DMD Bonus č. 6 pro 29. 4. 2022. Téma: Sportovní drabble

Jsem jako blesk. Nikdy mě nepředběhnou, nikdy! Palma vítězství bude moje! Přes překážky se přenesu jak vítr, klopenou zatáčku zvládnu s elegancí sobě vlastní… no toto? Tak to teda ne!

Si myslí, že umí běhat! Já umím běhat! Všechny rozběhy jsem zatím vyhrál já! Já tam budu první! Cože? Podběhnout mě v zatáčce? No počkej!

Nebudu se s nima strkat, nejsem blázen. Šup, tudy si to zkrátím, snad si mě nevšimnou...

„Zuzi?“ diví se dvounohá. „Ty jsi dneska u misky první? Jak jsi to dokázala?“

Tssk. Koukni. Ti dva se ještě válí v chumlu na dvoře. Srazili se u studny.

„Dvě kříže.“
Umělá hláška. Šestatřicet a víc bodů. To nám to pěkně začíná.
„Pas.“
Co taky jiného, že.
„Tři herce.“
Si snad dělaj srandu, takže zbytek obrázků má jeho kumpán?
„Pas.“
Jsme dost pasivní, parťáku.
„Čtyři bez.“
Blekšmak, paráda… Kolik es asi máš…
„Pas.“
„Pět kár.“
To jediné, co ti chybí, co?
„Pas.“
„Pět bez trumfů.“
I krále zjišťuje, to vůbec nevypadá dobře…
„Šest kárů…“
„Šest herců!“
Díra tam je, když do velkýho panáček nejde…
Pas. Pas. Pas.
A já vynáším, bezva. Jestli to nemají ložený, vyhrává proti malému slemu jen správný první výnos. Ale co z týhle nanicovaý karty?

Vážení posluchači, vítejte u přímého přenosu z veslařského závodu triér u Aigospotamoi, čeká nás tradiční helénské derby mezi Spartou v červeném a Athénami v modrém.
Mužstva jsou nastoupena, ale ne, zdá se, že Moudré sovy mají potíže seřadit se na startovní čáře a, bohové, to je neuvěřitelné jejich vlajkovým lodím se zápletly hned dvě ze tří řad vesel a místo ven ze zátoky míří k pláži!
Hladoví vlci poněkud nesportovně zapalují soupeřovu loď, ale získávají tím rozhodující náskok. Veslaři doslova vaří vodu!
A je to tu, poslední loď Vlků vyplula ze zátoky a Sparta tak porazila Athény na plné čáře.

„V roce 2000 jsme vyrazili s Martinem na Rallye Český Krumlov, on uměl báječně navigovat, já rád rychle jezdím, strejda nám věnoval auto, tak jsme si ho vytunili. Bohužel jsme nepočítali s tak hustou mlhou. Martin se v mapě ztratil asi po půl hodině, vidět nebylo ani na dva metry, takže jsme se neměli čeho chytit…“
„Proboha, a co jste dělali?“
„No najednou jsme vepředu uviděli červená světla, říkáme si, hele někoho jsme dohnali, tak jedem za ním. A on najednou prudce zabrzdil a my to do něj picli.“
„Chtěl vás vyřadit?“
„Ne, jen zaparkoval na své zahradě v garáži.“

Dcera telefonuje z práce, že se nemůže dovolat na partnera a že Terezka má dneska plavání a nemá čepici a celý autobus už čeká jen na ni.
Tak letím k nim, naštěstí bydlí jen o vchod vedle, zvoním, ufuněně vysvětluju problém.
Zeťák se vzteká, že prý čepici nenašel.
Fofruju zpátky, snažím se dovolat dceři, marně, jak jinak.
Doma mezitím probíhá zběsilé převracení a přehrabávání, sláva, Amaranta našla zpuchřelou čepici po Štefíkovi.
S jazykem na vestě letím do školky, utíkat celou cestu fakt nezvládám, tak střídavě běžím a jdu. Naštěstí ještě neodjeli, celá uřícená předávám čepici.
Úplně mrtvá se plouhám domů.

Bílé triko, modré trenýrky, čerstvě vyprané kecky - nastupuji do závěrečného boje o body pro třídu ve Školní Olympiádě 1980.

U první disciplíny jsem zabodovala svou dokonalou znalostí matematiky: vypočítat vzdálenost požadovanou mi šlo, ovšem kriketový míček nepochopil můj záměr a dopadl necelé dva metry za odhodiště.
Ve druhé disciplíně se plně soustředím na hmotnost tělesa... Aha, to nebyl cíl Ulov si rozhodčího koulí?
Poslední disciplína rozhodne.
Z fyzikálního hlediska - lehký rozběh, zvýšit tempo a - síla odrazu se promítne do délky dopadu - aááá?
Hvizd píšťalky, praporek uznaného skoku letí nahoru.
Mám zápis ve Zlaté knize rekordů.
Skočila jsem přesně JEDEN metr.

Mladý Jeremiah táhl koněm. Connor v duchu zaúpěl. Sledovat lidský šachový turnaj bylo pro androida přímo nesnesitelně útrpné. Profesionálně zanalyzoval doslova všechny možné scénáře vývoje této partie. Navíc znal Jeremiu. Věděl, že mladý dědic Elijova odkazu mohl svého soupeře porazit už o tři tahy zpátky. A věděl, že si je toho Jeremiah vědom, ten parchant si se svým protivníkem hrál a prodlužoval tak tohle agonické utrpení Connorovy netrpělivosti.
Protivník předvedl další stupidní tah. Tomu budižkničemovi už dávno měli zabavit všechny šachovnice.
Jeremiah se záludně usmál. Posunul pěšce. Konečně! Konečně! Závěrečný zdrcující útok konečně započal! Connor taktně zajásal jen v duchu.

Soutěžící se řadí na start a atmosféra houstne. Po té podivné epizodě s poléváním vodou je si nepřátelský kotel jist vítězstvím a málem si už gratulují. Sám mám jisté pochybnosti a v duchu už lituji vsazených peněz… Krátce po startu ale vyskakuji ze svého místa. Favorit zůstal stát jako přilepený, zatímco našinec se řítí vpřed, až se mu kola od vozu rozpalují doběla. Protivník má co dělat, aby mu viděl aspoň záda! Neskutečné vítězství! „Kristus zvítězil nad Marnem!“ hulákám na celé kolo a překvapivě se ke mně přidává i nemálo hlasů z pohanských fanoušků! Zázrak na hipodromu! Ať žije Hilarion!

Churavěla, chuděra, a chřadla, má sparring partnerka.
Ráno výšlap, teď slalom, jak seběhneme k řece, čekají nás prsa. V noci dálkový sprint.
„Už nemůžu!“ sotva plete nohama, samojediná, a tedy vonící obřím zmutovaným zajícům, kteří jak slepice po flusu jdou po negravidních samičkách.
„To dáš,“ vyklusávám vedle ní, „ráz, dva, tři, zaberem a jsme dole na to šup!“
„Já bych na to radši šupla,“ hledá ztracený dech, „jsem žena, ne běžkyně!“
„Naši protivníci nám dýchají na záda,“ beru ji za ruku, „sportem ku zdraví a do cílové pásky se zdviženým hledím!“
„To by chtělo, trubče,“ frkne, „jestli máme někdy vyhrát…“

Zvesím kruh a privalím ho na svoju polovicu telocvične. Kamarát, ktorý mi robí trénera, už na tej druhej cvičí. Zastaví sa a príde mi vysvetliť zásady bezpečosti: „…a keď sa takto točí nad zemou, tak ho zašľapni. Neskúšaj ho zachytiť. Môže vystreliť a nechceš dostať železnou trubkou do zubov.“ Nie, to fakt nechcem.

Snažím sa roztočiť. Nový rekord! Jeden a pol otočky. Potom sa príliš nakloním a z kruhu vypadnem. Tréner ale hovorí, že mi to ide dobre. A že skúsime niečo iné, aby som sa nebál aj valivého pohybu. Že mi pomôže. Akurát si mám dávať pozor na prsty.