DMD č. 16 pro 16. 4. 2024. Téma: Defenestrace

Hlínu prorazila ruka. Ábel se prodral ven z hrobu, do kterého ho Kain pohřbil. Tentokrát ho praštil do hlavy čajovou konvicí poté, co si Ábel troufl prohlásit, že preferuje kávu.

"Ahoj, Irvingu!" zahlaholil Ábel. Maličký zlatý gargoyle poskakoval okolo a pištěl.

"Ne, neboj se, Kain to nemyslí zle, jen je prostě cholerický, Irvingu," mumlal Ábel, zatímco se vrátil do domu.

"Ten gargoyle... se jmenuje Goldie!" zavrčel Kain.

"Ale..." Ábel zvažoval, jak ho jeho bratr popraví tentokrát.

Záhy to zjistil, když ho Kain prohodil oknem... zavřeným.

"Kdo by si pomyslel, že defenestrace funguje lépe než konvice," pohladil Kain gargoyla po hlavě.

Ještě nikdy nebyl v kanceláři ředitele – se sboristy se jednalo na jevišti. Zájem o dekor ale Konstantina brzy přešel. Někdo na něj poslal udání.
„Kdybych věřil jen polovině toho, co se tu píše, mladý muži, musel bych vás vlastníma rukama vyprovodit tady tím oknem.“
„Ale nevěříte tomu?“ Těžko hledal slova. Nejraději by začal s plamennou obhajobou, ale dovedl jen zakoktat.
„Na tom nezáleží. Kdyby se rozkřiklo, že tu zaměstnáváme někoho jako vy… Nemůžete poškozovat naše dobré jméno. Tedy sbohem.“
Ven vyšel jako omámený. Musela to být Karoline. Ale ředitel řekl „mladý muži“… Proč by si místo opravdového tajemství vymýšlela lži?

Jeho kočka se vrátila z lovu s oholeným ocasem. Argusovi na čele vzteky naskočila žilka. Měl chuť lumpa, který to provedl, prohodit oknem.
„Kdopak vám to udělal, paní Norrisová?!“
Posteskl si nad středověkým mučením. Tehdy bylo ještě v pořádku věšet studenty za palce u nohou nebo je spráskat bičem. Dnes byly metody trestů naprosto žalostné.
Však on to tak nenechá. Vrátí se do sklepení, kde na něj čeká hřejivá náruč Severuse Snapea, najdou spolu viníka a vymyslí, jaký nepříjemný postih ten holomek schytá.
Jeho profesor mu vždycky uměl spravit náladu, neboť ta úžasná kreativní mysl dokázala řádně ztrestat nejednoho výlupka.

Azirafal: (čte noviny) To je přece hrozné, co se v tom Československu děje.
Crowley: (sedí zkroucený jako paragraf a pozoruje neposlušný pramínek Azirafalových vlasů) Hm?
Azirafal: Měli bychom jim pomoct nastolit takový ten jiný režim, jak se to… (vzpomene si a rozzáří se) demokracie!
Crowley: (vyděšeně) Cože, ty bys chtěl celý stát vyhodit z okna? Režim se přece jmenuje degradace.
Azirafal: Aha, já myslel, že degradace je když voják uteče z armády. I když to je vlastně asi defenestrace.
Crowley: Ano! (sebevědomě, učeně) Ale nepleť si to s ponížením, to je dezerce!
Azirafal: (Zasněně) Dezerce… to bych si dal, dezert.

Nacházeli se opět na Hradě, skoro na témže místě jako tehdy před třemi lety. Jen o patro výš.
Tehdy vynesli v kanceláři ortel a odsouzence vyhodili z okna.
(Nebylo to dost vysoko? Kdož ví.)
Nyní měli sami vyslechnout ortel.
A nepochybovali, co je čeká.
Nicméně po prvním rozsudku smrti následovalo oznámení, že Jeho Císařská Milost uděluje provinilci milost. Vilém z Lobkovic jistě mohl děkovat především svým strýcům.
Další jména, opět milost. Vysvitla naděje...
Došlo na Jáchyma Ondřeje Šlika. Strašlivý rozsudek, utětí ruky, čtvrcení.
Znovu zazněla slova o milosti…
…pouze bude sťat mečem, ruka uťata.
Naděje pohasly. Ostatní už smrti neujdou.

Hodiny v pracovně odbíjely zcela nekřesťanský čas, ale kardinál ještě pracoval.
Možná to opravdu přeháním, pomyslel si ve chvíli, kdy do místnosti vstoupil přelud.
Brýle s černými skly, vlasy se žlutými a fialovými pramínky, na zádech podivná kovová kytara.
Richelieu zamyšleně přikývl, serval ze závěsů šňůru a začal se přivazovat k židli.
„Mám halucinace. Otrava? Každou chvíli se tu mohou objevit zpívající houby a poradit mi, ať vyskočím z okna. Defenestrace je sice v dnešní době populární, ale nemusím tu snad dělat všechno sám!“
„Takže si se mnou to botrytické víno z Rasteau nedáš?“ zeptal se John Broderick bývalého kolegy.

„Hele, Benny, a poletíš z okna.“
„Cože, prosím?“
„No chceme nějak završit váš souboj. Přemýšlíme s Jackiem jak to udělat. Pořádně stylově, jak si tvoje postava zaslouží. Praští tě... nebo tě nakopne tak silně, že proletíš skrz zavřený okno...,“ nařizuje Sammo, jako by se nechumelilo.
Benny zíra s naprostým úžasem, jak daleko jsou tihle šílenci z Hong Kongu schopni zajít.
„Vy po mně chcete, aby mě Jackie držel za nohy, zatímco já budu viset z okna jen tak bez jištění?“
„Přesně tak.“
„Tak jo, já vám teda vylítnu skrz okno, ale jedině, když mě budou držet dva zajištěný popruhy, entendéis?!"

"Byla pohodlná," pohlédl na hromadu třísek.
"Zasloužená defenestrace," odsekla tónem napovídajícím, že může být rád, že posteli nedělal doprovod.
"Teď přijdu na řadu já?"
Neměl rád čtení myšlenek, ale netušil, jak často čte on ty její. Naštěstí.
"Yen."
"Mohli bychom opravit ten most."
"Odkdy ti tu na tom záleží?" zvedl obočí.
"Mně ne," řekla tiše.

*

"Pověsil jsem ten obraz do tvé ložnice," řekl mimochodem.
Zarazila se.
"Do mojí..."
"Máš tam velké okno. Víc světla na čtení. Klidně z něj něco vyhoď."
"Mám k tomu důvod?"
"Ne. Nebyl to nejlepší vtip. Asi se půjdu defenestrovat sám."
Překvapeně zjistil, že se rozesmála.

Ostří kříslo o kámen, až skončím, budu ho muset nabrousit. Teď prostě kopu. Musím Ji dostat ven.
Zvyšuju tempo, hlína létá kolem. Už je skoro venku, když se kopeček hlíny sesune zpátky do vykopané jámy. Zaskučím, ale nepřestávám pracovat.
V temnícím soumraku Ji táhnu domů. Musím Jí věnovat péči, aby se vzpamatovala.
PROBOHA! Ve světle lampy si konečně uvědomuju, že to není Ona. Co dělat?
V záchvatu zděšení Ho vyhazuju oknem. Zavřeným.
Takže zítra musím ještě za sklenářem.

Šel zahradník do zahrady s motykou.
Vykopal tam rozmarýnu velikou.
Nebyla to rozmarýna byl to křen.
Vyhodil ho zahradníček z okna ven.

„Žandári, žandári!“ Klučina popadal dech.
Vesnicí klusalo pět četníků. A civil. Toto nebyla běžná razie, hledání pašovaného zboží.
Zbraně mířily do oken, zabalené v ubrusech. Pod okenicemi je brali výrostci. Mizely v chlívech, sušárnách a kurnících. Schopnosti dětí bývají nedoceněné.

„Máme ohlásený prípad vraždy!“
Místností zašumělo. (Před Bohem a četníky možno zopakovat pouze slovo: Bôbari!)
Za strážníky se ozval Katin bratr. „Majú povolenie k exhumácii Katkinho tela!“
Dřív než kdokoliv, zařval starý Bencúr: „Zmiznite! Inak vás vyrazíme oknom! Našej zeme sa nedotknete!“
Četníci mívají odjištěné zbraně.

Drobný chlapeček zapomněl, koho vězní v podzemní sýpce. Pod třetí schod zasunul pušku. Nezamkl.