Cyberpunk 2077

"Já se nemůžu dívat na to, jak zahazuješ svůj život, Fae."
"To říká ten pravej. Se podívej na sebe. Je z tebe stará zapšklá krysa! Už se konečně probuď a uvědom si pro koho děláš!" odpověděla frustrovaně.
"Žiješ v mantinelech co ti namalovali ti nad tebou. A jim nejde o tebe. Jsi pro ně jen křeček co pro ně běhá v kolečku."
"Ty to nechapeš, Fae. Dávají nám všechno. Můžem si žít v luxusu a máme jistotu."
"Jakou jistotu, proboha?" odvětila. "Jak se jim přestaneš hodit do krámu, skončíš na ulici. Nebo hůř, přěkročíš lajnu a rovnou se tě zbaví."

Fae poměrně úspěšně kryla své kolegy, kteří byli na místě doopravdy, ale neznámý netrunner se jí z dohledu ztratil.
"Fae, nezahazuj se s nima." Ozvalo ze za ní. Ten hlas poznala okamžitě, doteď ji straší v nočních můrách. "Tati?" Odpověděla roztřeseným hlasem.
"Všechno jsme ti s mámou dali jak na stříbrném podnose. Dobrou školu, práci u nás ve firmě ... Co jsi chtěla víc?"
Chvíli se klepala. Ale pak ji to v hlavě přeplo a začla na něj rvát. "Neserte se mi furt do života! Já se snad, kurva, můžu svobodně rozhodnout, ne? Nehodlám zaprodat svoji duši ňákýmu zasranýmu korporátu! Táhni!"

Kontrolka první kamery zhasla zrovna když se blížíli k bráně. "Yeah, přesně na čas." radoval se Ray.
"A jedéééém, zazpíváme si!" přidala se Shizuko. Zhluboka se nadechla, kdyz zazněl výstřel. Čelní sklo dodávky se proměnilo v pavučinu. "Kryjte se!" zařval Ray.
Pred nimi se na dvoře a na střeše vyrojila banda ozbrojených lidí a spustila palbu.
"Sakra, kde se jich tu vzalo tolik!"

Fae zvádla přerušit spojení a vrátit se zpět do přítomnosti. Před sebou na kameře viděla solidně pocuchanou dodávku za kteoru se kryjí její kamarádi. "Quickhack time", prohlásila pro sebe a první skupinu nepřátel vmžiku vyřadila z provozu.

Na display běžel videohovor od Raye. "Tak jak jste na tom?"
"Blížíme se. Za 8 minut potřebujeme shodit kamery." "Jdu na to. Fae off."
Usadila se do ledové vany, zhluboka se nadechla a připojila konektor do portu na zátylku.
Tohle bude hračka. Teda, myslela si. Ve chvíli kdy shodila firewall a první kameru, zahlédla pohyb. "Netrunner? Tady?" Místo obrany se pustila do aktivního protiútoku.
Hlava ji bolela jak střep. Musí se mu dostat do hlavy. Nesmí se dostat ven, že tu byla.
Před očima jí proběhly záblesky z minula. Potyčky, protesty. Ale z jiného pohledu. V některých dokonce zahlédla sebe ...

Vzadu zahlédla záblesky modrého světla. "Damn, NCPD!". Houkla dopředu. "Sakra!".
Už tak rychle jedoucí dodávka ještě zrychlila. V mžiku bylo policejní auto v závěsu za dodávkou.
Ray na poslední chvíli hodil myšku z okruhu na sjezd. Policejní auto evidentně zareagovalo pozdě a sotva se udrželo na cestě, tak získali chvíli času.
Za sjezdem to hned stočili do úzkých uliček. To už po nich ale šla v protisměru další hlídka NCPD. Ray strhnul řízení do strany a smetl stánek a ovocem. Otevřeným okýnkem vletěly dovnitř kusy ovoce.
Shizuko si otřela obličej, ochutnala a sarkasticky pronesla "Marakujové smoothie k snídani? Díky Rayi."

Doštrachala v batohu a sáhla po telefonu. Chvíli tralo, než telefon někdo zvednul.
"Ahoj zlato, promiň že budím, nenechala jsem na stole modrou paměťovku? Případně v počítačí?" Z telefonu se ozvalo pár nesrozumitelných, nevrlých zvuků. "Jo, něco tu je."
Keith vypadal, že mu rupne cévka.
"Prosím, nutně ji potřebujem, jsme na okruhu ..." drmolila Shizuko. "Pošli mi polohu, dovezu ti to."
Koukala z okýnka, zář neonů podél cesty splývala v jednu velkou šmouhu. Probral ji řev motorky. V mžiku se pod okýnkem objevila Jynx a mávala kartou.
"A ty se divíš, že ji mají lidi radši, než tebe." Rýpnul si Keith.

"Máš všechno?" zeptal se Keith. "Jo. Mám." odpověděla a dál dělala, že nexistuje.
Ale teď už jí to v hlavě nedalo. Má ssebou tu správnou paměťovou kartu? Nahrála tam všechno? Tohle její mozek dělal vždycky. V hlavě jí jelo paralelně asi tak padesát scénářů toho, co by se mohlo teoreticky posrat.
Nenápadně se natáhla pro batoh a začla šátrat v přední kapse. Klíče, sušenka, pytlík od bonbónů, žvýkačky ... ale kartu nahmatat nemohla. Vzala si batoh na klín a začla se v něm zoufale hrabat.
Koutkem oka zahlédla, jak se ji Keith snaží probodnout pohledem. "Co zas nemáš?" Zeptal se nevrle.

Ležela v posteli a znuděně koukala do mobilu. Nemohla spát, tak bezmyšlenkovitě skrolovala sociálními sítěmi.
Ze spánku ji vythrlo hlasité zatroubení. Na mobilu v ruce svítil čas 4:48. Rozklikla notifikace:
"Missed alarm 3:45"
"Missed alarm 4:00"
"Missed alarm 4:15"
"Missed alarm 4:30"
"Sakra!" zaklela. Troubení ze ozvalo podruhé. Rychle se oblékla, pobrala vybavení a vyběhla ven.
"Kde seš!" ozvalo ze z dodávky. Rychle naskočila dozadu. "Pardon. Zaspala jsem."
Dodávka se prudce rozjela, div z ní nevypadla. Shodila ze sebe věci a připoutala se. Nemohla si nevšimnout vražedných pohledů ostatních. Přehodila si kapuci přes hlavu a zapadla co nejhlouběji do sedačky.