Cyberpunk 2077

Jen o pár bloků vedle auto naložili do obrovského kamionu.

"Rušička jede." Ozvalo se zepředu.

Trvalo asi půl hodiny dojet do dílny.

"Tak ukaž, co to máme na programu dneska." V řidičově okýnku se zjevila hlava. Bylo vidět, jak se zarazila, když viděla pozlacený volant posázený diamanty.

"Tady někdo hodně přemejšlel, když si to nechal dělat, co? Se asi měl hodně rád ..."

"Tak zrovna takovýhle určitě neseděj za volantem. Tady jde čistě status ... Řidiče si přece koupěj novýho, kdyby něco ... Ale tady mladej to chtěl vyzkoušet hned u garáže ..."

Paulieho obličej vystřídal všechny barvy duhy, než se ustálil na zelenkavé.

Sednul si za zbytkem party ke stolu, trochu vyděšenej, z toho, co teda bude.

"Tak tě vítám zpátky, mladej. Slyšel jsem, že chceš zakládat leteckou sekci ..." ozvalo se z druhé strany stolu.

"P-Pardon ..." zablekotal.

"No doufám, že ses poučil a začneš použivat hlavu ... nebo aspoň poslouchat ..."

"U-určitě ..."

"Máš štěstí, že je V ochotná vzít tě ještě na jednu akci. Kdyby to sama nenavrhla, tak bych tě už nikomu na hrb nehodil. Tak se koukej tentokrát snažit ..." jen tak jakoby mimoděk mávnul na servírku.

V mžiku byly na stole drinky. "Tak na to, žes to přežil, ty jelito ..." Mrknul na něj.

"Já myslel, že když je to opuštěný ..." vysypal to ze sebe, že mu bylo sotva rozumět.

"Myslet znamená hovno vědět, mladej ..." Ušklíbla se na něj.

"To si fakt čekal, že když si tu někdo postaví bázi, tak si to nijak neošéfuje?"

Akorát uhnul pohledem. "Promiň ..."

"Vydrž tady, skočím pro auto." Usadila ho pod skálu a zavolala mu na telefon. "Dávej o sobě vědět, že si při vědomí. Hned jsem tu a odvezu tě za někým, kdo tě dá dohromady."

Velmi svižným krokem vyrazila směrem, kde schovali auto.

"Tak co, furt žiješ?"

"Jo ... ale bolí to, jak prase"

"To máš blbý ..."

Zvledla se od televize, stejně ty zprávy byly zas vo tom samým hovně jako každý den. Pustila rychlovarku a nachystala si instantní nudle.

Rychlovarka ještě ani nezačala vařit a slyšela z vedlejšího pokoje, jak televize začla divně šumět. Nakoukla do dveří a viděla ze i obraz problikává, když tu se zjevil známý počítačem generovaný modročervený obličej.

Sedla si zpátky k televizi a hodila nohy na stůl.

"Hej ty! Jo ty, co akorát sedíš na prdeli a necháváš se krmit těma korporátníma sračkama. A to myslím i doslova ... Žereme akorát umělý žrádlo a tvrděj nám, jak je to zdravý ..."

Rychlovarka cvakla.

Položila na stůl několik drinků a sotva se posadila, už se ozvalo:

"Hej, povyprávěj tady Marucovi o tom, jak budeš zachraňovat svět od ještěřanů, on to ještě neslyšel ..."

Obrátila oči v sloup. "To si nemůžem jednou zajít na drink vklidu? Dyť sem vám to říkala už asi stokrát ... Mu to povyprávěj ty ..."

"Ale to by nebylo ono, to musí být od naší nové spasitelky ..."

"Já spasu leda tak tyhle chipsy." Vzala si hrst z misky uprostřed stolu.

"A zatopíš u toho svět na deset dní krví?" Popichovala ji.

"Leda tak tvojí, jestli s tím nedáš pokoj." Vyplázla na ni jazyk.

Někdo ji chytil za rameno. Trhla sebou a rychle se otočila.

"Jsi to ty, Ta co přínáší smrt! Potoky krve! Ze země, z oblohy, ze vzduchu! Nastane nový řád, on bude konečně svržen! Oslavujte tu, co přináši jeho smrt! Už je čas! Jdi a vykonej své dílo! Čeká nás nový svět! Svět kdy pravověrní vyjdou na povrch a budou mu vládnout! Už žádní ještěřané, co by nám chtěli rozkazovat! Jdi a zbav nás jich! Očisti tento svět! Deset dní se bude svět koupat v krvi a pak znovu povstaneme! Běž a konej!"

"Tak ty máš fakt dost, holka ..." pomyslela si.

Seskočila ze servisní rampy na stříšku řídící místnosti a chvíli poslouchala, jestli dole někdo není.

Otevřela poklop ventilace a spustila se dovnitř. V místnosti bylo pár terminálů na ovládání techniky v hale a hromada různých skříní a šuplíků.

Začala se postichu prohrabovat první z nich. Každou chvíli se zastavila a poslouchala, jestli někdo nejde. Naštěstí byl fakt úplný klid.

Byla už u předposlední skříně, když někdo rozrazil dveře do místnosti. "Sakra." pomyslela si. Došlo jí, že s přibývajícím časem byla míň a mín opatrná ... Totální klid jí dával falešný pocit bezpečí.

Skopla nejbližší stůl, skočila za něj a tasila zbraň. 

"Tak jo, hlídej, jestli někdo nejde." Pokynula směrem k bráně.

Připojila svůj cyberdeck k servisnímu portu auta a chvíli se hrabala v konzoli. Zámky cvakly. Sedla si na sedadlo spolujezdce a připojila se k řídící jednotce. Po chvíli byl dole i firewall imobilizéru.

"Tak pojď, řídíš." Houkla na něj.

Paulie přiběhl, sedl na sedadlo řidiče a rovnou dupnul na plyn. jen o pár centimetrů minul hranu vrat.

"Ty vole, brzdi. To auto potřebujem celý!"

"Pardon ..." odvětil a trochu se v sedadle přikrčil.

"Na pardon to neukecáme, tak řiď trochu slušně, nebo ti to seberu. Pro začátek se tref na cestu."

Valila si to "zaručeně povolenou rychlostí" po přehradě v Coronadu. V zádech vycházející slunce, svět pomalu začínal dostávat reálné barvy. Vítr jí česal ve vlasech, do toho uklidňující řev motoru ... Myšlenkama byla někde v oblacích. Jako by snad žila ve videohře a ne v reálném světě.

Zase se přistihla s vtíravou myšlenkou. Na poslední chvíli stočila motorku zpátky do svého pruhu. Ten sráz nad serpentinama za přehradou je vždycky hrozně lákavý, to by se to lítalo. Měli by na motorky začít montovat padáky ... Nebo rozkládací křídla na rogalo.

To by určitě nějak šlo ... Jen by tu byl asi docela provoz.

Seděla na hraně střechy, pod nohama asi osmdesát pater prázdna. Z kapsy vytáhla krabičku cigaret a jednu si zapálila. Dneska to chce pravej nikotin a trochu tý rakoviny.

Teprve jí pomalu v hlavě dobíhalo, co se vlastně poslední hodinu všechno stalo. Měla zvláštní oblibu krizové situace zpracovávat takhle nad hranou propasti. Umožňovalo jí to takový zvláštní odstup.

Chvíli seděla se zavřenýma očima, když tu na tváři ucítila příjemné teplo. Otevřela oči. Na obzoru už byly vidět první paprsky vycházejícího slunce.

Típla zbytek cigarety a zvedla se. Dneska byl dlouhej den. Je čas si jít lehnout. A navíc je otravný světlo.