DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2022. Téma: Přísloví

"Lež má krátké nohy." Řekla paní učitelka další přísloví. Péťa jí ale poslouchal jen jedním uchem a vůbec nevěděl o čem mluví. Díval se z okna a než hodina češtiny ho víc zajímalo oranžové listí, pomalu se snášející k zemi.
Tahle věta ho, ale zaujala. Začal si představovat, jak se pan Lež promenáduje po městě a cupitá svými maličkými nožičkami, vedle vysoké paní učitelky. Na sobě by měl takové kalhoty, jaké měly panenky Péťovy sestry a boty by měl velké, jako pro mravenečka. Vypadal by přesně, jako skřítkové, nakreslení v knížkách, nebo trpaslík, který doma Péťu pozoruje z květinového záhonu.

"Co z té holky jednou bude?" spráskla ruce maminka.

"Máme doma ve vaně chobotnici, heč!" tvrdila jsem paní Bocháčkové z druhého patra. (Byla tam želva.)
"A já vím, že se pejsci musí dávát čůrat, aby nepočůrali byt." hopsala jsem před panem Nováčkem, kterýžto se snažil dotáhnout ke stromu jejich tlustého Žerýka.
"A já už trefím domů!" hrdě jsem oznamovala ve školce.

Nakonec i k bábincee do Tovačova jsem dojela s přestupem v Přerově a Kojetíně sama.
Bylo mi pět a půl.

"Tuhle v koutě nikdo hledat nemusí, ta se najde sama," smála se bábinka.
Co bych tam taky dělala, že.

Hundelové a Katzarové už se zase pohádali. Musím ty věčné spory jednou pro vždy vyřešit. Jednou někdo přijde s tím, že byl okraden tím druhým. Už poněkolikáté tu byli katzarové, kteří mají jednu hlavu ufňukanou a druhou drzou se stížností, že jim hundelové přelétají ploty. Myslím si, že spíš žárlí, protože hundelové mají křídla a oni ne.
Tak to máme naštvané okřídlené nebo dvouhlavé... Co víc si přát.
Ty jejich hádky už musím zastavit než bude pozdě. Už vím jak to udělám . Ale až zítra...
Ráno zjistím, že je pozdě, hundelové a katzarové už se rozhodli. Buď jedni nebo druzí...

Vchází do budovy radnice. Pod paží nese štos papírů, velmi důležitých úředních lejster. Zamíří k té správné přepážce. Za poslední půlrok už nejmíň posté. Jenomže jinak to nejde. Když nevrlý úředník přebere a probere všechny dokumenty – trvá to půl hodiny dohadů o (ne)čitelnosti jejího písma – doporučí jí, ať přijde za týden. To už by měli mít povolení vyřízené.

Za týden se dozví, že vyplnila špatně kolonku A-36Q12-BIF-56. Na opravu má třicet dní. Nejdřív neví, jestli se smát, nebo plakat. Nakonec tu zatracenou kolonku prostě opraví a příslušný dokument znovu odevzdá. A za dalších čtrnáct dní ono vytoužené povolení konečně obdrží.

Sychravský smírčí kámen proniká soumrakem jak zub šelmy.
Matka ty příběhy zakázala, ale ke mně dolehly. O cestě lesem plným mlhy. O čarodějnici s šípky ve vlasech. O oběti – a splněných přáních.
Jenže jejich přání byla jednoduchá.
Co když mě odmítne?
Poblíž září rudé slzičky šípků. Moje hnízdo v nitru keře dávno zarostlo.
Za kamenem z mlhy vystupují kmeny. Znám tenhle les jak vlastní dlaň, ale teď je jiný. Děsivý.
Co když nenajdu cestu?

‘Čarodějky se nebojí, vlaštovko,’ řekla přísně. Pak mrkla. ‘Aspoň to nedávají najevo.’
Ostří nachází mou dlaň, krev skrápí obelisk. Vstupuji mezi stromy a mlha mě polyká.

Marek zvolna prochází po tržišti. Sem tam se zastaví u některého ze stánků, prohodí pár slov s prodejcem nebo se skloní nad vystaveným zbožím; pak ale zase pokračuje dál. Hledá dárek. Něco speciálního, skvělého, úžasného, jedinečného a bezvadného. Něco pro Janu k jejich svatbě. Nakonec skončí u starého řezbáře. Obhlíží vyřezávané sošky vyvedené do nejmenších detailů. Že by?
„Tak copak to bude?“ usmívá se muž přátelsky.
„Dárek pro nevěstu, budu se ženit,“ zabručí v odpověď.
„Mno, a u provazníka, támdle naproti ste byl, mladej pane? Jak se tak na vás koukám, esli vona by pro vás ta smyčka nebyla lepší...“

Učitelka na mně a Amadu křičela už - zkontrolovalo jsem vnitřní hodiny - 16 minut a 42 sekud. Jediný důvod, proč ještě ječela, byl fakt, že jsem nechtělo Amandě zkazit šance na stipendium.
Když nás čůza konečně propustila, poznamenalo jsem: "Její námitky vůči tobě byly nelogické. Většina studentů udělala to samé."
"Je to bigotní kráva. Vadí jí, že mám za ochranku robota a bojí se... Víš co, jak se říká."
Předpokládám, že Amanda měla na mysli nějaký lidský idiom. Slovník idiomů jsem ale vymazalo, abych mělo víc místa na seriály. Hm, vznikl idiom ze slova idiot? Jenže etymologický slovník byl pryč taky.

Pan Beechbeetl dorazil na schůzku v restauraci Platinum platypus na minutu přesně.
Odložil kožený kabát a taktéž kožený klobouk. Ponechal si kožené kalhoty, vestu i opasek, posadil se, objednal si a pronesl k Wolgatsumovi: "To víte, propagace značky."
"Jaká je vaše pozice ve firmě Brimstone Leather?"
"Jsem hlavní účetní."
"Kdy jste navštívil srub paní Brimstone?"
"Se ženou a synem jsme tam strávili víkend před šesti týdny."
"A to je vše?" probodl jej detektiv pohledem.
"Musí to zůstat mezi námi, ale čtrnáct dní nato jsem tam vzal milenku - tam dolů," spiklenecky mrkl.
"Víc nic?"
"Ne, týden na to jsem vrátil klíče."

Trenér jednoho z juniorských týmů ptačích akrobatických letců čelí obvinění z nezvyklé formy diskriminace. Vlaštovčí medailista, který se po ukončení sportovní kariéry pustil do trénování mladých talentů, je známý svými zvláštními kritérii pro přijetí do týmu. Po svých svěřencích požaduje, aby ve škole získávali samé jedničky, a to i v předmětech, které se sportem nesouvisejí. Pokud se někomu prospěch zhorší, vyletí z týmu tak rychle, že místo v akrobatickém létání uspěje v létání rychlostním.

Obviněný trenér popírá, že by šlo o diskriminaci. Podle něj jde pouze o nezbytné bezpečnostní opatření.
„Každý přeci ví, že žádný učený z nebe nespadl,“ vysvětluje.

To si takhle člověk musí dávat pozor, když má jeho kamarádka za švagra policajta. Nesmí se lekat, když se chvíli před půlnocí ze zvonku ozve: „Policie, otevřete!“ (Já ten infarkt málem dostala.)

To se takhle člověk nemůže divit, že pro správný role playe jsou půjčené byty nejlepší. Když chcete přesvědčit bandu teenagerů, musí se Vaši příbuzní skutečně chovat jako kriminálka, vyvádějící nebezpečného dealera.

To je ale pak jeden zaskočen, když se k majitelce bytu do Ameriky dostane jen: „V prosinci policajti, v březnu kriminálka, co bude příště?“

No jo, když myši nejsou doma, kočky mají pré. Nebo to bylo naopak?