Jak vycvičit draka

Škyťák ležel tiše schovaný v křoví a pozoroval Bezzubku, jak se snaží dvořit. Bílá běska byla sama elegance a ten jeho trouba na ní mohl oči nechat. Teď to hlavně nepokazit.

Bezzubka začal mávat křídly, ale trochu to přehnal. Podíval se na Škyťáka pro radu. Ten mu ukázal zdvižený palec a předvedl něco na způsob podivné chůze. To přesně Bezzubka provedl a Škyťák svého výběru zalitoval. Bílá běska se netvářila zrovna spokojeně a rozhodně nepomohlo, když se Bezzubka rozhodl zatancovat. Hopkal zběsile kolem a čas od času vydával divné zvuky.

Škyťák potřásl hlavou. Byl to idiot, ale aspoň roztomilý idiot.

Nejdřív trochu strach.
Předsudky a otazníky.
A spousta adrenalinu navrch.
Zatnout zuby a překonat to.
Pak už jen extáze.
Splynutí.
Koupat se v paprscích slunce.
Dotknout se jazyků vln.
Potápět se do hlubin a vytrysknout nad hladinu.
Mizet v oblacích a soutěžit s bouří.
Vítr ve vlasech a v očích odrazy hvězd.
Kapky na šupinách jak perlový šat.
Nebeský tanec smrtících válečníků.
Bojový ryk a jásot nese se nad obzorem.
Přihnat se jako vichřice a zmizet nepoznán.
Halit se tmou, být její podstatou.
Neslyšné šustění křídel, ocasu svist.
Skočit a důvěřovat.
Střemhlav řítit se do neznáma,
na hřbetě věrného draka.

Škyťák otupěle sedí opřený o Nočního běsa. Červené tváře ošlehané prudkým pádem. Vlasy zafixované ohnivou koulí dračího dechu.
Malí okřídlení diblíci přišli krást Bezzubkovi oběd. Jedna ryba v hromadě mrtvolek se postaví a začne odcházet.
Moje jídlo! Vytrhne Bezzubka zloději pochoutku z tlamy.
Chceš se prát?! Troufá si diblík připraven plivat.
Je však poražen Bezzubkovou jiskrou, která ho zasáhne do krku.
"Zevnitř tak ohnivzdorný nejsi, co?" Škyťák získává další poznatek o dracích.
Jak dlouho ještě bude mít možnost je zkoumat, než ty dny skončí?
Hodí diblíkovi jinou rybu. Ten ji náráz zhltne. Uvelebí se vedle Škyťáka a nechá se hladit.

Letní ráno, při zemi trochu mlha, jinak krásný den. Astrid vyrazila na pravidelnou obhĺídku ostrova. Byla daleko za vesnicí, když jí náhle kolem hlavy proletěl balvan. Astrid i Buřina sebou leknutím trhly, že Astrid málem spadla.
Vyrazila směrem odkud přiletěl a pod závojem mlhy zahlédla několik obléhacích strojů.
„Jak se sakra Alvin dostal na ostrov?“ pomyslela si. Přistála kousek od nich a pomalu se k nim doplížila. Čekala celou skupinu, byl tam však jediný viking. Tlamoun. „Co to tu sakra vyvádíš?!?“ vykřikla. „Málem jsi mě zabil!“
„Astrid?“ zarazil se Tlamoun. „Nevšim jsem si tě, promiň. Berta se po ránu nudila ...“

*fanatický výraz* "A bude z tebe ten největší hrdina, který kdy urval drakovi rohy a udělal si z nich poháry na medovinu!"
*otráveně* A šupinami si vytapetuju pokoj.
"Tati, já bych ti chtěl -"
"Staneš se pravým bojovníkem!"
A nemohl bych radši být levým bojovníkem?
"Tati, víš, potřeboval bych s tebou -"
"A pak si vezmeš Astrid a budete mít osm dětí!"
COŽE?
Ne, počkat, to neřekl. To jsem si vymyslel.
"Tati? Posloucháš mě vůbec?"
"ODIIIIIIN!!!"
Aha.
"Tati?"
"CHRRRRRRRRR! CHRRRRRVRRJFGJDKJGDLNVDJFGNDFJG eh cože to?"
Medovina udělala svoje. Škyťák to vzdal, sebral se a šel za Bezzubkou.
Mimochodem to není drak, ale kočka.
*líz*

"Vylez, příšero. Je pěkně, mraky tak akorát na projížďku."
Zpoza obřího komína výhně se mu v odpověď dostalo jen otráveného zafrkání.
"Pooojď! Neříkej, že je ti zima."
Černá hlava se důrazně zavlnila ze strany na stranu.
"Tak co je? Mám tě prosit?"
Zelené oko se uraženě zablýsklo, než mu drak nastavil zubatý hřbet.
"Nebo mám přijít za měsíc?"
"Na to můžeš zapomenout rovnou. To tvoje zlatíčko podplatilo poštovního draka a přihlásilo se do ňáký korespondenční výzvy," houkla od kovadliny Rafana.
"Ten trouba Rybinoha do toho prý jde taky. Jsem si jistá, že celej duben v Blpu neuslyšíme vo ničem jiným."

Když Edvin potkal Stěhovavého Steffana, docela koukal.
Kolikrát se vám stane, že při toulkách po Albionu narazíte na nefalšovaného Vikinga nejhrubšího zrna, že? Steffan měl místo ruky hák, strašně mu táhlo z tlamy a ke skupině rytířů se přimotal náhodou, když v hospodě plánovali likvidaci dalšího draka.
„U nás,“ vysvětlil jim hlasitě, „se s drakama NESEREME. Prostě je ČAPNEME, SEŘVEME do kuličky a HOTOVO.“
„A co když je ten drak povětší, mistře?“ píplo páže a ukázalo oknem na povětší problém.
„Tak řveme HODNĚ NAHLAS!“ zařval, dopil a sáhl po sekeře. Možná byl ze staré školy, ale drak se rána nedožil.

Poslední dobou to viselo ve vzduchu. Draci byli neklidní a přestávali být poslušnými. Nikdo nevěděl co se děje. Padaly dokonce takové názory, že se kdesi objevila nová dračí královna a oni slyší její nutkavé volání. Jiní zase tvrdili, že draky si nikdy nejde pořádně ochočit, že jsou to lidožravé bestie, které je pouze využívají. Škyťákovi dalo hodně práce, aby sílící nespokojenost a nevrlost zarazil.
Veškeré obavy však byli rozptýleny, když se na náměstí objevila skupina sněženek. Pravda, nevydržela dlouho. Ovce přeci jen musí žrát něco zeleného.
Napětí ale opadlo. Všichni cítili tu změnu, která přicházela.
Začala obleva. Blížilo se jaro.