, ale uvědomila si, že její třináctiletá Diana vypadá v jejích šatech vskutku nádherně.

Když si Marilla vyslechla svou diagnózu, tuze se jí ulevilo.
Brýle.
Spolu s nimi doporučení oči nenamáhat a nepracovat jinak než na denním světle. Požadavek to byl náročný, ale Marilla se rozhodla ho splnit.
S blížícími se patnáctinami milované Anne to začalo být těžké dodržet. Chtěla pro ni šaty z tmavomodrého sametu s krajkou a perleťovými knoflíčky. Šila je denně, jakmile Anne usnula. Přestala vždy při prvním bodnutí za očima.
Dárek rostl kousek po kousku, ale nakonec jej do léta dokončit nestihla. Ani šestnáct let v nich Anne neoslavila.
O to větší radost Anne udělaly, když mířila na vysokou školu.

"Cole, ty si kreslíš pod lavicí?" zahřímal pan Philips. "Dnes odpoledne zůstaneš a naštípeš dříví pro třídu nižšího stupně.
***
"Jdete pozdě, pane Mackenzie." Pan Philips se ani neotočil od tabule. "Po škole napíšete stokrát, jak důležité je chodit včas."
***
"Tvůj svetr má na rukávu díru, ty se opovažuješ chodit takto neupravený do školy? Po vyučování tu všechno zameteš."
***
Pan Philips stál a se znechuceným výrazem v tváři sledoval, jak Cole jemnýma rukama a krásným rukopisem píše na tabuli.
"Tvůj rukopis je odporný. Jdi raději zatopit v kamnech."

Anne pokaždé mlčela. Ale věděla, že přijde den, kdy už nedokáže nespravedlnosti přihlížet.

Vzduch byl štiplavý a páchl myšinou. Do plic bodal chladný vzduch. Každý nádech dusil těžký prach. Anne odmítla otevřít oči.
"Hej, ty zrzavá nicko, probuď se!" křičí jedovaté dívčí hlasy. "Jsi hnusná, dělej, vylez z té postele!"
Zacpává si uši polštářem a pláče. Nenenene, nemůže být zpět. Sirotčinec je přeci už jen noční můra. Nebo byl snad Zelený dům jenom krásný sen? Zešílela už doopravdy?
Pak otevřela oči a probudila se ve svém pokoji. Teplé slunce a svěží vzduch, Sněhová královna ji zdravila za oknem.
Anne se silně štípla, ale Zelený dům nezmizel. A Marillu objala toho rána obzvlášť pevně.

Marilla si jen nerada připouštěla nějakou svoji slabost či problém, ale s blížícími se narozeninami v ní začal hlodat pověstný červík. Bude jí jako matce, když zemřela, a úporné bolesti hlavy řeší pomalu denně. Stejně jako matka. Návštěvu lékaře odkládala - po setbě, po sklizni... Nakonec už to Rachel nevydržela a zase jednou řekla, co si myslí.
"Kdybys nebyla taková palice dubová, mohla jsi být u doktora už dávno. Nene, nic neříkej. Ty to neděláš pro sebe, musíš to udělat pro Anne. Sbal si tašku, zítra jedeme do Charlottetown."
Marilla se chtěla bránit, ale pro tentokrát musela dát Rachel za pravdu.

Anne milovala knihy a poezii ze všeho nejvíc. Není se tedy čemu divit, že když došlo ve škole na předčítání, vždy se hlásila jako první. Dnes došlo na Byronovy Sloky a Anne se do nich pustila s obvyklou vášní. U čtvrté strofy rozmáchlým gestem praštila Ruby, ta z leknutí vylila inkoust na Josie. Josie s křikem vyběhla k potoku ve snaze zachránit si šaty, cestou však srazila Coleovu učebnici a odhalila jeho kresbu.
Pan Philips jen znechuceně protočil oči. Anne a Cole zůstali po škole. Ona za to, že příliš prožívá Byronovu báseň. On za to, že ji neprožil dostatečně.