DMD č. 16 pro 16. 4. 2024. Téma: Defenestrace

„Snad mě nechcete vyhodit z okna?“ vyjekl Lockwell. Viktor ho držel za šosy kabátu z otevřeného okna nad 130 patry prázdna.
„Další oběť, stejně by vás dostali, ne, tak co ten povyk?“ poznamenala suše Edith.
„Kde se ve vás bere tolik cynismu?“ zaúpěl dříve ctihodný senátor. Teď z jeho cti už příliš nezbývalo.
„To mi povězte vy,“ opáčila. „Co tím Andragenové sledují? Proč se podílíte na vyhubení lidstva?“
„Ne-nemyslel jsem, že to berou tak doslova…“ zajektal zuby Lockwell.
„Prahnul jste po moci,“ zavrčel Viktor a ještě ho trochu popostrčil do chladného nočního vzduchu.
„Ano… ale asi vím, jak to napravit.“

Šéfovi se viditelně ulevilo. Cestou do výslechovky šeptal Rudovi: „Fakt jste mě zachránil, už to vypadalo, že mě ze vzteku vyhodí z okna.“
„Vlastně to byl spíš Ferda Palounek, vytelefonoval tu daktylku,“ upřesňoval Ruda stejně potichu.

Ferda je zadržel: „Tady jsem vám na Aleše nachystal nějaký podklady. Seděl za krádež, ve fabrice stopil nějaký náhradní díly. Žádný násilí u toho nebylo. Pustili ho na podmínku za dobrý chování.“

Podal složku šéfovi.

„A jestli jdete na výslech ve třech,“ (vypadalo to, že papaláš se taky chystá) „tak bych vyrazil obejít hospody, co tam prej byli ti manželé Havlíkovi.“

Šéf souhlasně kývl.

„Dopravní zácpa na okresce?“ Roman zabubnuje prsty do volantu. „Koukni na to.“
Vytáhnu mobil z držáku a rozkliknu ikonky v aplikaci. „Autonehoda… převrácený náklaďák na silnici.“
„Radši to projedu jinudy. Nelekni se.“
Svět se zahoupe. Barvy jsou nějak jiné. Zůstala silnice. Auta ne. Sabina vzadu ani nezvedne hlavu od notebooku. Roman dupne na plyn. Projedeme křižovatkou. Když jsme mimo dohled, Roman vrátí auto zpátky do normálního světa.
„Jen převrácený náklaďák,“ řekne.
„Ty vidíš obě dimenze naráz?“
„Ano. Vidím všechno.“ Popadne okousané jablko odložené na palubní desce a vztekle jím mrští z okna. „Já ty zatracený dlaždice v zrcadlové dimenzi poznal.“

„Co se vlastně stalo?“ zajímalo Harryho, kterému pod rukama přistál ošklivě dolámaný chlapík.
Jeho žena stála vedle lůžka a působila neobyčejně rozrušeně. Celá se třásla, přerývaně dýchala a obličejové svaly jí škubaly.
„Říkala jsem mu, že jestli to přepne zpátky na tu uječenou couru Warbeckovou, tak tu televizi vyhodím z okna!“
„Ze zranění vašeho manžela usuzuji, že to, co letělo z okna, nakonec nebyla jenom televize, paní Pritchardová.“
„Vyrval ji ze zásuvky a řval, že jen přes jeho mrtvolu! Budiž. Já jsem poslušná žena.“
„Samozřejmě… Deniso?“
„Ano, doktore Pottere?“
„Pro pána ortopedickou konzultaci, pro dámu trojku lorazepamu a zavolejte policii.“

Dva muži nejdříve obešli klubovnu lesem. Chvíli ji pozorovali, přitom si ubalili a vykouřili cigaretu. Následně se přes sad připlížili ke kurníku. Většího zaujalo okno v jeho západní stěně. Po krátké poradě vylezl menší většímu na ramena a pokusil se jím protáhnout.
Když byl z necelé poloviny uvnitř, ztratil jeho kumpán nečekaně z neznámého důvodu rovnováhu, následkem čehož oba spadli do hustého šípkového trní.
Zpátky k cestě utíkali vysokou rychlostí nejkratší možnou cestou.

"Neznámý důvod mi spí na svetru," okomentoval moji dedukci předseda. "Volali z Veterinární správy. Nějaký anonym nás obvinil z ilegálního a nezabezpečeného chovu melanické formy levharta skvrnitého."

"Co je defenestrace?"
"Násilné prohození oknem..."
"Počkej, vážně, já myslel, že se jedná o nějakou historicko politickou blbost."
"Ne, opravdu, prohození oknem."
"Hmm... takže když někoho prohodím oknem, tak mohu říct, že defenestruju?"
"Ano."
"A co když se někdo bude jmenovat Okno. Pokud jím někoho prohodím, je to stále defenestrace?"
"Cože?"
"V podstatě jednoho člověka prohodíš druhým, ale ten jeden se bude jmenovat Okno, jde tuto skutečnost pojmenovat jako defenestraci?"
"Kdes na to přišel?"
"Fajn, a musí mít okno sklo, abych dostal defenestraci?"
"Teoreticky nemusí..."
"A co když někoho prohodím náhodným otvorem, který bude vypadat jako okno, počítá se to?"

"Odprodej veškeré výpočetní techniky byl nezbytnou reakcí na nedávné krácení rozpočtu ČSÚ," radoval se vedoucí Odboru financování a rozpočtu Matyáš Kocour.
"Stejně jsem ty krámy nikdy neměl rád."
Nákladová optimalizace je také spojena s přechodem z MS Windows na Android (v posledním IT systému ČSÚ, jímž je služební mobil tiskového mluvčího ČSÚ Jiřího Klokoně).
"To, co se nepodařilo třeba německému Mnichovu, tedy zbavit se Windows, jsme my dokázali bez potíží, krom drobné nevýhody, že už vůbec neděláme svoji práci," uvedl Klokoň.
"Vyhodili jsme mrkvosoftí okna, hurá, přidala se místopředsedkyně ČSÚ Háta Ospalá. "A tím jsme zopakovali pěkný český zvyk, defenestraci."

Mistr vešel jako bouřkový mrak.
Snažili se tehdy všichni – marně. Mistrovi lezly oči z důlků, brunátná tvář hněvem nabývala černošských rysů. Třída se přikrčila v očekávání býčího řevu. Oprávněně.
Collinsová se rozklepala, Cook předstíral, že hledá zapadlou kalafunu, dokonce i instrumentace Mistrova oblíbence Stratthota skončila na cáry a vyhozená z okna. Následovalo ji pero, kalamář a křída. Až když třímal v ruce housle, zarazil se Mistr, otočil na podpatku a beze slova odešel.

Odpoledne ho potkal v Central parku, krmil holuby. Pokývl na pozdrav, nabídl mu ajbišku. V temných očích místo hněvu smíření, prosba o odpuštění a nekonečný hluboký žal.

Teorií defenestrací se zabývá Jára Cimrman ve studii Fensterpolitik. Podrobně ukazuje, že ne každé vyhození z okna je defenestrace.

Když Josef prohodí oknem flašku koňaku, není to defenestrace, ale škoda.
K defenestraci je potřeba vyhodit osobu.

Když prohodí oknem Fanouše, není to defenestrace, ale hospodská rvačka.
Je potřeba vyhodit osobu významnou.

Když vyhodí z okna ministra zahraničí, není to defenestrace, ale nešťastná náhoda (pokud se podaří zamést stopy) nebo sebevražda (pokud se to nepodaří).
Je nutné defenestrovat veřejně nebo se aspoň k činu přiznat.

Konečně: jisté osoby vyhodit není defenestrace, ale marnost.
Když je vyhodíš oknem, nesmí se vrátit dveřmi.

Jsou chvíle, kdy se cestující v tramvaji cítí jako sardinky v konzervě. (Často jsou tak i cítit.) Ranní a odpolední špičky, kulturní akce na Výstavišti, zápasy na Letné nebo v Ďolíčku, školní výlety, asijští turisté, kteří pravidelně obsazují pouze jeden článek vozu. („Ta tramvaj má totiž jenom jedny dveře!“)
Přestože pro tyto situace užíváme frázi „vypadávají nám z okýnek“, v 15Téčku nehrozí, že by někdo vypadl. (Okýnkem se protáhne sotva pár molekul vzduchu.)
Jediné, co přece jen občas vypadne, je děcko. Když maminka jako první vystrčí ze dveří přední kolečka kočárku a ty zapadnou do mezery mezi tramvají a ostrůvkem.