DMD č. 30 pro 30. 4. 2024. Téma: ...a zbytek je historie

Na okraji Nebes, na nízké zídce, seděli andělé. Jeden oficiální, druhý spíše naturalizovaný na Zemi. Třetí padlý, leč s výjimkou, co se ďábelských alergií týče a čtvrtý, co nepadl, spíše se vycházkovým tempem snesl k zemi.
Odpoledne trávili různě. Například Uriáš udivoval a děsil Crowleyho tím, že si na ruku lil svěcenou vodu. Petronel zase poněkud závistivě otlapkával Azirafalova křídla...
Teď se dostali do vážné debaty, která by vyděsila nejednoho teologa a kněze.
"Takže... tys jim dal jabko," ujasňoval si to Uriáš.
"No... ono tak nějak spadlo."
"A ty oheň," dával dohromady fakta Petronel.
"Jo. Potom..."
"Potom už to známe."

„Dědo!“
„Pssst! Holčičko moje…“
„Toto mi teď říká Eino, pořád. Prý nikdy nevím, kdo poslouchá!“
Gerem měl v očích slzy.
„Toto, nikdy ti to nezapomenu.“
„Neděkuj, ještě nejste za hranicemi. Na řeku bych nešel. Budete tam jak kachny na rybníku.“
„Jak tedy?“
„Oklikou přes moře. S důvěryhodným kapitánem.“
„Vím, za kým jít.“
„Toto, prosím, půjdeš s námi? Do Království? Budeme bydlet ve městě, kde je palác! Budu chodit do školy a učit se u mága!“
„Ne. Pomůžu vám až k lodi a pak se vrátím do kovárny.
„Toto! Prosím!“
„Ne. Tohle je váš nový začátek. Já se vrátím ke svému.

Patrně největší zásluhu na sbližování mudlů a kouzelníků měl ministr Draco Lucius Malfoy. To z jeho podnětu byl uspořádán Festival mudlovské kultury, na kterém přednesl slavnou řeč o sblížení s mudly.

Znalci jeho života však nebyli překvapeni. Ti věděli, že se po válce s Tomem Rojvolem Raddlem aka Voldemortem, rozhodl prozkoumat mudlovský svět. Chtěl pochopit, proč se tolik schopných kouzelníků, včetně čistokrevných, postavilo na odpor.

Ne vždy se snaha ministra Malfoye setkala s pochopením. Vzpomeňme jen na aktivitu tak zvaných Voldemortových sirotků, ale on zdolal všechny překážky, jeho úsilí slavilo úspěch a první Festival mudlovské kultury navždy vstoupil do historie.

Nad opuštěnou planinou se táhnou cáry kouře.
Tam, kde stával mlýn na blatech, ještě dýmá hromada popela. Zvířený prach barví oblohu do kalné šedi, tu a tam rozbije těžké ticho zapraskání.
Ořešák u náhonu oheň ušetřil. V mohutném kmeni a polámaných větvích se skrytě sbírá míza. Na jaře po letech skomírání znova obrazí zelenými listy, teď, když se půda vyčistí a krajina kolem se znovu odváží nadechnout.
Ve větvích sedí havran, který nikdy nebyl chlapcem. Odletí svobodně, až bude chtít.
Mlýnská chasa tvrdě spí na rychtě v Černém Chlumu. Probudí se bez kouzel, bez zlých vzpomínek.
Bylo?
Nebylo?
Kdo ví…

Nad řekou divokou vrba se shýbá
po vlnách zpěněných vzpomínky plynou,
Blyštivé střípky všeho co bylo
jak vážky třpytivé nad hladinou.

Uhasly ohně, už popel jen zbývá,
než vítr ho roznese po okolí.
Ať budoucnost přinese smích nebo zklamání
loučit se starým kolikrát bolí.

Točíš se zády, k tomu co bylo,
poslední pohled, než vykročíš vpřed.
Od dneška k zítřku, od bylo k bude,
však před tebou leží snad celý svět.

Uhasly ohně, už popel jen zbývá,
než vítr ho rozfouká po strništi.
A pod křídly motýlů se budoucnost ukrývá
prchavá, tajemná, temná i blyštivá
nejistý příslib pro chvíle přístí.

Vše se schylovalo k rozuzlení katastrofy, ale chyběl poslední úkol.
Projednou se vypořádat s Androgeny. A nastolit novou rovnováhu ve společnosti.
Grace, André a jejich syn se stali tváří nových časů. Ukazovali lidem, že se bez výdobytků moderní technologie docela dobře obejdou.
Edith a Viktor nenechali jedinou nit suchou na spiknutí za účelem vyhladit lidstvo.
Gerard Lockwel po dohodě upadl v zapomnění. Na planetě ve vzdálené galaxii, kam ani vliv Androgenů nedosáhl. Perfektní příležitost…
Společnost ovládl chaos. Odhalil nerovnosti a mnohým vzal to dobré, co moderní technologie umožňovaly.
Ale chaos byl to, co lidem pomohlo hledat nové cesty a sblížení.

Bylo třeba zajistit, aby společenství přežilo zimu, čas nalovit, zpracovat, uložit zásoby, zkontrolovat kožešiny. Domluvit s šamany podzimní obřady. Naklonit si duchy předků…
A do toho se ta ženská bláznivá přiřítí s tím, že zpracovala lovcům králičí kožky, oni jí měli dát parohy ze sobů, místo toho dostala jelení. Řezbář držkuje, že nemá slíbenou mamutovinu, lovci si stěžují, že nedostali požadovaný pazourek, šaman chce nový buben.
Vezme hlavu do dlaní a rozum do hrsti, pak popadne losí lopatku a rydlo: Rovná čára pro mamutovinu, zkřížené čáry pro parohy, kolečko pro kůže…

Tak do světa vstoupilo účetnictví.
A už nikdy neodejde.

Příběh starý, jako svět sám. Archetypy, vyprávěné novými hlasy.
Dívka v nesnázích, rytíř na bílém koni. Ve skutečnosti prošedivělý a pěkně protivný. (Kromě toho, že to jsou oba.)
Poutník a cesta. Strastiplná, bolestná. Nebezpečí, které musí hlavní hrdina překonat, aby získal ruku své milované.
(Kromě toho, že on ji nemiluje.)
Něžné pohlazení, poslední pohled do různobarevných očí.
(Kromě toho, že on ji nevidí.)
Jejich cesty se rozdělují. Myslí na něj, pláče pro něj, touží po něm. Napíše mu dopis.
(Kromě toho, že on ho nepochopí.)
Jednou se znovu sejdou.
(Kromě toho, že ona bude umírat.)
Zbytek je historie.
(Nebo ne?)

"Kowalski, musím přiznat, že mě pěkně serete." Podíval se kapitán na Ellie.
I s Alexem stála před ním předpisově v pozoru v jeho kanceláři.
"Motáte se poblíž mafiánské pizzerie, unese vás magor, co si vás vyhlédne ve špitálu. Ještě, že se poblíž motá tady váš kámoš Alex, který si chce odpočinout od manželky a cpe se tam pizzou. A má to štěstí, že vás vyfotí před autem a ten zatracený vyhledávací program funguje a dokáže vás najít. Tomu nikdo nikdy neuvěří," povzdechl si kapitán.

"Máte jediné obrovské štěstí, že máme vraha Beccy. Zbytek je jen historie, praštěná, zvláštní, ale historie."

Horké thúrijské slunce zapadalo, když odložil popsaný svitek a zadíval se na hromádku těch ostatních. Bylo v nich všechno, od únosu Íó, Európy, Heleny, přes popis tvaru světa, řecké říše, detailní popis Egypta (tehdy nemohl tušit, že tahle část bude jediný zdroj informací po téměř dva a půl tisíce let, až do Champolliona). Ve zbytku svitků popisoval novější dobu, války s Peršany, psal o Republice, o Dareiovi, Xerxovi. Snažil se i o vyložení smyslu všeho lidského snažení, od počátků až do své současnosti.

Poslední kapitola byla o konečném vítězství. Bitva, která definitivně ukončila řecko-perské války, byla poslední tečkou jeho díla.