DMD č. 21. pro 21. 4. 2025. Téma: Hon na vejce

„Vy jste docela tradiční křesťani, že?“

„Dá se to tak říct, já jsem doma s dětma, starám se o domácnost, každou neděli chodíme do kostela...“

„Jak taková křesťanská rodina slaví Velikonoce? To bude asi hodně náboženské, přece Ježíš vstal z mrtvých a tak.“

„Popravdě... ne tak docela.“

Zombifikaci proroka nahradil velký ušatý zajda, co po domě a po zahradě schovává čokoládová vejce. Jak je možné, že zrovna chundelatý zajíc snáší vejce a ještě ke všemu čokoládová? To je ten pravý boží zázrak.

„A co u vás? Jak slaví Velikonoce takoví ateisti?“

„Bijeme holky a chceme za to barvená slepičí vejce.“

Byla to jejich první mise.
A úspěšná - jak se přinejmenším dalo předpokládat podle lesku šupin v barvě bílého zlata tam vpředu pod skalním výklenkem. Dračice zvedla k přilétající skupině pohled a zatroubila na pozdrav. V pařátech svírala několik dračích vajec jako drahocenný poklad. Stvrzení dávné smlouvy. Dar Dračím jezdcům.
Pohled na oblé skořápky vajec vlil členům výpravy do žil nový život. Draci vystřelili vpřed a jejich Jezdci se zaradovali. První mise - přiletět, vyzvednout vejce, vrátit se na Vroengard. Snadné. Prakticky splněné.
Najednou se den změnil v noc a svět zahalil stín.
Rtuťový drak se snesl z oblohy jako okřídlená smrt.

Norman sebou mele, přerovnává si kabát, který mu slouží jako polštář a vůbec se nemůže uvelebit.
„Lež,“ zívne Calum.
„Mně se nechce spát.“
„Kuš.“
Zaváhání.
„Už vím. Povím ti pohádku. To by bylo, abys nezabral.“
„Není mi devět...“
„No uvidíme. Takže...“ Calum začne vyprávět tichým hlasem:
„Na ostrově uprostřed moře žil byl jeden mládenec. Jeho jediným majetkem byl provaz z koňských žíní. Na něm se spouštěl k hnízdům a vybíral vejce.
Měl vejce k snídani, k obědu, k večeři. Jedl vejce papuchalků, kormoránů, alek; vejce čistá i kropenatá, kulatá i oválná. A jednoho dne...“
Calum zívne.
Pokračovat nemusí.
Norman spí.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak. Nad pesničkou som sa ti zamyslel. Vieš, ako tu bol ten spevák, čo mňa za manažéra chcel.
- Veruže pamätám. A čože s ním?
- No ten spieva, že baran má len jedno, ale on, že má dve. A tak ti ma napadlo, že či má baran vážne iba jedno.
- Jarík môj, a to chceš ísť barana do lesa naháňať? Však už dobré dva roky sa nám tam schováva.
- Ja ani nie, ale predseda hovoril, že by viac pohybu potreboval, tak nech naháňa.

Nejdříve jen hrozně dlouhé čekání a drobná zklamání u každého dalšího testu. Rozhovory, vyšetření, fyzioterapie, vše bez řešitelné příčiny.
Vnitřní vyšetření. Bolestivé injekce, zblázněné hormony. Odběry, odběry, nekonečné odběry. Pořád sedět na té podělané koze. Embryotransfer. Těšit se a mít naději, že to třeba konečně vyjde.
Pak se konečně objeví dvě čárky. Tak jsou šťastní. Ultrazvuk na potvrzení. A pak ty známé bolesti. Krev. Zklamání. Ztráta.
Znova embryotransfer. Cyklus se opakuje. Embryí je málo, musí se opakovat odběr vajíček. Pak už to ani nezkouší s vlastními. Hledají dárce. Vajíčka, spermie. Postupně oba otupí, láska se vytrácí, naděje mizí. Jsou nešťastní.

"Soudruzi, američtí imperialisté a němečtí revanšisté nepřestávají chrastit zbraněmi. Chtějí rozbít věc socialismu. V posledních dnech se mezi nás vetřeli agenti cizí mocnosti. Pohybují se volně uvnitř perimetru tajného vládního krytu. Nelze je snadno odhalit. Pomocí zahraniční špionážněrozvědné techniky se dokáží zamaskovat tak, že se podobají komukoli z nás jako vejce vejci," odsekával vážným hlasem soudruh vedoucí ostrahy tajného vládního krytu.
"Ti agenti vypadají jako vejce?" zeptal se vyjeveně soudruh Studnička, člen závodní stráže ostrahy tajného vládního krytu, který moc neposlouchal.
"Jsou skutečně jako kukaččí vejce," odpověděl soudruh vedoucí, aniž si uvědomil důsledky.
"Hrrr na ně, začíná hon na vejce!"

Ožralý Vasil zírá k severnímu obzoru. Dřív – na ruské frontě. Kamarádi za ním jednou přišli – pojď, uvidíš polární záři. Šel – neviděl. Druhý den – proč plýtvat slovy. Všichni, kteří ji viděli, tam zůstali. On přišel o haksnu a rozum. Severní obzor zůstává nezajímavě černý. Zaplaťpánbu, myslí si Vasil a kulhá do svého průchodu.

Ten průchod je v domě, v jehož třetím patře sním byt. Nikolaj sedí nad stolem, vlevo práci pro vydavatelství Severnyje ogni, vpravo pro kdovíjaké nakladatelství. Na plotýnce čeká pánev, vedle poslední vajíčko. Nikolaj pracuje, vajíčko se kutálí. Nikolaj zdvíhá oči, vajíčko padá. Nikolaj zprudka vyráží, vajíčko je napadrť.

„Tři, dva, jedna… lov na vejce zahájen!“

*

„Do toho, Jakeu, určitě budeš nejlepší!“ zajásal Boyle. „A budeš koukat, schoval jsem ti aligátoří, ptakopysčí i varaní!“
Jake zbledl a upustil košík.

*
„Stokrát řikám, na nic na planetě nešahej!“ hulákal Lister. „A on si nacpe kapsu!“
„Copak za to můžu? Bylo to blejskavý!“ bránil se Kocour. „Viděl jsem v tom svou líbeznou tvář! To sem tam nemoh nechat!“
„Tak teď hezky uvidíš, jak tě čerstvě vylíhnutej uslintanej kvazimutant cupuje na kusy! Včetně klobouku a kozaček!“
Kocour zavyl zděšením.

*

Jacku Harknessovi se rozzářily oči a odhalil svůj dokonalý chrup v tom nejšarmantnějším úsměvu.

Každé ráno hledala vajíčka. Šanghajské slépky snášely obvykle pod verandu. Leghornky v záhonech pod růžovými keři. Kropenatá plymutka zanášela k sousedům. Mohla manželovi dávno říct, ať ohradí kurník, ale tahle hra dokázala zaměstnat její myšlenky. Nedokázala myslet na dcerku, která zemřela na tyfus. Nechtěla myslet na černookého cizince, který už nedokázal skrývat, co k ní cítí.

Kdyby přijel do města loni, byla by šťastnou manželkou a matkou. Za rok by našel smířenou stárnoucí ženu pečující o děti své sestry. Ale byl tady teď, když si připadala zbytečná. Poznal ji zranitelnou, plnou prázdnoty a tiché něhy podzimu, kterou neměla komu dát.

Dnešní den bude pro zaměstnance obzvláště náročný, protože je 30 ks vajec jen za 90 korun. Před obchodem se už tvoří dav, složen ze všech možných skupin obyvatelstva, důchodci, studenti vysokých škol, rodiny s dětmi, podnikatelé, no prostě všichni. S aktuální inflací je tato akce na vejce vzácnost. Obchod právě otevřel a hon na vejce začal. Mezi dav se dostávají dva fitnessáci. Už doběhli k regálu, popadli vejce, jsou u pokladny ale co to, pokladní je zastavuje. Limit je totiž 3 plata na osobu, a oni mají dohromady 12 plat. Musí tedy jít nakoupit znovu, ale bohužel už vejce nejsou.