Měl rád umění, ba jej i miloval. Dokázal nakreslit všechno možné a přesto to vkládal do šuplíku. Nemá zapotřebí, aby to spatřil svět, ne, on si to všechno nechá pro sebe.
Stejně měl jinou povinnost. Stál v první linii na válečné frontě, měl za úkol chránit nevinné, jít za správnou věc. Neměl právo na to vybrat si, co chce. Byl předurčen.
Nakonec přestal úplně. Už žádné nové do šuplíku pracovního stolu přes rok nepřidal. Ani se na ty staré nepodíval. Skončil.
Kromě toho měl přeci i jiné povinnosti. Dítě, přítelkyni, se kterou plánoval budoucnost, sociální život.
Umění se jednoduše vzdal.
Smutné? Možná.
Reálné? Co myslíte? Dle mého v přirovnání s jinými situacemi v životě ano.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit