Potmě sílí

Chladný vzduch vibruje nočními zvuky.
Ze tmy štěká srnec. Ježek šramotí v roští, kalous melancholicky houká. Cvrkání kobylek se mísí s šustěním blanitých křídel. Žáby znepokojeně kvákají. Citlivá kůže vnímá mršinu.
Aflézie rozšiřuje sítě, které berou mravencům poslední zbytky vůle. Bez hlesu.

Sladký pach rozkladu láká hmyz.
Kmitání drobných nožek zrychluje. Tělíčka, potřísněná slizem, roznášejí spory všude. Pružná vejce rostou rychle, chráněna kožovitým obalem.
Uzrála.
Pukají.
Falický, zprohýbaný třeň vyráží vzhůru. Medově páchnoucí sliz odkapává, smýván deštěm.
Brouci neodolají. Příliš lákavá pochoutka.
Spory, vejce, spory.
Další zdánlivě slabé kořínky se tulí k aflézii. Nebude sama.
Afrodisiakum, zasvěcené bohyni plodnosti.
Nezastavitelné.