Nedar

Marek zvolna prochází po tržišti. Sem tam se zastaví u některého ze stánků, prohodí pár slov s prodejcem nebo se skloní nad vystaveným zbožím; pak ale zase pokračuje dál. Hledá dárek. Něco speciálního, skvělého, úžasného, jedinečného a bezvadného. Něco pro Janu k jejich svatbě. Nakonec skončí u starého řezbáře. Obhlíží vyřezávané sošky vyvedené do nejmenších detailů. Že by?
„Tak copak to bude?“ usmívá se muž přátelsky.
„Dárek pro nevěstu, budu se ženit,“ zabručí v odpověď.
„Mno, a u provazníka, támdle naproti ste byl, mladej pane? Jak se tak na vás koukám, esli vona by pro vás ta smyčka nebyla lepší...“