DMD č. 21. pro 21. 4. 2025. Téma: Hon na vejce

V zahradách bylo plno lidí. Plazili se křovím, šplhali na stromy, nahlíželi pod listy. Každý chtěl svou vlastní veselou můru.
„Viděl jsem ho první!”
Kolem Colinových nohou se prosmyklo dítě. Vyfouklo mu vajíčko před nosem. Objalo skořápku dlaněmi. Jemně dýchlo. Vejce se rozpadlo na prach. Noční motýl rozvinul hedvábná křídla. Černou barvou noci se proplétal zářivě barevný velikonoční vzorek.
Colin si dupnul: „Další bude moje!“
V tom ho uviděl. Bezbranné a křehké. Choulilo se mezi leknínovými listy.
Nezaváhal. Skočil. Nebyl sám. Voda vyšplíchla.
Dotkli se ho zároveň.
Zazněla trubka. Něco křuplo. Skořápka byla prázdná. Zato Colinovi s Chloé narostla křídla.

Kristus pán byl ukřižován, zvony k Římu letí,
po vesnici s řehtačkami chodí banda dětí.
Věřící jdou na mši svatou, pomlázky se pletou,
příroda je jako v máji, šeříky už kvetou.
Holky v slupkách cibulových obarvují vajíčka,
do výslužky přichystají z čokolády zajíčka.
Tahle honba na vajíčka je zvykem už léta,
zadek klukům nastavuje slečinka i teta.
Tradice se udržují, jenom náhod shodou,
poněkud se zapomnělo na kropení vodou.
Když už zadek nastavovat a jelita snášet,
chtělo by to trošku genderu i do tradic vnášet.
Mám-li přijmout krásu, pružnost, výpraskem, dle tradice,
když nebudou šlehat s citem, poleju jim palice.

Povídalo vejce vejci,
že je chtějí všichni vědci,
prostudovat fluorescenci,
která vejce vykazují
při dopadu záření
někde z UV oboru,
zviditelní červení
jazykolam - potvoru.

Protoporfyrin devět římská
je to, po čem se jim stýská,
chtějí bio řešení pro
solární slunění.
Běžné články solární
jsou prý příliš drahé,
tyhle budou levnější,
to bude to pravé.
Průhledné a ohebné
a jsou bez křemíku,
přitahují pozornost
laiků, odborníků.

Protoporfyrin můžeme
přirovnat k motoru,
příjmá slunce energii,
proud zvedá nahoru.
Elektron pak znovu
energii ztrácí,
ve vnějším obvodě koná
elektrickou práci.
Baterie funguje,
máme my to jisté,
vejce, ty se stanou zdrojem
energie čisté.

Člun se zavrtával do nánosů pobřežních sítin.
"Zatracená práce," vrčel Mimas a Silou tahal veslo z rákosí.
Gwen se rozhlížela po okolí. Někde tady ta stezka musí být.
U břehu se něco pohnulo, pak se rozvířila tráva a k nebi vyletěl velký pták.
"Najdeš, ale nekaz!" zakřičel.
Gwen tázavě pozvedla obočí.
Mimas podezřívavě přimhouřil oči a zavesloval ke břehu.
"Hnízdo. Sedm vajec."
Vzali je domů.
Druhý den taky.

Třetí den ráno lomcoval Thon s Gwen ještě za tmy.
"Vstávej! Musíš na vodu!"
"No jo... ale starat se o ně budete taky."
"Ovšemže," kluci zněli dotčeně.
"A odmítám mu říkat Šternberk!"

„…a tehdy zde obžalovaná víla Amálka odklonila pozornost tím, že nahlásila krádež vajec v kurníku delikventskou kunou. Hlídky prohledávaly celý les, načež vzbudily medvěda, zkazily zpěv tetřevovi a podupaly zahrádku babce kořenářce.

Veškeré výjezdové skupiny byly tímto zaneprázdněné, když zde přítomný motýl Emanuel se letecky tajně připlížil k oknu poškozeného, vyřízl okenní tabuli a vkradl se dovnitř. Místnost, kterou si předtím dronovým způsobem prohlédl, již předem znal a šel tak najisto. Z vitríny ukradl dvě vzácná Fabergého vejce nevyčíslitelné hodnoty.

Potom se zde sedící komplickou tyto klenoty ukryli neznámo kde. Přes veškerou snahu se vejce policii nepodařilo najít. Nepopiratelné je…“

Na tradiční májový hon vyšel mladý hrabě, v rámci snahy procvičit své umění s dlouhým lukem, opěšalý, v doprovodu sluhy Melfise a Nalaxaggqui.
Trefil tuhle pár koroptví, po chvíli zajíce a pak i divočáka.
„To není špatné, vidím tu zlepšení,“ dokonce jej pochválila.
Za těch několik týdnů si myslel, že ví co si může dovolit, a případně co riskuje.
Celou dobu jej fascinoval její vypracovaný zadek.
Nakonec na něm ruka pevně zahnízdila.
Očekával, kopanec do zadnice.
Nalaxaggqui se však jen s úsměvem pomalu obrátila, pak její ruka bleskurychle popadla jeho vejce a středně silně stiskla.
Řval více než střelený kňour.

'Hon na vejce' když se řekne,
co se komu vybaví?
Kamenný most starý pražský,
nad vlnami Vltavy.

Do pověstí začtěme se,
kronik a knih dost a dost.
Císař Karel recept nese:
kámen + vejce + tvaroh = most.

V celých Čechách vejce shání,
slepice si kvokají,
že ku Praze vůz za vozem,
plný vajec ke kraji.

Řeknete si, co docílí,
bílek, žloutek, skořápka,
maltu zlepší, most posílí -
jenže je to pohádka.

Z mostu skoro každý kámen
vědci čile zkoumali,
ale bílku, žloutku, vejci
potvrzení nedali.

Našlo se však něco jiné,
možná ještě větší hit:
maltou římskou má prý kámen
ke kameni slepen být.

U ostrova Charlotte ani Atlas nenašli. A když se neobjevily ani po nejzazším předem stanoveném datu setkání, zamířil Skřivánek s Chimérou na křídlech pasátu ke Coraçãu. Mohli jen doufat, že ztracené družky nepotkal stejný osud jako nebohou Harpyji.
Že se shledají.

Frances se před návštěvou velitele přístavu sešla s panem Lytonem a lodním hospodářem, aby dali dohromady, jaké zásoby bude potřeba doplnit.
„Musíme sehnat nové slepice,“ utrousila při pohledu na rostoucí seznam.
Pluli zoufale pomalu. Už dobré dva týdny nebyla ke snídani vejce. Poslední ovci porazili před týdnem. Jen koza pořád statečně dávala mléko, takže byla stejného osudu prozatím ušetřena.

Tetschen už byl co by kamenem dohodil. Před nimi zbytky další vesnice.
Maja vlétla do trávy. Ozvalo se kdákání, jak se rozčilená slepice snažila vetřelce vyhnat, ale neměla šanci. Meda jásala. V ještě teplém hnízdě našla tři vajíčka.
Úspěch je povzbudil.
„Hledejte, třeba tu bude vajec víc,“ zavelela Anina. „V městě je prodáme.“
Pátrali v trávě i pod keři.
Výsledkem byl poklad. Dvanáct vajec!
Anina je pečlivě uložila do brašen. Dvě z nich si dlouze prohlížela, ale pak usoudila, že budou asi kachní. Byla větší, s tmavě žlutou skořápkou a na omak drsná.
Pokrčila rameny. V omeletě se to nepozná.

Ve velikonočních tradicích je toho spousta divně. Kromě toho, že to jsou pohanské tradice, které byly osekány a zařazeny do křesťanství, čímž vytvořily spoustu podivností. Proč ta vajíčka schovává králík?! Můžete v tom však udělat ještě větší chaos! Co dělat, pokud ve vaší zemi mají králíci negativní asociace? Vyměníte králíky za jinou zvěř. V Austrálii jsou totiž králíci invazivní druh zodpovědný za vymření spousty místních živočichů. Tim pádem byl velikonoční králík vyměněn za velikonočního Bilby. Což je ohrožený druh bandikuta jemnosrstého. Původním záměrem bylo financovat podporu vymírajících bandikutů. Nicméně dodnes se z prodejů čokoládových Bilby financuje ochrana ohrožených druhů zvířat.