Mágové

Kdesi, kdysi, existuje Město – žijí tam obyčejní lidé, jako my. Pracují, chodí do školy, milují se i nenávidí. Mají podobné technické vymoženosti – jezdí tramvají, létají letadly, používají počítače, mobilní telefony a internet…

Mají ale i něco navíc. Magii. Nad městem se tyčí Citadela, ve které žije přesně 100 čarodějů a v jejich čele stojí Nejvyšší. Vždy, když jeden z nich zemře, uspořádají magickou karetní partii, kde očarované karty určí toho z obyvatel Města, který má největší potenciální magické schopnosti a ten se stane nejmladším učedníkem Citadely.

Existenci magie ve Městě i v Citadele zajišťuje krystal ukrytý hluboko pod Citadelou. Má velikost dospělého člověka, je jantarové barvy, a aby mohl fungovat, je třeba aby se s ním dobrovolně spojil ten nejsilnější z čarodějů. Vstoupí do krystalu společně zajišťují dostateční přísun magie pro svých 100 kolegů. Po určitém čase, když síla magie začne slábnout, je potřeba vybrat nového dobrovolníka…

Zde je odkaz na PDF se všemi díly z letošního roku:

DMD 2026 - dubnové seriály - Čarodějové

Zde je odkaz na PDF soubor s celým seriálem přes všechny ročníky:

DMD - dubnové seriály - Čarodějové - všechny ročníky

„Hele, to není dobrý nápad“ snažil se Picek kamaráda odradit od návštěvy literárního kroužku skautek.

„A proč?

„Ony píšou fanfikce!“

„Hmm…“

„O tobě!“

„No a?“ 

„Je jim TŘINÁCT!“

Drak jen nechápavě zíral…

„Tak si tam teda jdi, ale pak se nediv!“ rezignovaně vzdychl Picek.

…

Drobek, ležící uprostřed tělocvičny, obklopený houfem nadšených děvčat, zděšeně poslouchal:

„A pak se drak proměnil v krásného prince, který s láskou hleděl na nádherně dokonalou Eleanor Laurentii Visaris Černoočkovou, která jej právě zachránila…“ dočetla pihovatá skautka.

„Ale počkej, má to pokračování,“ rozzářila se. „Budou mít miminko…“

…

Drak v sobě náhle objevil vnitřního vlka. Začal nezadržitelně výt...

„Co myslíš,“ drcnul spolužák do Picka, „koho vyberou?“

„Vybírají karty. Nikdo neví, jestli má v sobě magii. Moje babička měla, táta ne …“ odvětil Picek

„Ty vole, vybrat tak mě! Na celou maturitu bych se vyfláknul a šel dělat čaroděje. Já nevím, jak ty, ale já mám doma pro jistotu sbaleno…“

„No jo, ale i jako adept na čaroděje se budeš muset učit jak mourovatej, myslels na to? Já bejt tebou, tak bych tak rychle nebalil…“

Nakonec se do Citadely stěhoval Picek. Když se nad ním rozsvítila magická karta, krystal pod Citadelou se rozzářil a Evelína v něm se šťastně usmála.

„Copak sháníte, Drachomyre?“ vyzvídal zvědavě Crotus, „Péče o tvory magické z pera Světlana Velkohubého, dobré rady pro chov kouzelných mazlíčků?“ přečetl si název knihy, kterou Drachomyr držel v ruce. „Na co to?“

„Mám doma Chiméru. Chci zkusit, jestli by se nedala ochočit,“ přiznal oslovený neochotně.

„Zajímavé, ale u Světlana bych být vámi raději nepátral. To byl takový druhořadý čaroděj a jeho rady jsou také tak trochu… druhé kategorie.“

„Jak to?“

„No, třeba doporučuje ochočit baziliška tím, že se mu upřeně zadíváte do očí.“

„Oh…“

„Dokonce se rozhodl předvést to názorně.“

„A?“

„Zkameněl. Tam, ve výklenku u okna, to je on…“

Drobek onemocněl. Cora mu seděla u hlavy, hladila ho po čumáku, zatímco Picek hledal v knihách lék.

„Můžeš na chvilku?“ odvolal jí k sobě. „Dokážeš přečíst tohle?“

Jen co přešla ke stolu, Drobek se nadechl, jako by chtěl zvracet, ale místo toho z něj vyšlehl plamen nezměrné síly. Všechno před ním bylo rázem na popel.

Cora zbledla, „Kdybych nestála u tebe, tak už tady nejsem…“

„Já vím,“ hladil jí otřeseně Picek po ruce, zatímco sesílal na draka kouzlo.

„Co děláš?“

„Zmrazím kolem něj čas. Nevydrží to moc dlouho, ale díky tomu stihneme zajít do magického lesa sehnat byliny na lék.“

Drobek odplaval kousek od břehu a zvědavě ponořil hlavu pod hladinu.

„Je tu nějaká kytka!“ hlásil, „a pálí!“ vyjekl, když do nálezu strčil čumák.

„To je sasanka. A není to kytka, je to živočich,“ vysvětloval Picek.

„Jé! A tady je nějaký červený křoví! A kvete!“ vystrčil Drobek hlavu z vody, ponořil jí zpátky a pak zase vynořil. „Ty kytky zmizely, když jsem přišel blíž!“ hlesl udiveně.

„To je taky živočich – korál. ‚Křoví‘ je ochranná schránka, ‚kytky‘ jsou bičíky, kterými sbírá potravu…“ neúnavně vysvětloval Picek.

„Moře je divný, kytky jsou zvířata… Jsou tu opravdový kytky?“

„Jsou, chaluhy – nezamotej se do nich…“.

Picek krájel zeleninu, Cora kořenila maso a drak dumal, co dá takové jídlo práce.

„A to byste si to nemohli vyčarovat?“ broukl do ticha.

„Říkal jsem ti, nemůžeš vyčarovat něco z ničeho…“ oponoval Picek.

„A co očarovat nádobí, aby vařilo samo?“

„Hele, to není špatný nápad,“ podotkla Cora.

„Jako aby hrnec vařil sám?“ ujišťoval se Picek.

„Přesně! Jen bys potřeboval kouzelnou formuli, aby začal…“

„Nějaké ‚Vař!‘ nebo ‚Začni!‘,“ zkoušel Picek, ale ani jedno se nelíbilo.

„A co ‚Hrnečku vař!‘?“ napadlo Coru.

„To zní dobře!“ chválil Drobek. „A jak ho pak zastavíš? Aby jídlo nepřevařil…“

„Jednoduše – ‚Hrnečku dost!‘,“ vítězoslavně pronesla Cora.

Zůstala sama. Krystal zpíval a vyprávěl o životě svých předchozích partnerů. Viděla vše, co bylo, i to co se dělo nyní. Kdyby se snažila, dokázala by ovlivnit cokoliv a kohokoliv. Stejně, jako pomohla Mariovi zvítězit nad otcem a učinila z něj Nejvyššího. Byla všemocná! 

Pak ucítila slabou nitku vědomí z Města. Otec, manžel, syn… její domov. Už je neuvidí. Nikdy neobejme své dítě…

Veškerý pocit moci byl rázem pryč. Zařekla se, že svou sílu násobenou krystalem nikdy nezneužije. Bude strážit Město a ty, které má ráda. 

Snad jedině… Pokud bude mít vnuka, až dospěje, pomůže mu na cestě do Citadely…

Chiméra stále přecházela výstavním sálem. Tu čuchla sem, tu nakoukla tam. Najednou vrazila do stolku v zadním rohu, kde Drachomyr zapomněl meloun připravený pro hosty. 

Zelený plod se skutálel dolů a rozprskl se po podlaze. Stvoření to zaujalo. Zkusmo čichlo k rudé dužině, olízlo si čumáky a pak se do nenadálé svačinky s chutí pustilo. Hostinu si kupodivu nenechala ujít ani kozí ani lví hlava.

Drachomyr byl z toho paf. 

„Ona žere ovoce? Tak to s odchytem nebude problém!“

Odběhl do kuchyně připravit návnadu.

„Že by byla nakonec vegetarián?“ přemýšlel, zatímco vytvářel melounovou cestičku ke kleci. „Třeba půjde i ochočit!“

„Zimoři, pohlídáš mi na chvilku krámek? Potřebuju si něco zařídit…“

„Samozřejmě, Crotusi.“

„A dej pozor na ten červený pytel hnojiva v rohu. Z toho nikomu neprodávej!“

„Jasně. Proč?“

„Je pro magický strom v Citadele. K normálním kytkám nesmí, proměnilo by je v lidožravky!“

„No jo, budu opatrný …“

Pochůzky netrvaly dlouho. Jakmile se ale Crotus vrátil do květinářství, všiml že červený pytel je poloprázdný. Hned nato se rozezněl telefon.

„Cože? Pokojovka se vám pokusila sežrat babičku? Okamžitě dorazím a napravím to. Nikdo se k ní zatím nepřibližujte!“

Jen co Crotus vyrazil ze dveří jako velká voda, začal telefon zvonit ještě naléhavěji…