DMD č. 21. pro 21. 4. 2025. Téma: Hon na vejce

“Někde tu ještě bylo poslední vejce. A moje omelety chutnají prostě božsky!”

Vejce je tak temné, až září. Donese ho k lince.

“Zatraceně! Potvora jedna kluzká!”

Pokusí se vejce zachytit v letu, ale už je pozdě.

TŘESK!

Vejce dopadá na zem. Skořápka praská. TO uvnitř se rozprskne po podlaze. TO je extrémně husté a horké. Rozpínání je vyžene z kuchyně. Z terasy sledují jak TO začíná chladnout. Zvuk tvořících se atomových jader připomíná populární odrhovačku.

“Hmm, tak tohle nemá smysl uklízet dřív, než se v TOM začnou tvořit hvězdy. Myslím, že si na večeři zajdem radši na roh do nonstopu.”

Vratislav se Salvátorem a bratrem Pěvcem vyběhli před klášter, kde je uvítala hromada hořících došků a maskovaný muž. Hlavu mu zakrývala robustní přilba, v rukou třímal meč.
"Takhle se setkáte s mnichem, když nemáte povolení vstupu do kláštera," pronesl maskovaný muž temným hlasem, který ještě víc zkreslovala přilba. "Myslel jsem, že se k tobě, Pěvče, nedostanu. Už jsem si chtěl vyholit hlavu na vajíčko, jak to nosí většina mnichů, a vplížit se ti do cely, ale tohle je mnohem lepší nápad."
"Tobě přijde jako dobrý nápad vypálit klášter???" nakrkl se Vratislav.
"Lepší než si myslíš!" zachechtal se přilbák a zaútočil.

Vyšli jsme za úsvitu. Bandita měl zvláštní jiskru v očích, jakou jsem u něj viděl jen párkrát. "Dnes je den lovu,“ řekl. "hon vajec začíná.“
"Jaký vejce?“ nechápal jsem.
„Ta zlatá, samozřejmě. Vzácná, skoro mytická. Ten zkamenělý květ ze včera nám pomůže najít směr."
Zase se táhneme zvláštně zbarveným okolím, když tu najednou zakopnu o něco na zemi a rozplácnu se, jak široký, tak dlouhý.
"A hele, vajíčko." ozve se Bandita za mnou.
"Proč to musím bý pořád já?" Zeptám se poraženě.
"Jelikož křeček jen tak nezakopne o vejce větší než on sám."
To se musí nechat, občas má pravdu.

"Kapitáne, tento způsob trávení času je nelogický."

"Jde o pozemskou tradici, Spocku."

"Která nemá na vesmírné lodi opodstatnění." Spock s povytaženým obočím sledoval členy posádky pobíhající po jídelně, jak hledají ukrytá vejce.

Jen počkejte, až se dozvědí, že jsem je ve skutečnosti schoval na ošetřovně. McCoy z toho zešediví, uchechtl se Kirk.

"Co vás pobavilo, kapitáne?"

"Jenom to, že doktor McCoy s tebou zanedlouho bude souhlasit, že hon na vejce je bláznovství. Vy dva jste si tak podobní."

Spock mu věnoval vulkánsky vražedný pohled. Otevřel pusu, aby se ohradil. Kirk mu do ní vrazil čokoládové vejce.

"Kapitáne!"

"Šťastné Velikonoce, Spocku."

„Docela tíha,“ hekne Naty a položí sošku Hwame na zadní sedadla. „Jedeme! Profesor se přemístí později, prohlíží si sbírky, zkoumá zkamenělá vejce a plánuje výpravu za dalšími. Prý mohou být dračí.“
Frank zastaví až deset mil před naším městečkem. Předá mi řízení a sedne si vedle. Vypadá ustaraně.
„Portál je otevřený dlouho. Merlin ví, co mohlo projít.“
Vítr proti nám žene černej prach. Frank soustředěně mumlá tišící zaklínadla, na čele mu perlí pot.
Bizon ve mně varovně vykřikne.
Na vokraji města stojí v popelu kymácející se postavy jako živá bariéra.
„Z jakýho ďáblova vajíčka se zas vylíhlo tohle!“ zakleje Frank.

Jakmile vzal flétnu do ruky, měl pocit, že ožila. Ošoupané navlhlé dřevo se dychtivě zachvělo. Hudba se v něm vzepjala způsobem, jaký neznal.
Lekl se a flétnu pustil. Věděl, že nesmí hrát! Elin mu vysvětlil, že vojáci a spousta jejich… pomocníků… mají jakési zařízení, které snadno a na dálku detekuje cokoliv magického.
Touha však byla silnější. Znovu ji vzal a přiložil k ústům. A zase oddálil. Uvažoval. Byl březen. Ptáci kolem zpívali jak o život – bylo třeba hledat partnery a zakládat rodiny!
Mikael se pousmál. Vyzkouší flétnu a neporuší svůj slib.
Vzápětí se lesem neslo nové, zvláštně melodické kosí vábení…

Na lodi se počal šířit Vetřelec královský, a mariňáci plukovníka Rixeiraové dostali za úkol se o ně postarat.

Družstvo seržanta Verdathiho teď procházelo podpalubí a vyhledávalo nevylíhnutá vejce. Po chvíli pátrání objevili velké hnízdo a mariňáci se pustili do práce: sbírali vejce a ukládali je do speciálních boxů, které měly být potom odeslány do vetřelčí rezervace.

„Mhhhmmhmmhhh!“ přidušeně vykřikl jeden z mariňáků, když se mu na obličej přilepil čerstvě vylíhnutý vetřelec.

„Jerry, říkal jsem, že máte mít pořád nasazené obličejové štíty!“ vyčítal mu seržant Verdathi, zatímco mu vetřelce opatrně sundaval. „Zajdi si potom na ošetřovnu, ať ti ten zárodek vyndají.“

*Aktuální dění*

Muži na Kralupsku explodovalo vajíčko do obličeje poté, co se jej pokusil uvařit. Jedná se už o sedmdesátoudruhou oběť letošních Velikonoc. Zároveň jde o první případ, kdy bylo na vině vajíčko z domácích chovů. Zbytek incidentů mají na svědomí bažanti, divoké křepelky, koroptve a tetřevi. Vajíčka, která vybuchují při prudkých změnách teplot nebo při narušení skořápky, tito opeřenci schválně snášejí na vozovky a v blízkosti lidských obydlí.

Vědci mluví o největší přírodní revoluci v dějinách. Úřady varují před manipulací s vajíčky v jakékoliv formě.

Situace je nejkritičtější v Severní Americe, kde divocí krocani snášejí barikády kolem menších měst.

Obloha zešedla, větve se kývaly ve větru, na zem dopadly první kapky deště.
Vytáhla z kapsy příruční počítač, naskenovala strom, a když přístroj souhlasně cinknul, připnula k pasu lano a začala šplhat vzhůru, k otvoru v kmeni.
“Alice, tady centrála,” zabzučel komunikátor na její bundě.
“Slyším…”
“Hurikán Iniki je pět minut od tebe, musíš se vrátit.”
“Hmm…” Pod špičkami prstů ucítila skořápku, ale nemohla dosáhnout. Přimáčkla se blíž ke kmeni.
“Jestli utopíš stroj času, univerzita nám už nikdy žádný nepůjčí…”
“Minutku…”
“Alice!”
Konečně! Zastrčila vejce do kapsy batohu a seskočila.
“Zavolej zoo, ať připraví inkubátor. Kauaʻi ʻōʻō je už na cestě.”

Ledovou temnotou sibiřské planiny zazní zahoukání luxusního rychlíku. Hosté, většinou obchodníci ze západu, kteří vycítili příležitost v porevolučním chaosu, se shromáždili v salonu k pokeru. Přiopilý dědic francouzského obchodního domu do mě vrazí loktem.
“Odcházíte v nejlepším, mademoiselle?”
“Není mi nejlépe,” usměji se a pak už pokračuji chodbou do vagonu se zavazadly. Musí tam být! Naše tajná služba určitě obdržela zaručené informace…
Přehazuji kufry. Pokud je to pravda, pokud je poslední Fabergého vejce v tomto vlaku, pak jej musím najít!
“Naše cesty se opět setkávají,” ozve se mi za zády těžký německý přízvuk. “Tentokrát již nepláchnete. S vejcem nebo bez!”