DMD č. 1. pro 1. 4. 2012. Téma: Konec

"Prečo nikdy nenatočili, čo sa stane po záverečnom bozku?"
"Natočili. Volá sa to porno."
Je to zvláštne. Lebo záverečný bozk je len začiatok vecí. Začína vzťah, prídu hádky aj udobrenia. Možno spoločné bývanie. A ľudia, ktorí nám akoby hádzali polená pod nohy.
A potom si raz on pred ňu kľakne a položí jej Otázku. Slzy, radosť, bozky. Eufóriu obyčajne schladia svadobné prípravy, otravní príbuzní. Ale ona sa vráti. Hneď ako spadnú svadobné šaty.
Potom prídu deti. Málo času, veľa povinností a roky miznú ako ponožky pri praní.
Až raz ostane párik sám. Ako na začiatku.
A až potom príde koniec.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Vyrazila ze země a pohltila města. Plynula vodou a měnila ji v jed. Vířila ve vzduchu, chytala se mraků, kroužila ve smrtonosném tanci. Svírala mozky, trhala svaly a šlachy, drtila kosti, zabíjela... nebo měnila. Dosud neznámá síla.
Živly spolu bojovaly o nadvládu. Vzduchem se řítila mračna prachu, ze země tryskaly gejzíry vody. A pak přišel oheň.
Proč? To nikdo nevěděl.
Vpravdě globální katastrofa.
Pozorovatel z vesmíru by na noční straně planety mohl vidět jen pár teček světel v enklávách, které zůstaly nějakou bizarní náhodou ušetřené.
Nedotčené, ale malé, roztroušené, bezvýznamné.
Nastal konec světa.
Ale...
Konec je jen druhá strana začátku.

They had not been fast enough this time. It had been like always, a handfull of pills that she was only supposed to take one of. Someone had always found her and called 911.
Tears streamed down her face as she dispensed pills into her palm: one, two five, eighteen, too many to count…
It hurt, the sound of the closing door as Maria left… and with her the only thing she believed in.
It hurt, in and out and ah-ah-oh, her cheeks salty as her tiny fists struck her father's chest in vain. That's where it began, the end.

Jednou se s ní vsadil, že nevydrží kráčet až na samý konec vesmíru.
"Jen do toho," vybídl ji, ústa zkroucená v úšklebku. "Chci vidět, jak dlouho to vydržíš... než se začneš bát."
Sice by to za žádnou cenu nepřiznala, ale z jeho slov jí přejel mráz po zádech. Opanovala se nicméně a vrhla na něj chladný pohled.
"Čeho bych se tak asi měla bát?"
(hloupé, pomyslela si vzápětí, na to jsem se ptát neměla.)
Přistoupil o krok blíž a jeho úsměv se ještě rozšířil. Jeho tmavé oči ji pohlcovaly, když se naklonil a zašeptal jí do ucha jediné slovo:
"Samoty."

„...a tak se všickni gungani sešla a dlouho povídala, bla bla důležitý řeči s tou príma šéfkou z města. Dohodli, že přátelé, a jít do vééélká důležitá bitva. Tam děsně stateční, bum prásk, spostu bouchajd a taratata fujky oškliváků plechových, móc zmatek, ale já fakt užitečná byla, každýho hnusáka hned odpráskla, pohodička, levou zadní kliďánko. A najednou křach, všichni plecháči totáč tuháč, zfušovaná hejblátka oni uvnitř měla. Všickni velká radost měla a oslavovala a teď být dál přátelé s lidmi. Zapsala velká kronikář Jar Jar Binks.“
Yoda s povzdechem odložil popsaný cár papíru. Nakonec možná vyhráli, ale za strašlivou cenu.

*Podobnost s jinými školami, či třídami je čistě náhodná. Jde pouze o příběh z mého života a mé školy.*
„Už de! Už de!“ Ozývá se zmateně třídou… Všichni se urychleně snaží dostat na své místo.
„Už je tu!“ Ozve se provokativně třídou, když učitelka matematiky vkročí do dveří.
„Dobře, dnes si napíšeme test, co jsem vám slíbila.“ Poznamenala učitelka.
Třída na sebe nenechala dlouho čekat.
„Cože? Cože? My píšem?“ Ozývá se třídou.
„Doufám, Slušný, že to bude lepší než minule.“ Pozvedla obočí autorita.
O 45 minut později…
„Konec! Prosím odevzdejte své práce!“ Ozve se a učitelka sbírá papíry z lavic.
„Tak co?“ Nese se od souseda Slušného.
„Asi sem skončil. Jediný co sem tam napsal, bylo datum.“ Odpoví tázaný.

Obě dvě tyto Anděliky rostou na vysokých horách Slunečných, jako na...
Anzelm otočil list. Věděl, že text na druhé straně pokračovat nebude – neměl v rukou knihu, jen nesvázané obtahy pro korekturu. Přesto list obrátil.
Andělika. Tradiční rostlina užívaná v protijedech. Přesně to, co by se mu hodilo pro jeho práci. Celý týden ležel v herbářích, jen aby našel správnou stopu tady, v papírech na poznámky! A samozřejmě – neúplnou.
Na druhé straně bylo Erikovým písmem naškrábáno cosi o ladění vodních varhan.
„Eriku! Kde skončily ty obtahy Mattioliho?“
„Obtahy čeho?“
„Ten nový herbář!“
Erik nakoukl do pokoje, v ruce lodičku z papíru.

Pairing: Doctor/Master
Varování: Sprostá slova a divocí Time Lordi.
Stále si to pamatuju. Byli jsme na Gallifrey a jako každý pátek vyrazili na technopárty. U vchodu jsem si koupil éčko, nad čím ses mračil. Mé závislosti jsi nepodporoval. Pařili jsme na parketu jako nikdy a bylo fajn. Po nějaký době jsi zmizel, ale já si toho nevšímal. Když ses vrátil, řekls, že už tě to nebaví a ať jdeme domů, že si užijeme. Ale já tě poslal do prdele. Ani se nedivím, že ses nasral a odešel. Od té doby spolu už devět století válčíme. A já tam neměl zůstávat, protože od té doby slyším ty nikdy nekončící bubny.

Nastával večer. Vzduch nad Cardiffským zálivem sytilo mrholení, dlažba se mihotavě leskla. Osamělí chodci pospíchali domů. Ianto Jones nedbaje podzimní nepohody seděl na obrubníku pouze v obleku, lokty opřené o kolena, pohled upřený na špičky polobotek. Byl bledý; rozepnutý knoflíček u košile a povolená kravata se zdály být svědky čehosi zlého. Velice zlého.
Ianto nezvedl oči, když mu do zorného pole vstoupil pár důvěrně známých bot. Šeď kabátu za nimi spíše tušil. Ztěžka polkl.
Pak zašeptal: „Tohle je konec, Jacku.“
„Konec?!“ vydechl nevěřícně kapitán, „Něco jsem provedl?“
„Ale ne tenhle konec,“ zabručel Ianto a zhluboka vzdychl, „Jenom nám došlo kafe.“

Pipi si vykračovala ve svých obrovských botách pozpátku po chodníku.
"Proč chodíš pozadu, Pipi?" divil se Tomy.
"Copak je zakázáno chodit pozadu?" durdila se Pipi. "V Malajsii tak chodí všichni. Jdu pozadu, abych se nemusela obracet, až dojdu na konec."
To děti zaujalo. "Na jaký konec?" zeptala se Anika.
"Vy nevíte, co je konec? Co vás v té vaší škole učí?!" zlobila se Pipi. "Konec je místo, ze kterého se vracíte zpátky."
Pak se poškrábala za uchem. "Když o tom tak přemýšlím, je konec vlastně začátek zpáteční cesty."
"Prima," zazářila Pipi a skákala po jedné noze. "Skáču na začátek světa!"