Murderbot Diaries

Lidé se bojí ticha.

Musí to být nějaký evoluční pozůstatek - ačkoli mě nenapadá, v čem by jejich předkům pomohlo nekonečné řečnění o počasí a práci a příbuzných, které jsem v životě nevidělo.

Žádné moje manuály to neřešili.

Mlčení je provokovalo. Jednoslovné odpovědi brali jako výzvu k pokračování.

Kupodivu, nejvíc pomohlo přistoupit na jejich hru. Úplně bez významu jsem mluvit nedokázalo, ale v archivech se pokaždé našlo něco, co aspoň vzdáleně souviselo.

Počasí? Už jste slyšeli o kulových blescích?

Práce? Co bezpečnost práce?

Příbuzní? Statistická pravděpodobnost toho, že vás někdo z nich zavraždí.

I nejsilnější kusy nedaly víc než půl hodiny.

Objem krve, který moje tělo ztrácelo, očividně děsil posádku.
Rychle mně dotáhli na operační stůl. Byl to zvláštní pocit - málokdy jsem leželo v ubikaci určené pro lidi.
"Sedativum?" ozval se někdo.
"Bude to vůbec fungovat? Musíme se zeptat! SecUnit, co ti dávají na uspání?"
Zamrkalo jsem.
"Operace jsou standardně prováděny za plného vědomí," zazněla moje automatická odpověď.
Nastala chvíle ticha. "Že jsem se vůbec ptal... Dejte mu to a uvidíme."
Ponořilo jsem se do zvláštního spánku, všechna bolest odplouvající pryč.
"Vždycky si říkám, že už jsem to nejhorší slyšel, a pak se zase vytáhne s něčím takovým," zaslechlo jsem ještě.

Přemýšleli jste někdy, proč začali vyrábět SecUnits jako jsme my? Nebylo by mnohem efektivnější a levnější použít na zajištění bezpečnosti roboty?
Jenže jediná konstanta moderní doby je, že lidé jsou nepředvídatelní a nejasní. S roboty to zkoušeli a nedokázali se adaptovat na lidské absurdní myšlení. S lidmi je problém, že je musí někdo platit a jsou nespolehliví.

Takže přišel úžasný nápad - dát dohromady funkce, odolnost a zodpovědnost robotů a k tomu lidské klonované buňky, které přinesou kreativitu a samostatné uvažování.

Vznikl tak vražedně nebezpečný robot s úzkostmi a depresí. Vskutku geniální.
A teď mně prosím nechte, mám rozkoukaný jeden seriál.

Snažilo jsem se tvářit jako obyčejný člověk na cestě ke své lodi.
Drony jsem hacknulo snadno, ale lidé byli těžší. Už jsem téměř dosáhlo kýženého východu, když mně zastavila ochranka.
"Kovové výrobky a zbraně nesmí projít bránou," řekl znuděný policista. "Prosím všechny vaše augementy odložte."
Jak mám odložit něco, co mám zabudované přímo ve svých rukách?
"To je diskriminace!" ozvala se náhle kolemjdoucí. "Copak nevíte, že kovové augumenty jsou součástí punkové subkultury? Nemůžete něco takového požadovat!"
Ochranka ustoupila. "Fajn, jděte."
S údivem jsem pohlédlo na dívku, která mi pomohla. Opravdu jsem mělo takové štěstí?
Mrkla na mně a zašeptala: "ACAB."

Doktora Mensah si povzdechla. "Mám tu nějaké zprávy od občanů ohledně tvého... neobvyklého chování."
"Všichni si stěžovali na mé původní automatické odpovědi, když se načítám nebo mám všechnu pozornost zamířenou jinam. Tak jsem je nahradilo náhodnými odpovědmi, které jsem stáhlo v balíčku."
"A... četlo sis ty odpovědi před instalací?"
"Nebylo v nich nic urážlivého ani nevhodného." Dobrá, prolítlo jsem je.
"Jeden zaujatý spoluobčan tě našel stát v uličce, bez pohybu. Když se s tebou pokusil mluvit, odpovědělo si, cituji: 'Budu se vám věnovat, až přezpíváte kompletní verzi muzikálu Fantom Opery.'"
"No a přezpíval?"
Další hluboký povzdech.
"Tak ať si nestěžuje."