DMD č. 16 pro 16. 4. 2024. Téma: Defenestrace

Ráno, jako mnohá předtím.
Polibek plný odhodlání. Dnes vše rozhodne.
Vykročí pevně tam, kde žije už celé roky. V ruce svírá klíč s odhodláním, že "jí" řekne, že jde od "ní", od té, která mu ochotně dává své mladé tělo
Ještě tři ulice.
Odhodlání slábne.
Jako mnohokrát.
Dnes ještě ne.
Vrací se.
Klíč háže do schránky. Jako mnohokrát dříve.
"Její" parfém odhodit nemůže
Odmyká.
Tam stojí ta, se kterou se oženil.
Nekřičí, nepláče.
"Zas jdeš od "ní"?"

"Odejdi."
Nechápe.
Ona otvírá okno.
"Nechtěj, abych vyhodila tebe i tvé věci."
Klíč je ve schránce.
Od "ní" jej nedostane.
Tak to řekla.

Hrubián zaútočil na Matěje. Ten úder vykryl a začal se s nepřítelem přetlačovat. V tom měl lapka velkou výhodu, protože byl mnohem silnější.
"A mám tě!" zařval, ale uvědomil si, že něco je špatně. Stál proti němu totiž jen jeden oponent, druhý se někam ztratil. Než se stihl ohlédnout, Ondřej mu podťal hrdlo ze slepého bodu, kam Hrubián kvůli obvazu na hlavě neviděl.
Ondřej s Matějem se jako jeden muž otočili a vyběhli varovat ostatní do tábora, následováni rozohněnými lapky.
***
Strhla se mela. Každý s někým šermoval, vzrostlí chlapi se prohazovali plachtami stanů, jako by to byla okna. Boj vrcholil.

"Jseš zamčenej, nemůžeš utýct, takže naval prachy."
"Tahle klinika má profi bezpečnostní systém, je lepší než lidská ostraha. Přes vrátnici si prolezl, ale jeden špatný pohyb a do minuty tu jsou benga. Jsou hned vedle."
"Žádny benga! Naval prachy nebo tě střelim."
Uíuíuíuí!
"Zmáčkl jsem alarm, ale máš štěstí, že benga jsou bohužel v terénu a nemohou přijet. My si ale poradíme. Sestři, kabelku!"
"Au!"
"Jsme v přízemí, takže defenestrace! Pod oknem jsou popelnice, to nedopadneš nejhůř."
"Policie, stůj!" zařvali policisté zbytečně, protože ten chlap už ležel.
Na policii jsme skončili oba. Já dostal pochvalu, on předvolání k soudnímu procesu.

,,Můžeš mi vysvětlit, kdo jsi?“
,,Já jsem ty, jen o něco starší a snad i chytřejší.“ Naparovala se liška.
,,Chytřejší, to tak.“ Uchychtla se liška, ale o něco mladší, než druhá.
,,Vidím, že to tu moc nezvládáš.“ Pokukovala po okolí
,,No…je to složitý člověk.“
,,Jen tomu nerozumíš, jsi ještě malá, nech to na starších.“ Odfrkla a žďuchla do té druhé.
,,Někdy je mě potřeba, mít duši dítěte. Pak je život o něco hezčí.“
,,To tak…zvládnu to bez TEBE.“ Odfrkla, chytla své mladší ven a vyhodila ven z oka (okna do duše).
V každém je malé dítě, až na pár výjimek.

„Eddie, klid… nádech, výdech.“ Peterova slova zanikala v hukotu větru.
„Jak se mám uklidnit? Mám prý spáchat defenestraci i se svými články. Řekl to před celou redakční radou! Byl jsi u toho!“
„A ty jdeš radši na bungee jumping bez jištění,“ povzdechl si. „Heleď, vím, že chceš zjistit, kam až sahají Venomovy schopnosti, ale tohle není úplně promyšlenej nápad.“
„Nenechá mě umřít, Petere. Nikdo jinej by s ním nevydržel.“
„Nikdo jinej by nevydržel ty jeho kecy,“ neodpustil si Parker. „Dobře, skočíš. Já taky, srovnám rychlost, kdyby…“ nedořekl.
„Tak jo.“ Eddie udělal krok do prázdna. Skočil z Empire State Building.
„Ááááá.“

Ochotnické divadlo v lokálním muzeu. Nejlepší věc na světě.
Připadlo mi sehrát Bořitu z Martinic, který poté, co přežil vlastní defenestraci, vyhledal úkryt v domě jisté místní měšťanky. Prý.
Mám na sobě kostým domácí výroby (odložené závěsy, přešité montérky, krajková košile po obrovi, v přítmí refektáře se to snese), a deklamuju hordě nadšených návštěvníků.
Jsem právě uprostřed svého defenestračního monologu, když mi vypadne text. Ale úplně.
Mávám šavlí, a pomalu jako debil opakuji:
"Padal jsem z okna vysokého, dopadl však..."
Mozek se právě taky defenestroval. Diváci se pochichtávají, neb tuší. Já nikoli.
Z hlediště se ozve nadšené dětské: "DO HOVEN!"

HARRY: I’m really looking forward to this year. It’s gonna be totally awesome. Umbridge is gone, Voldemort is dead…

RON: Dumbledore is dead, Harry’s parents are dead…

HERMIONE: Hush, Ron! It’s not so bad. There’re still so many people alive! We’re alive, Neville is alive, Ginny is alive…

RON: Stupid little sister!

HERMIONE: Sirius is alive…

HARRY: Cedric is not.

RON: Oh, I hate that guy. So annoying! You throw him out the door, he comes back throw the window. You throw him out the window, and he's still bothering you after he's dead!

DRACO: Did someone say Draco Malfoy?

Revoluce!
Slovo, které měl posledních pět let na rtech snad každý, kdo mluvil dost nahlas, ale dnes Josef poprvé revoluci cítil. Cítil všechnu vášeň vzešlou z hněvu, dlouhodobé bezmoci a rozdmýchanou pocitem, že se něco děje a že lidé kolem jsou toho součástí.
Kolem sebe viděl lidi, co se ještě včera oslovovali soudruhu. Jakmile bude místo, jednu jim vrazí.
Vplul spolu s masou proletářů do budovy úřadu ověšené hesly, kterým nikdo nevěří..
Podrážka dělnické třídy otevřela dveře a Josefovi se v rukou ocitla busta Gottwalda.
"Škoda, že to není Zápotocký, líp by se držel," pomyslel si a rozbil prezidentem okno.

Zvířátka si v lese postavila parádní kadibudku s okénkem a dveřmi. Druhý den zjistí, že je u hajzlíku vyražený okno, tak svolají schůzi za účelem zjištění pachatele.
„Já bych o tom něco věděl,“ přihlásil se zajíc. „Jdu takhle kolem novýho záchoda a slyším divný funění. Tak chci kouknout, co se děje a v tom se rozlítnou dveře, chytne mě medvěd, vytře si se mnou prdel a vyhodí mě zavřeným oknem.“
Všichni se po sobě kouknou, ale medvěd je silák, tak ho nechají na pokoji. Druhý den jsou u hajzlíku vyražený dveře, tak svolají opět schůzi.
„Já bych o tom něco věděla,“ přihlásí se liška. „Jdu takhle kolem našeho záchodku a slyším divný funění. Jdu blíž, vtom se rozlítly dveře, popad mě medvěd, vytřel si se mnou prdel a prohodil mě dveřma.“
Všichni se zase po sobě naštvaně kouknou, ale přece jenom medvěda nechají na pokoji. Třetí den kadibudka není. Všude po okolí jsou třísky z prken, střecha se kymácí napíchnutá na nejvyšší borovici a zbytek okna je nalezen půl kilometru daleko.
Svolají tedy třetí schůzi. „No, tak tohle je už učiněný vandalství, kdo o tom něco ví?!“
Chvíli je ticho… „Nó, já bych o tom něco věděl,“ přihlásí se ježek…

1890, 1941 Londýn

Sir Julian se nikdy nemýlil. Burza, objevy, lidská úmrtí, to vše předpovídal s jistotou, která děsila. Trvalo jen pár měsíců, než se našli prví, kteří ho začali bezmezně uctívat. Brzy pochopili, že je Bohem seslaný prorok. Anděl. Vizionář.
Kult, který vznikl sítí milujících lidí, brzy přerostl svého tvůrce a ten se stal jenom obětí jejich objetí. Věci se daly jinou cestou. Čas se ohýbal, jak Julian pískal, ale už to byla falešná písnička.
Lidé na jeho rozkaz páchali sebevraždy, vyskakovali z oken, vyhazovali z oken jiné, montovali bomby.
Ale ani Julian, ani malý ztracený Elias tentokrát nebyl milován.

„S tou neschopností palácových stráží by se mělo něco udělat,“ pomyslel si Važuzel, když ho horda po zuby ozbrojených útočníků odhodila pod lavici v předsálí.
Když se mu podařilo vstát, zatnul zuby a přes otřes mozku se vrhnul ke stolu pro skrytou dýku. Rozrazil dveře Oválné pracovny a probodl atentátníka, který se mu snažil bránit ve vstupu.
„Musím uznat, že ty naše lekce sebeobrany nebyly úplně k zahození, Vaše lordstvo,“ řekl udýchaně a překročil sadu mrtvol.
Lord Vetinari, stojící na vnitřním parapetu otevřeného okna, podřízl hrdlo poslednímu útočníkovi a kývl.
„Ty vaše sítě proti hmyzu také nebyly úplně hloupý nápad.“

Řev ze zahrady vylákal Doktora s Donnou ven. Nebylo těžké najít původce - světlovlasý Master visel hlavou dolů z okna, zatímco ho ti druzí dva drželi za nohy.
"Okamžitě ho pusťte!" rozkázala Donna.
"Ne, nepouštět!" vykřikl zděšeně Doktor a podíval se na ni. Pokrčila rameny.
"Chtěl vědět, co by se stalo, kdyby některý z nás umřel," vysvětloval Master.
"Nemusíte to hned zkoušel, okamžitě ho vytáhněte nahoru!"
"Nebo co?" Missy si dala ruce v bok a Masterův jekot zintenzivnil. Rychle opět chytla jeho nohu. "Promiň."
"Nedostanete večeři?" zkusil Doktor.
"Nebudou pohádky?" navrhla trest Donna.
"Není nám osm!" obořil se ten hlavou dolů.

Dokud ještě zvládneme si utřít zadnici,
není třeba v prdu vidět řídkou stolici.

Jestli můžem, byť o hovně, s někým blízkým žvanit,
užívejme, nenechme se žádným slovem ranit.

Dokud ještě samostatně vyměšovat zvládnem,
radujme se z maličkostí, neboť smíchem mládnem.

Prachy, to je matika co počítat se musí,
někdy s holou prdelí žít může mít své plusy.

Dokud ještě do řiti nás neposlali nejbližší,
pokaždé se najde někdo, kdo zoufalství utiší.

I když holub zanechá ti pozdrav na hlavě,
každý den je malý důvod k velké oslavě.

V předpovědi slunečno a přesto cestou zmoknem?
Třeba aspoň povyrosteš, starosti hoď oknem.

Po rekonstrukci chalupy je nutno všechna okna pořádně umýt. Jsou stará, kastlová, horní část vyklápěcí. Ta se myje nejhůř.
Stojím na parapetu, dcera mi podává vyždímané hadry.
Vyklopím, umyju zevnitř. Zaklopím, umyju zvenčí. Vyklopím, umyju zevnitř. Zaklopím, umyju zvenčí.
Nevšimnu si, že když dělníci dávali okna zpět, pořádně je neprošroubovali.
Najednou zjistím, že přední okno vyklouzlo z usazení. Držím ho v ruce, překlápí mě do zahrady. Představa, že spadnu do střepů, mě děsí. Z posledních sil odhazuju okno od sebe a skáču dolů.
Rána.
Zaječení. To dcera vevnitř zjistila, že jí zmizela matka.
Já přežila bez úhony. Okno bohužel ne.

Dokázali to. Padesát jedno procento. Consumatum est.
Někdo z markeťáků to předsedovi přeložil.
„Konzumismus jako, to je pro naše lidi, to použijtě!“
Tentokrát provedení nepodcenili. Základem je materializace. Hodně materiálů. My myslíme moderně. Návrat k tradičním hodnotám! Nenecháme si nařizovat od šjalenej báby z Bruselu, ako buděme vládnuť.
Nacpali se otráveným ovocem a vyrazili do akce.
Hnědí házeli z oken ministerstev statistiky, strategie a mezinárodní smlouvy. Následovali nepřizpůsobiví zaměstnanci.
Rudí obcházeli hromady a potěšeni chrochtali. Ve správný čas škrtli sirkou.
Z kouře vyvolali kostlivce, ze smradlavého dýmu uplácali ideje.
Podali si umolousané pazoury a roztančili se po pláni.
Konečné řešení.