DMD č. 16 pro 16. 4. 2024. Téma: Defenestrace

První noční záchvat kašle trval necelých deset minut.
Druhou noc to bylo lepší. Jen pět minut, a usnout se povedlo během chvíle.
V noci na pondělí to bylo nejhorší. Hodinový záchvat a klid jen v pozici, ve které by si i jogín zlámal všechny kosti v těle.

Ráno u doktorky odběry krve a předepsaný kodein na noc, ať se vyspím.
A dnes v jedenáct telefonát. Už ve chvíli, kdy se na displeji objevilo jméno doktorky mi to bylo jasné.

Černý kašel, nová antibiotika a bohužel zákaz kodeinu, který se s nimi nesnese.
Stojím na balkoně, ječím a vyhazuji vztek oknem.

Ráno, jako mnohá předtím.
Polibek plný odhodlání. Dnes vše rozhodne.
Vykročí pevně tam, kde žije už celé roky. V ruce svírá klíč s odhodláním, že "jí" řekne, že jde od "ní", od té, která mu ochotně dává své mladé tělo
Ještě tři ulice.
Odhodlání slábne.
Jako mnohokrát.
Dnes ještě ne.
Vrací se.
Klíč háže do schránky. Jako mnohokrát dříve.
"Její" parfém odhodit nemůže
Odmyká.
Tam stojí ta, se kterou se oženil.
Nekřičí, nepláče.
"Zas jdeš od "ní"?"

"Odejdi."
Nechápe.
Ona otvírá okno.
"Nechtěj, abych vyhodila tebe i tvé věci."
Klíč je ve schránce.
Od "ní" jej nedostane.
Tak to řekla.

"Mločí oko pro krysí srst. Maria šla do ráje a havran pravil 'Nikdy víc!'"
"Kecáš!"
"Viděl jsem to na vlastní oči!"
"No to si mě zorej a vosej kvítkama!"
V éteru se rozezněl smích.
"Promiňte, pánofé..."
"Hansi! Zdravím!"
"Něco feselého?"
"No... víš o tom velitelství na zámečku?"
"Jistěše fím. Himmelherrgott, nechtěli byste tam něco...?"
"Tak to bude veselé i pro tebe."
"Ja?"
"Vzbouřili se jim tam vojáci. Nevím proč, natolik německy neumím. Vtrhli dovnitř a vyházeli velení z oken."
"Nu..."
"Počkej... velení dopadlo do sena. Takže vojáci je dovlekli na věž a vyhodili z půdy."
"Und?"
"Pod věží je hnojiště."

Hrubián zaútočil na Matěje. Ten úder vykryl a začal se s nepřítelem přetlačovat. V tom měl lapka velkou výhodu, protože byl mnohem silnější.
"A mám tě!" zařval, ale uvědomil si, že něco je špatně. Stál proti němu totiž jen jeden oponent, druhý se někam ztratil. Než se stihl ohlédnout, Ondřej mu podťal hrdlo ze slepého bodu, kam Hrubián kvůli obvazu na hlavě neviděl.
Ondřej s Matějem se jako jeden muž otočili a vyběhli varovat ostatní do tábora, následováni rozohněnými lapky.
***
Strhla se mela. Každý s někým šermoval, vzrostlí chlapi se prohazovali plachtami stanů, jako by to byla okna. Boj vrcholil.

Do kancelárie sa kolegyňa vrátila so slušne oblečeným pánom. Napriek hrdému postoju pôsobil, akoby si poňho mala prísť zubatá. Muž bez slova rozložil papier. Posunul si okuliare na nose a začal čítať. Jednalo sa o odvolanie voči rozhodnutiu. Zvyšoval hlas až kričal. Očervenel v tvári a dôrazne ťukal na papier. Kolegyňa sa ho márne snažila upokojiť. Už nebolo možné sa sústrediť na prácu. Čo spraviť, ak by nebodaj zaútočil? Dočítal a stíchol s pohľadom upreným na okno.
„Na akom sme poschodí?“ zamyslel sa.
„Na treťom.“
„Bolo by potrebné vás všetkých povyhadzovať z okien po vzore pražskej defenestrácie, vy prašivé suky!“

"Jseš zamčenej, nemůžeš utýct, takže naval prachy."
"Tahle klinika má profi bezpečnostní systém, je lepší než lidská ostraha. Přes vrátnici si prolezl, ale jeden špatný pohyb a do minuty tu jsou benga. Jsou hned vedle."
"Žádny benga! Naval prachy nebo tě střelim."
Uíuíuíuí!
"Zmáčkl jsem alarm, ale máš štěstí, že benga jsou bohužel v terénu a nemohou přijet. My si ale poradíme. Sestři, kabelku!"
"Au!"
"Jsme v přízemí, takže defenestrace! Pod oknem jsou popelnice, to nedopadneš nejhůř."
"Policie, stůj!" zařvali policisté zbytečně, protože ten chlap už ležel.
Na policii jsme skončili oba. Já dostal pochvalu, on předvolání k soudnímu procesu.

"Když náš plán nevyjde, tak Legolas prostě vyleze nahoru na věž a shodí to velké oko dolů," zavtipkoval Gimli.
"Už jsem říkal vícekrát, to ohnivé oko je pouze manifestace jeho vůle," povzdechl Gandalf. "Sauron má materiální tělo, které dlí ve věži."
"Tím lépe! Bude se snadněji defenestrovat*!" zvolal Legolas. "Gandalfe, ty sám si říkal, že Balrog neměl křídla a Sauron je ze stejného zla."
"Lítaj akorát nazgúlové na těch potvorách. Proto jsi taky zamítnul orlí letku, Gandalfe!"
"Pánové... že vy jste požili příliš dýmkového koření od hobitů?"
Trpaslík i elf se zahihňali. "A co třeba hodit prsten do hory katapultem?"

,,Můžeš mi vysvětlit, kdo jsi?“
,,Já jsem ty, jen o něco starší a snad i chytřejší.“ Naparovala se liška.
,,Chytřejší, to tak.“ Uchychtla se liška, ale o něco mladší, než druhá.
,,Vidím, že to tu moc nezvládáš.“ Pokukovala po okolí
,,No…je to složitý člověk.“
,,Jen tomu nerozumíš, jsi ještě malá, nech to na starších.“ Odfrkla a žďuchla do té druhé.
,,Někdy je mě potřeba, mít duši dítěte. Pak je život o něco hezčí.“
,,To tak…zvládnu to bez TEBE.“ Odfrkla, chytla své mladší ven a vyhodila ven z oka (okna do duše).
V každém je malé dítě, až na pár výjimek.

"Já toho kokota zabiju," hudral Saša, zatímco vybíral ze záhonů vajgly a kostičky lega. "Co to je za nápad, vyhazovat věci z oken?"
"Tohle ještě nic neni," uklidňoval ho Ivan. "Jednou se ožral u nás a vyházel z balkonu flašky od chlastu. Celý dopoledne jsem sbíral střepy z trávníku. Když jsem mu řek, že je debil, smál se a říkal, že s matkou v Ostravě vyhazujou věci z oken úplně běžně."
"Ty vole, ještě jednou něco takovýho udělá a vyhodím z okna jeho."
Ivan obhlédl Sašův domek a povzdechl si: "Škoda že už nebydlíte na Jižáku v tom dvanáctým patře."

„Eddie, klid… nádech, výdech.“ Peterova slova zanikala v hukotu větru.
„Jak se mám uklidnit? Mám prý spáchat defenestraci i se svými články. Řekl to před celou redakční radou! Byl jsi u toho!“
„A ty jdeš radši na bungee jumping bez jištění,“ povzdechl si. „Heleď, vím, že chceš zjistit, kam až sahají Venomovy schopnosti, ale tohle není úplně promyšlenej nápad.“
„Nenechá mě umřít, Petere. Nikdo jinej by s ním nevydržel.“
„Nikdo jinej by nevydržel ty jeho kecy,“ neodpustil si Parker. „Dobře, skočíš. Já taky, srovnám rychlost, kdyby…“ nedořekl.
„Tak jo.“ Eddie udělal krok do prázdna. Skočil z Empire State Building.
„Ááááá.“