DMD č. 21. pro 21. 4. 2025. Téma: Hon na vejce

Chladný vzduch vibruje nočními zvuky.
Ze tmy štěká srnec. Ježek šramotí v roští, kalous melancholicky houká. Cvrkání kobylek se mísí s šustěním blanitých křídel. Žáby znepokojeně kvákají. Citlivá kůže vnímá mršinu.
Aflézie rozšiřuje sítě, které berou mravencům poslední zbytky vůle. Bez hlesu.

Sladký pach rozkladu láká hmyz.
Kmitání drobných nožek zrychluje. Tělíčka, potřísněná slizem, roznášejí spory všude. Pružná vejce rostou rychle, chráněna kožovitým obalem.
Uzrála.
Pukají.
Falický, zprohýbaný třeň vyráží vzhůru. Medově páchnoucí sliz odkapává, smýván deštěm.
Brouci neodolají. Příliš lákavá pochoutka.
Spory, vejce, spory.
Další zdánlivě slabé kořínky se tulí k aflézii. Nebude sama.
Afrodisiakum, zasvěcené bohyni plodnosti.
Nezastavitelné.

Kutálí se, utíká
utíká do daleka
splašené vejíčko
přírody zachtělo se mu maličko
celá rodina jde po něm
tudy kutálelo se, honem!
vajičko se chytit nedá
jinak mu bude běda
kutalí se z kopce dolů
řítí se jak stádo volů
u potůčku zprudka zahne
má to ta rodinka marné
barevné vajíčko serfuje po vodě
vstříc nekonečné svobodě
proserfuje pod můstkem a vyskočí směr ves
jeho snem je hluboký les
ve městě už ho nikdy neuvidí
ať si tam klidně jiní bydlí
vajičko zastavilo na rozcestí
nadechne se, zatne pěsti
už je setřáslo, uvolní se
jak to bylo dál, neví se

Pro tuhle zemi (jakkoli se tehdy jmenovala) se on - Jeník Vajíčko - kdysi položil na oltář do spotřebního koše centrálně řízené ekonomiky. A dnes? Dneska už prý pro něho není místo. Všechny jeho bývalé bitvy jsou prý bitvami bláznů a kde se dnes ukáže, koukají na něj... skrz prsty. Je jim připomínkou něčeho puklého v nich samotných a ten smrad nemůžou vystát. Ale copak je to jeho vina?
Vyvážejí ho na samotný okraj společnosti, zpátky do lesů. Na pospas jeho nenávisti ke světu, který ho odkopl. Který je mu znovu protivný. Ale budou to nakonec oni - to oni prolijou první žloutek.

Vincence podrobnosti o dnešní misi celkem nezajímají. Zvědavě se rozhlíží kolem a pohled mu padne na pomlázku, vyhozenou do koše u cesty. Vzpomínka na nedávné svátky má proutí trochu roztřepené, ale barevné střapce na konci vesele povlávají ve větru.
„Hele!“ zajásá. „Mohli bysme si s Ester udělat Velikonoce.“
„Jen aby ti nezmalovala vejce,“ ušklíbne se Felix a pro jistotu ještě výmluvným posunkem naznačí, o kterých vejcí mluví. A slepičí to rozhodně nejsou.
„Myslíš, že by?“ zabručí Vincenc zamyšleně. Nezdá se ale, že by ho Felixovo varování od plánu na veselé hrátky s Ester odradilo. Rozhodně pomlázku, vytaženou z odpadků, nezahodí.

"To musíme do kopce?" ozve se sborové frflání.
Zjeví se zpět u chaty za hodinu.
"Vejce jsme nenašli. Ráček upadl v blátě. Ta mapa je blbá."
"Přátelé," řekne Riki, "kdo hledá, najde. Vezmu mapu... ledaže... Totiž," natáčí zběsile mapu.
"Ferdoooo? Já tu mapu... Proč je tu židle?"
"To je posed."
"Ale ten je na druhý straně rybníka."
"To není rybník."
"...běžte k posedu," odevzdaně hlesne.
Zablácená tlupa odchází za remcání o založení odborů.
Riki se usadí ke kamnům s hrnkem kafe.
"Ty, Riki?"
"Hm?"
"To vajíčko... je takový plechový, puntíkatý?"
"Jo."
"Takový... jako tohle?" vykoukne z kuchyně Ferda s vejcem.

"Už jsi ho našel?"
"Ještě ne."
"Vždyť máš nahráno přes 1000 hodin a následováno ještě víc."
"Zmlkni, už jsem prošel celou mapu nejméně stokrát, vyslechl každý dialog, každou muziku. Nic. I mimo mapu a exploity."
"Třeba tvůrci kecaj... Nebo přehlédli, že už to někdo našel."
"To si nemyslím, zrovna dnes ráno vydali na sociálních sítích, že ten Easter Egg ještě nikdo nenašel."
"To znamená, že jsme ještě ve hře. Třeba skutečně ještě můžeme otevřít naše videoherní studio."
"Já, vím. Ty prachy potřebujeme."
"Hmmm... prošel jsi i prostor pod vodou nebo na vodě?"
"Ne, avatar neumí plavat."
"Třeba někde plavat umí?"

Pan Bert se tvářil jako lord. Všem dával najevo, že mu nesahají ani po jezevčí kotníky. Ve skutečnosti byl docela obyčejný levoboček.
Midshipman je možná potrhlý pako a mamlas, pyšní se ovšem původem. Že to s sebou nese nečekané záludnosti se bocman dozvěděla při první návštěvě.
"Kdyby se mu uši nechtěly postavit, tak mu je oholte."
Bocman přikyvuje s hrůzou v očích.
Také je potřeba hlídat, jestli se všechny důležité součástky nachází tam, kam patří. Teorie by ušla. Praxe je horší. Nahmátla jednu? Nebo dvě? Nebo jednu dvakrát?
Bocman usuzuje, že bude nejlepší si nechat to zkontrolovat odborníkem. Radši opakovaně.

„Odteraz ste nesmrteľní!“
Vo veľkom kufri je plyšový medveď, v ňom tiger, v tigrovi zajac, ktorý skrýva kačku. V kačke je kindervajce. A vo vajci ihla, na ktorú deti dýchli.

Dvořákovci vzali deti a odišli.
Dali sme im jednu vzduchovku a od Danga dostali celú krabicu čokolád.
„Tchýně má dům u Hradce. Vojáci se tam přesouvají. Musíme to stihnout, než roztaje sníh.“ Robert sa podriadil Linde.
Eliška v lyžiarskej kombinéze sa mi vrhla okolo krku, keď som im skladal rebrík. „Nesmrtelní!“
Mali pripravené skialpy, ktoré používali prvýkrát. Deti si pripol Robert do Chariota.

Kufor s medveďom som ukryl pod strechou.

Lenka se štípla.
Není sobota.
Ale byla tam, napnutá mezi platany.
Po bílém kmeni se škrabala neobratná kopýtka a nechávala za sebou jemné čárky v kůře. Před očima se zacelovaly a maličký jednorožec s barevnými vajíčky kolem krku nejistě nastoupil na slacklinu.
Dav obdivně zašuměl. Po čtyřech je to těžší. Chvilinku balancoval, pak ho napadlo se rozběhnout a voilà, šlo to.
Uprostřed se zastavil, duhovým rohem vykroužil ve vzduchu srdce a pohodil hřívou. Vejce se rozsypala po trávníku.
Ladně odběhl a děti se sesypaly na výslužku.
Šedivý chlap zahanbeně strčil pomlázku za triko a odplížil se směrem k Hanavskému pavilónu.

„Je čas završit sbírku. Pořád mi chybí dračí vejce,“ mumlal si Drachomyr cestou do jeskyně.

„Kde je ta potvora?“

Draka neviděl, zato uprostřed síně leželo v písku deset vajec. Přiběhl k nim a popadl to největší. Nebyl to dobrý nápad. Vejce se pěkně proneslo, a jakmile se objevila dračice, neměl šanci jí utéct. Kouzla, co po ní házel, sklouzávala po šupinách. Měl štěstí, že mu dračí plamen jen olízl plášť. Nakonec byl rád, že se dostal ven; bez vejce.

„Najmu si na to někoho. Třeba Větroplaše. Magie má dost, aby draka zvládl, a je dostatečně praštěný, aby tu práci vzal…“