DMD č. 6. pro 6. 4. 2023. Téma: Inter arma silent Musae - lat. Ve válce múzy mlčí.

"Zahraj něco."
Snědé prsty pohladily loutnové struny, vyloudili z nich několik libých tónů jež rozechvěly vzduch pod těžkými stanovými celtami.
"Je to hezké, ale to už znám. Zahraj něco nového."
Patrokles soustředěním svraštil obočí, sáhl do strun, ale...
"Nejde to," povzdechl si.
"Co se děje?" Achilles vstal z polního lůžka, přišel ke svému milenci a pohladil ho po vlasech. Patrokles si chvíli vychutnával jeho doteky, ale pak se odtáhl.
"Nejde to."
"Proč ne?"
"Protože se nemůžu soustředit. Vždy, když jsi venku a válčíš, trnu tady a nevím, jestli se vrátíš zdravý, zmrzačený, nebo vůbec. Jak takhle můžu skládat?"
Achilles mlčel.

Papier - prázdny. Štetec v rukách - nečinný. Hodiny ubiehajú.
Vstávam, bezcieľne sa prechádzam po byte. Sadnem si za stôl, otvorím zápisník. Beriem do rúk pero, skontrolujem množstvo atramentu.
Múzy ma po ďalších hodinách stále nechcú kopnúť. Radšej vstanem a vychádzam na balkón. Opieram sa o zábradlie. Snažím sa sústrediť na západ slnka. Spozorovať, identifikovať každý odtienok krásneho divadla, ktoré sa predo mnou rozprestiera. Pohľad mi po chvíli skĺzne na chodník. Je šieste poschodie dostatočne vysoko? Ruku si položím na brucho. Nepoškvrnenejšie než papier. Som unavená. Z boja medzi túžbou rozpárať si ho, ukončiť bolesť a povinnosťou dýchať, byť tu pre nich.

Rozmetal miluje Taťánu. Kamila miluje Mazlíka a Teodor miluje Karla Kryla. Idylka.
Nejčastěji se sejdeme u jednoho stolu na Vánoce. Kamila s Mazlíkem ve večerních róbách, Postrach oblékne smoking, Tomislav si vezme svůj nejlepší rondon a Teodor si vezme motýlka.
Společně se podíváme na Taťánu, která nám popřeje krásný mrazivý večer v teple a pak si všichni dáme večeři. Janičky kapra a salát. Prostě pohoda. Bohužel místo Tiché noci nám z baru do slavnosntí nálady kráká kroměřížský básník s kytarou. Inter arma silent musae.

Zhoupnutí lodi mne probere z nostalgie. "Král do boje táh," zasměju se temně a zvednu se.

Morfeus už netvořil nové sny.

Válka s Luciferem ho pohltila. Snění se propadlo do temnoty. Noční můry se rozutekly. Přinášely lidem bolest, zatímco Sen bojoval o mnohem víc než jen holý život.

Když boje konečně skončily a Morfeus stanul ve své říši zbrocené krví, zjistil, že nedokáže vdechnout život novým snům. Múzy mlčely ve válce a zůstávaly tiché i nyní.

"Co mám dělat?" zeptal se dívky, která se vedle něj posadila na lavičku v parku, zatímco krmil holuby.

Smutně se na něj usmála. "Když nemůžeš snít... najdi někoho, kdo ti s tím pomůže."

Jejich ruce se potkaly. Jen na okamžik.

„A je tady náš první host! Olaf II Haraldsson, jeden z nejúspěšnějších youtuberů poslední doby."

Olaf vešel do studia a pohodil svou blond hřívou, až se zaleskla v záři reflektorů.

„Jak se to stane, že se král stane youtuberem?"
„Kdysi jsem získaval uznání na bojišti, když jsem bojoval za svůj lid a zemi. Teď jsem musel najít způsob, jak se svým poddaným přiblížit."
„Myslíte, že tedy je něco na tom, že ve válce mlčí můzy?"
„Určitě. A když už jsme u múz, zakládáme s kamarády kapelu a v nejbližší době vydáme svůj první song." Usmál se Olaf pro všechny fanynky.

Jeho rodiče byli silně ovlivněni jejich mládím, což se pak projevovalo i v jejich výchově. Takiho prarodiče ještě zažili hrůzy války, a tak svoje potomky vychovávali v nekompromisní strohosti, skromnosti a nedůvěře vůči všemu cízímu. To, že byl z tohoto rodinně nepřívětivého prostředí traumatizován, mě tudíž nepřekvapovalo. Chvílemi probděl celé noci u psacího stroje, zoufale snažíc se z občasných záchvatů prostě vypsat. Místo toho, aby se takto snažil rozvíjet v psaní beletrie, pouze přepisuje encyklopedie, což je s jeho intelektem nepochybně škoda. Po téhle vyčerpávající eskapádě můj počáteční vztahový enthuziasmus opadl a začala jsem koketovat s myšlenkou pauzy ve vztahu...

Upíjím na terase pivovaru zelené pivo, tak jako už o mnohých Zelených čtvrtcích v minulosti. Na pódiu dvojice diskžokejů pouští balkánskou hudbu. Doprovodný kulturní program je v plném proudu.
Uvědomuji si, že to není samozřejmost. V letech války s covidem si mohl člověk toto zelené pivo leda tak nalít doma z PET flašky a byl ještě rád za tuto alternativu. Ne, že by mě ta hudba tolik zaujala, ale uspokojuje mě pocit možnosti si zelenou specialitu vychutnat mezi dalšími fajnšmekry, umocněný navíc geniem loci pivovaru.
Dávám si ještě jedno pivo za manželku nepivařku a mířím domů napsat o tom drabble.

Ve válce umění umírá. V Raddleově vzkvétalo. A v případě Billa Weasleyho byly múzy to jediné, co mu kromě péče o mladší sourozence pomáhalo přežít. Než všichni odjeli do Bradavic. Pak už měl jenom múzy. A drogy a chlast.

Když umřela máma, rozpadl se mu svět. Když přišel o hůlku, ztratil sám sebe. Na baru s hezkou holkou mohl zapomenout, i když jen na chvíli a jen před někým, ke komu neměl v úmyslu se vrátit. Divoké mládí vynucené smutkem nezůstalo bez následků. Když se po pádu režimu začal dávat dohromady, dělal to už jako nevědomý otec tří malých dětí.

Plamenné projevy utichly, zástupy odešly, jen mně se nechce domů, a tak sedím v trávě a snažím se napsat básničku. Vidím přicházet krásnou dívku. Je oděna celá do bílé, krok má volný a oči smutné. Pozdravím, ale neodpoví, jen se shovívavě usměje.

Dojde až ke kamennému kříži a zlehka ho pohladí, jako by mu chtěla říct, že on za nic nemůže. Proč takhle nepohladí mě? Na chvilku se zamyslím, a když se vrátím do reality, dívka je tatam.

Zmizela.

Verše mi nejdou, a tak vstávám a jdu konečně domů, abych si zabalil. Teď budu mít jiné povinnosti. Říše mě potřebuje!

Jejich jednotka byla slepencem všech možných bytostí. Většina z nich by dobrovolně nikdy nespolupracovala, možná jen upíři by se zapojili. Ale ta možnost jim nebyla dána. Magické bytosti nebyly pro Říši dost dobré. Vlastně byly nežádoucí. Karl měl štěstí, ale ostatní ne. V podstatě byli trestným praporem, všichni jeho souputníci prošli nějakým táborem. Nikdo z nich o tom nemluvil. Ani rusalky, ani vlkodlaci, dokonce ani ti upíři. A vlastně nemuseli, prožité utrpení se odráželo v jejich očích, v hlubokých vráskách ve tváři, v trhnutích, když se někdo prudce pohnul. Nikdo z nich o tom nemluvil. A múzy už nemluvily vůbec.