DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2022. Téma: Přísloví

Otevřel oči a zjistil, že se dívá přímo do kulatého obličeje Nevilla Longbottoma.
Hrůzu celé situace ještě podtrhl fakt, že ho Neville s křikem nevyhodil, nýbrž se ho zeptal, jestli si dá kafe.
Kafe si dal.
Odcházel moudřejší hned o několik životních pravd.

Zaprvé, chcete-li budovat image sexuálního poloboha, neopouštějte večírek plný vašich bývalých spolužáků s největším školním loserem.

Zadruhé, když už s někým takovým odejdete, ujistěte se, že na tuto noc nikdy
nezapomene a bude všem vyprávět o vašem postelovém umění.

Zatřetí, chcete-li předvést nějaké postelové umění, je bezpodmínečně nutné neusnout jako špalek, ještě než může k čemukoliv dojít!!!

Všechno zabalit, na nic nezapomenout! Vejde se nám to všechno do auta? Musíme to tam nějak nacpat, to by byl průšvih, kdyby nám něco chybělo. Odjet na celý tři dny z domova není jen tak!
Máme na tom seznamu všechno? Tak jo, jdeme nakládat.
Ne, musí se to přeskládat! Ne, vajíčka půjdou až nahoru! Nebo raději dovnitř do auta, stejně se už do kufru nic nevleze. Ty polívky v pytlíku tam ještě nacpat můžeš. A to maso taky. Chleba dáme taky dovnitř. Bude stačit jedna šiška?
„Co blbnete?“ nevěří strýc svým očím, když je u sebe vítá. „Jídlo na zabijačku?“

„Hm. Místo k táboření jsme mohli vybrat lépe.“
„Myslíte si, že se utopíme?“
„Podívám se do přílivových tabulek a řeknu vám.“
„A proč ses do nich nepodívala večer?“
„Protože u pobřeží jsme pár dní nebyli a mezitím se vrchol přílivu posunul na ráno...“
„Zapomnělas, že tu je příliv, přiznej se.“
„Mlč, Pískle, a vytahuj ty motorky. Jsi nejmladší, je to tvá povinnost.“
„Jo, ale co potom s nima? Dostat je na břeh nebude jednoduchý a určitě je hned tak nenastartujem.“
„Tak abys začal. Ranní ptáče...“
„Jsem Pískle!“
Racek tiše seděl a pozoroval hádající se Hlídkaře.
Věděl, že pospíchat není potřeba.

Kapitola sama pro sebe byli mí spolubydlící v Bradavicích, respektive mazlíčci Nevillových spolužáků.
Většina z nich naštěstí, stejně jako Harryho Hedvika, žila v sovinci, takže jsem na pokoji nejčastěji zůstával s otravným krysákem Prašivkou.

Netuším, jak to dokázal, ale ten hlodavec uměl mluvit.
DVA ROKY jsem poslouchal, jak všechno ví a všechno umí, až mě z toho bolela hlava. Navíc před ním nebylo úniku, Bradavice znal lépe než Weasleyovic dvojčata.

Třetí rok mu sklaplo. Nejprve jsem myslel, že to způsobil příchod Hermionina kocoura Křivonožky, který by krysáka rád posvačil.

Skutečnost však byla dramatičtější. Black s Lupinem odhalili Prašivkovu pravou identitu.

Když se to tenkrát stalo, v první chvíli jsem ještě doufal ve šťastný konec. Jak už to ovšem v životě bývá, nevyšlo to. A přišla chvíle plná nesmírného zoufalství. Nic se nedařilo tak, jak bych byl býval chtěl. Pronásledoval jsem ho a on mi unikal. Já jen nemotorně klopýtal v jeho stopách neschopen ho dostihnout. Docházely mi síly. Prosebně jsem k němu vztahoval ruce v marném gestu nekončící snahy. Proklouzl mi mezi prsty. Výsměšně nade mnou zatančil a zmizel v západu slunce.
A to byl konec.
Můj úžasný a dokonalý temně indigový plášť se zlatou hedvábnou podšívkou si odnesl vítr.

It all started the day, he gave away his sword.
Charity, wrapped in a lie.
Small miracles here and there. Good deeds.
Some might say, his methods were somewhat questionable.
Like lying to help his friend.
Or stealing some sacramental wine to comfort him.
And now they were here.
Aziraphale, wrapped in a blanket after he performed one of his "miracles". And Crowley just walking around. Naked.
"You know, he's going to kick you out of heaven if he finds out," said Crowley. There was worry in his voice.
But Aziraphale just smiled.
Good thing, he didn't mind at all.

Svou chybu si uvědomil, když na něj synovec zaměstnavatelky začal chrlit otázku za otázkou. Ptal se na výcvik, na zbraně, uniformy, na Japonskou válku, které se přece musel účastnit!
Některé otázky vyřešil jiskrnou divadelní improvizací, jiným se vyhnul takřka baletně, u těch nejtěžších předstíral, že nerozumí. S každou další vteřinou ho ale víc a víc svíral pocit, že se dopustil strašlivého hříchu. Proč si raději nevymyslel nějaký dobrý důvod, proč na vojně nebyl?! Gospodi...
Willi Sternbach opustil kancelář. Konstantin morálně poražen usedl ztěžka na židli a zpytoval svědomí. Když odpoledne odcházel ze zaměstnání, odnesl si (omylem) s sebou podnikovou tužku.

"A asi nás tam čeká i nějakej ples, měly bychom dát do pořádku garderobu."
"Já se o to postarám."

O několik skoků v čase později otevřely tu truhlici, kterou Tess slavně dovlekla k odjezdu modrého kočáru. Očekávaná scéna z pohádky sponzorované krejčovským salonem dobré sudičky se ovšem nekonala.
"Ty, Tess, co to má bejt?" Mrs Stronghold převracela v rukou kus poctivé kůže pobité cvočky.
"Tohle si teda fakt nevezmu," odkládala Gwen opatrně stranou něco podezřele chlupatého.
"Nooo, pardooon, i kovářovic kobyla někdy chodí bosa," kroutila se Tess nad vlastním výběrem obuvi.
"A komu není shůry dáno, viď..."
"No a hlavně -"

„Věčně bys něco kupoval," podupávala blondýna netrpělivě.
Její společník nedůvěřivě převrátil v rukou další meloun.
„Dostaneme se někdy k moři?"
„Tenhle má strup..."
„Prosímtě, dělej! Jsem unavená a je mi horko."
„Taky zespoda bledý..."
„Vnímáš mě?"
Chlapík si konečně vybral. „Nechápu, co ti vadí," bručel, když odcházeli.

Azíz zvedl jeden z melounů k uchu, zaťukal a spokojeně jej podal ke zvážení.
„A mátu na sýrové šátečky," připomněla Zahide.
„Tři svazky máty," poručil si Azíz. „Tak, kam dál?"
„Pojďme se projít. Někam, kde nebudou cizinci."
„To rozhodně." I on měl turistů dost.
Nasedli na motorku a zamířili do kopců za městem.

Ten dům byl až v dolní části vytipovaných. Proto James vyrazil jen s místním kolegou. Který právě vyletěl oknem.
„Nechci vás zabít.” Avery vyšel ze stínů. „Odejděte.“
„Proč bych to dělal?“
„Máte integritu. Smysl pro spravedlnost. Zasloužím si dožít život v ústraní. Tolik jsem Rojvolovi dal! Byty, domy. Nikdy jsem od něj neviděl ani svrček z nájmu!“
Avery byl ve sdílné náladě. Ještě chvíli zdržovat… „Udělal z vás ředitele Bradavic.“
„To už nešlo přes něj. Dali mi to, protože to Skrk dělat nechtěl.“
Na okamžik jeho oči zeskelnatěly. „Já jsem ho miloval...“
V tu chvíli skočil Esteban dovnitř druhým oknem.