DMD č. 6. pro 6. 4. 2023. Téma: Inter arma silent Musae - lat. Ve válce múzy mlčí.

Měl rád umění, ba jej i miloval. Dokázal nakreslit všechno možné a přesto to vkládal do šuplíku. Nemá zapotřebí, aby to spatřil svět, ne, on si to všechno nechá pro sebe.

Stejně měl jinou povinnost. Stál v první linii na válečné frontě, měl za úkol chránit nevinné, jít za správnou věc. Neměl právo na to vybrat si, co chce. Byl předurčen.

Nakonec přestal úplně. Už žádné nové do šuplíku pracovního stolu přes rok nepřidal. Ani se na ty staré nepodíval. Skončil.

Kromě toho měl přeci i jiné povinnosti. Dítě, přítelkyni, se kterou plánoval budoucnost, sociální život.

Umění se jednoduše vzdal.

Král Theoden stál uprostřed síně a jeho pobočník Gamling mu právě pomáhá odít se do bitvy.

"Kde je jezdec a kůň? Kde je roh, který pěje?"

Hlavně kde je nátepník?

"Kde je teď přilba a pancíř a vlas, který věje?"

To ti povím, zamotaný v přezce toho pancíře.

"Kde je ruka a harfa a oheň, jenž hřeje?"

Jo zatopit bysme mohli.

"Jako déšť po horách přesly a jako větérek v louce;
na západ odešly naše dny přes stinné kopce."

Múzy možná mlčí, ale dědkovi huba jede... pomyslel si Gamling a raději se vytratil, že prý meč je ještě potřeba přibrousit.

Tiše sleduje Jeanne u klavíru. Pozoruje útlá ramena ve starém vlňáku, úzký proužek kůže nad límcem, pramínek vlasů, který vyklouzl z drdolu a ve spirále klouže po hrbolcích obratlů.

Přesně rozpozná okamžik, kdy zaznamenala jeho přítomnost. Ramena jí ztuhnou, ale hraje dál jako by tu vůbec nebyl. Je to už patnáctý den v řadě, kdy ho naprosto ignoruje.

Na jeho pozdravy neodpovídá, na otázky nereaguje, při jeho pokusu o galantnost se mračí. Ať Werner mluví o hudbě, o francouzských básnících nebo o víně, děvče mlčí.

A přece občas zachytí její pohled a zdá se mu, že v něm vidí něhu.

The muses were supposed to be supernatural, spirits that visited men with full hearts to give their tongues worthy expression. So why would they be afraid of mortal weaponry?

Well, Loghain had little enough reason to believe in benevolent supernatural beings.

All he knew was that sweet words failed him, throughout the war. He had nothing for those he cared for so greatly - for Rowan, for Maric - other than curt words, devoid of the passion he felt.

Yet even after the war, the muses stayed far from him. Did their fear of cold steel persist even when it was sheathed?

Sesunula se na podlahu archivu na místo, které začínala považovat za 'svoje.'
"Náročný den?" zeptala se Smíření.
"Jo. Přišla nám stížnost, že múzy prý v období války neposkytují spisovatelům dostatek inspirace.
"Cože? To přece vůbec není pravda."
"Jistěže není. Jejich služby jsou jen odlišné. Nad veškerou tvorbou visí stín a i z veselých děl jde mzazení. S mlčením to nemá nic společného," upřesnila úřednice.
"Moje sestřička, když byla Múza, nikdy nezavřela pusu," uchechtla se Smíření.
"Byla? Co se jí stalo?"
Ticho.
"Lidství," špitla.
"Počkej, ona je…" Úřednice se prudce postavila. "Promiň… já už musím jít," řekla a vyběhla z archivu.

Některé múzy za válek sice mlčí, ale jiné vzkvétají. Občas je to symfonie napsaná o hladu, ale občas je múza mimo bitevní pole. Třeba Japonsko bylo za války o nezávislost USA silně izolované. Většina obyvatelstva četla stěží. Proto zprávy dorážely na ostrov silně zkreslené a musely být ilustrované. Z těchto ilustrací se dozvíme, že George Washington pálil z luku v přítomnosti bohyně Ameriky, ubránil svoji manželku před hordami britských důstojníků a holýma rukama umlátil tygra. John Adams nebyl o nic horší. Vyvolal obrovského orla a zabil s jeho pomocí gigantického hada, který sežral jeho matku.
Takové anime bych chtěl vidět.

Trvalo mu to několik dlouhých minut, než konečně smyl poslední zbytky krve ze svých rukou a předloktí. Operace nebyla úspěšná. Ten granát byl moc blízko. Nebyla šance ho zachránit.
Zezadu ho objaly silné paže a na šíji cítil něčí rty. Usmál se a pomalu se otočil. Jeho přítel měl ruce až k loktům celé od barvy. Trochu mu ulpělo i na tváři. Políbil ho a nechal se odvést do ložnice. Na podlaze leželo velké plátno.
Kusy oblečení padaly k zemi. A pak přišel štětec. Zelená, modrá, trochu fialové, ždibec červené. Pomalu se položili na čisté plátno.

Ani válka můzu neumlčí.

Válka názorů, válka životů, válka duší. Tolik zabité múzy, která už netančí...
Jak válce předejít - to nikdo netuší. Přítel je jen ten, kdo s námi kráčí.

Stojí to za to? Nebylo by lehčí se vzdát? Otázky, na které odpovědi nemůžeme znát.
Hůlky, pěsti, zbraně - to vše jen pro to, abychom se mohli za svou pravdu prát.

Bojujeme za to, v co věříme, ale co všechno kvůli tomu ztratíme?
Při boji láska, život a radost zaniká, přesto ale válčíme...

Jak jinak nazvat rozpory, nářky a pranici, která tu pomalu vzniká?
Kdy překročíme neviditelnou hranici, kdy už tu zůstane jen múza tichá...

Zpočátku jsem si myslel, že jsem blázen, vyčerpán a netečný z neustálých bitev. Neslyšel jsem žádné pověry o ženě, jež kráčí bojištěm. A přesto je stejně skutečná jako kopí zaražené v hrudi nepřítele. Plahočí se ladně přes kaluže krve a za ní plá bílá tunika jak o prchavý sen. Skoro na dosah - a přesto daleko. Teď, po mnoha vyhraných bitvách, vím, že se vždy podívá mým směrem, pak se otočí a za zuřící bitvy zmizí za oponou nepřítele. Začal jsem být zvědavý a těšit se na nadcházející bitvy... Zatoužil jsem po jejím dotyku.
***
"Dnes není tvůj den, ty nevychovaná kniho!"

"Svatá válka se táhla tisíce let. Kočky i kocouři nasadili čepičky a vrhli se do bitev, které už byly často předem prohrané. Jediné, co jim dodávalo naději byla vidina poklidného života na Fušálu... vopičáku, je tohle pro tvůj malý mozek moc?"

Lister se na židli zakláněl dozadu. "Ne, jen pokračuj."

"Mě to přijde nesmírně zajímavé," dodal Kryton.

Lister potlačil zívnutí. "Hrozně zajímavý. Ale nemáte třeba nějakou chytlavou písničku, která by to celý shrnula?"

Rimmer ho poplácal po rameni. "Kdepak Listy. Inter arma silent Musae."

Všichni se na něj nechápavě podívali.

"Četl jsem to v Napoleonském týdeníku. Ve válce múzy mlčí."